
Britský ocelářský průmysl prochází revoluční proměnou směrem k ekologicky šetrnější výrobě oceli pomocí elektrických obloukových pecí (EAF). Na rozdíl od tradičních vysokých pecí, které používají převážně železnou rudu a uhlí, umožňují EAF vyrábět ocel ze 100% recyklovaného šrotu. To dramaticky zvyšuje domácí poptávku po šrotu, která má do roku 2050 dosáhnout až 7 milionů tun ročně, tedy téměř trojnásobku současné úrovně.
Například v nové elektrické peci ve velšském Port Talbotu se očekává růst spotřeby šrotu o téměř 70 % během několika let. S využitím takových technologií se nejen zvyšuje efektivita výroby, ale snižuje i závislost na dovozu drahých surovin jako železná ruda a uhlí, což je klíčové pro udržitelný rozvoj průmyslu.
Přesto i v případě, že všechny britské ocelárny přejdou na EAF, nebude možné veškerý šrot zpracovat doma. Podle studie společnosti BMRA zůstane přes třetinu recyklovaného materiálu určeného k vývozu, protože domácí zpracovatelské kapacity jsou limitované.
Nová studie dále ukazuje, že zavedení omezení vývozu britského šrotu do ne-členských zemí OECD by mohlo znamenat ztrátu až 5 miliard liber v hrubé přidané hodnotě (GVA) a ohrozit přes 20 000 pracovních míst. Například zákaz exportu do Turecka, největšího odběratele britského recyklátu, by sám o sobě snížil hodnotu průmyslu o více než 2 miliardy liber a ohrozil přes 6 800 pracovních míst.
James Kelly, generální ředitel BMRA, upozorňuje, že vývoz ocelového šrotu je „živnou půdou“ britského kovorecyklačního sektoru. Globální poptávka po recyklované oceli totiž jen poroste. „Zavedení omezení by mohlo vážně narušit základní ekonomické principy, které udržují sektor konkurenceschopný,“ uvedl ve zprávě asociace Kelly. Professor Will Eadson ze Sheffield Hallam University doplňuje, že „i relativně mírná opatření na ochranu domácího trhu mohou způsobit dlouhodobé a výrazné škody na ekonomické hodnotě celého sektoru.“
Recyklace kovů ve Velké Británii je klíčovým pilířem nejen pro udržitelný oběhový průmysl, ale i pro zaměstnanost. Více než 15 000 lidí zde přímo pracuje a sektor přispívá do ekonomiky přibližně 9 miliardami liber ročně. Nicméně současná výrobní kapacita není schopná pokrýt veškerý dostupný recyklát, proto je nutný i vývoz.
BMRA vyzývá vládu, aby místo zavádění exportních zákazů hledala cestu dialogu mezi výrobci oceli, recyklátory a regulačními orgány. Je potřeba vyvážená politika, která podpoří domácí výrobu a zároveň zachová otevřený mezinárodní trh.
Podle analýz bude poptávka po recyklované oceli ještě dále stoupat, což činí klíčovým udržení volného obchodu, aby britský kovorecyklační průmysl mohl plně využít svůj růstový potenciál a přispět k zelené transformaci průmyslu.*
-wal-