Menu
e-shop
Na konci června EPA zveřejnila finální verzi pravidel, která určují, že určité pyrolyzní jednotky budou i nadále klasifikovány jako „zařízení na spalování komunálního odpadu“ podle zákona o čistém ovzduší. Tato pravidla se týkají zejména spaloven s kapacitou pod 35 tun za den a samostatných spaloven institucionálního odpadu. Průmyslové skupiny, například American Chemistry Council (ACC), však tvrdí, že tato pravidla se na většinu zařízení využívaných v chemické recyklaci nevztahují a že situace zůstává nejasná ohledně budoucí regulace těchto technologií. „Vyzýváme EPA, aby jasně stanovila, že pokročilá recyklace je výrobní proces, nikoli forma spalování tuhého odpadu, a měla by být takto regulována,“ uvedl Ross Eisenberg, prezident plastové divize ACC.
Zatímco na federální úrovni EPA odmítla vyčlenit pyrolyzní procesy z regulace spaloven, průmysl pokračuje v tlaku na změnu legislativy na úrovni jednotlivých států. Podle údajů ACC přijalo alespoň 25 států zákony, které určují chemickou recyklaci jako výrobní proces, nikoli jako nakládání s odpady. Tyto zákony umožňují provozovatelům zařízení získat výhodnější podmínky pro financování, daňové úlevy a mírnější environmentální regulace. Například Florida byla v roce 2017 prvním státem, který vyňal chemickou recyklaci z regulace nakládání s odpady a zařadil ji pod výrobu, následovaly Wisconsin a Georgia. V současnosti podobné legislativní návrhy projednávají Nebraska a Severní Karolína.
Podle viceprezidenta pro vládní záležitosti Plastics Industry Association, Chrise Ragera, by uznání chemické recyklace jako výroby posílilo domácí dodavatelské řetězce, vytvořilo pracovní místa a snížilo environmentální dopady: Opětovnou výrobou plastů pomocí pokročilých technologií se podle něj dají posílit domácí dodavatelské řetězce, vytvořit pracovní místa a snížit dopad na životní prostředí. Dodal, že je to strategická příležitost pro USA stát se lídrem v odolnější a udržitelnější výrobě.
Ekologické organizace, jako Beyond Plastics nebo Earthjustice, dlouhodobě upozorňují, že přeřazení chemické recyklace mezi výrobní procesy by znamenalo obcházení přísnějších environmentálních regulací. Judith Enck, prezidentka Beyond Plastics, v rozhovoru pro portál Environmental Health News uvedla, že rozšiřování těchto technologií je doprovázeno podceňováním jejich environmentálních rizik a přeceňováním přínosů: „Státní zákony, které uvolňují regulaci chemické recyklace, umožňují provozovatelům vyhnout se přísnějšímu dohledu a zároveň čerpat veřejné dotace“. EPA sama přiznává, že panuje zmatek ohledně toho, jaké předpisy se na chemickou recyklaci vztahují, a že chybí jednotná národní definice i regulační rámec.
Navzdory sporům a nejasnostem v regulaci pokračují investice do nových projektů, například v Texasu, kde ExxonMobil nedávno spustil druhou jednotku pro chemickou recyklaci v Baytownu. Průmysl očekává, že s rostoucím tlakem na recyklaci plastů a s rozvojem technologií bude tlak na uznání chemické recyklace jako výroby sílit. Odpůrci však varují, že bez jasných pravidel a přísnější kontroly mohou tato zařízení znamenat riziko pro životní prostředí a zdraví obyvatel v okolí.
-sol-
