Menu
e-shop
V důsledku globálního oteplování dochází k rychlému úbytku ledovců, permafrostu a dalších ledových útvarů, což přivádí na povrch mikroorganismy uchované tisíce až miliony let v zemi a ledu. UNEP varuje, že i když většina těchto bakterií, virů a hub je mrtvá, některé jsou pouze nečinné a aktivují se s postupným táním. Tento jev může spustit šíření patogenů, které ohrožují současné ekosystémy i lidské zdraví, a to zvláště kvůli nové rozšiřující se antimikrobiální rezistenci. Uvolnění těchto mikroorganismů může navíc způsobit nepředvídatelné dopady v řadě oblastí, zejména tam, kde jsou komunity závislé na zdrojích vody z řek pramenících v horách.
Zpráva rovněž zdůrazňuje výzkumný potenciál těchto mikrobů – studium jejich genetické informace by mohlo pomoci nejen pochopit historické klimatické změny, ale i přispět k léčbě nemocí a vývoji biotechnologií, pokud se jejich aktivita podaří takzvaně zkrotit včas. Odborníci současně apelují na snížení emisí skleníkových plynů, omezení turismu v citlivých ledových oblastech a urychlení vědeckého bádání v této oblasti.
Klimatické sucho a snižující se srážky komplikují zásobování vodou v řadě regionů, z čehož typickým příkladem je amazonský prales v Jižní Americe. Uvolnění nebo odstranění přehrad umožňuje obnovu přirozených toků řek a zlepšení ekosystémů, což zlepšuje biodiverzitu a přispívá k odstraňování ekologických bariér, které vznikly během éry masivní konstrukce těchto hrází. Taková opatření již podle UNEP probíhají zejména v Evropě a severní Americe, kde některé přehrady ztratily funkčnost nebo jsou dokonce škodlivé pro místní obyvatele a rybolov.
Avšak odstranění přehrad je komplexním procesem. Při nesprávném řízení může dojít k narušení životních podmínek živočichů, změnám v dopravě sedimentů a ovlivnit zásobování vodou pro zemědělství i obyvatelstvo. Kromě toho dochází k úbytku tzv. „létajících řek”, což jsou proudy vlhkosti přenášené nad amazonským pralesem, jejichž zeslabení přispívá k dalšímu suchu a ekologickým škodám.
Stárnoucí populace na celém světě představuje závažnou skupinu zranitelných osob, které jsou disproporčně ohroženy klimatickými změnami. Extrémní horka a zhoršená kvalita ovzduší zvyšují riziko respiračních, kardiovaskulárních a metabolických onemocnění. Podle odhadů se podíl lidí nad 65 let zvýší z 10 % v roce 2024 na 16 % do roku 2050, přičemž většina z nich bude žít ve městech, kde jsou dopady klimatických extrémů intenzivnější.
Zdravotní a sociální systémy po celém světě často nejsou připraveny správně reagovat na tyto výzvy. Ty totiž vyžadují delší plánování a rozvoj strategií ochrany. Mezi doporučené kroky proto patří rozšiřování zelených ploch ve městech, zlepšení městského plánování zaměřeného na ochranu starších lidí, komunitní řízení rizik a lepší přístup k informacím o počasí a změnách klimatu.
S rostoucím počtem extrémních srážek a povodní narůstá i nebezpečí, že se z půdy a sedimentů uvolní toxické látky z předchozích dekád, které byly dosud v přírodě „uklízené”. Mezi tyto látky patří těžké kovy, pesticidy a persistující organické polutanty. Tyto chemikálie mohou následně kontaminovat vodu, půdu i potravinové řetězce a představují tak závažný zdravotní a ekologický risk.
Mezi příklady takto závažných incidentů můžeme uvést třeba povodně v Texasu v USA v roce 2017, záplavy v Nigérii nebo v Pákistánu v roce 2010, kdy byly toxické látky rozptýleny do obydlených oblastí a zemědělské půdy. Mezinárodní experti proto doporučují zavádět přírodní řešení jako například systémy zadržování vody, obnovu přírodních mokřadů a trvalé monitorování úrovně znečištění, aby se minimalizovala rizika.
Výzvy související s klimatem nejsou všude stejná, ale velice se liší podle regionu, což s sebou nese potřebu lokálních dat, analýz a řešení. Například v oblasti Latinské Ameriky, Karibiku či Afriky je změna ztížena mimo jiné i nerovnoměrnou dostupností klimatických dat, politickou nestabilitou a nedostatečnou finanční podporou. K tomu se přidává i jazyková bariéra, jelikož mnoho regionálních studií není publikováno v angličtině, což omezuje jejich využitelnost v mezinárodním kontextu.
Úspěšná adaptace vyžaduje multidisciplinární přístup zahrnující vědecké poznatky, ale i sociální, ekonomické a kulturní faktory. Potřeba je také lepší koordinace na národní a regionální úrovni spolu s investicemi do výzkumu a infrastruktury pro včasné varování, monitorování a řízení rizik.*
Anna Walterová
