V období od šedesátých let minulého století až do současnosti došlo k několika závažným haváriím tankerů (jako např. Torrey Canyon, Exxon Valdez, Sea Empress, Prestige), při nichž bylo tisíce tun ropy (resp. ropných produktů) rozlito do moře a zamořilo pobřeží.
Při všech podobných haváriích obecně platí, že vyteklá ropa způsobuje mnohem méně škod v moři než na pobřeží. Ropnou skvrnu lze z povrchu buď relativně jednoduše odsávat pomocí speciálně vybavených lodí nebo ji rozbít pomocí chemických dispergačních činidel. Jestliže však unikne velké množství ropy za nepříznivých podmínek (rozbouřené moře), dochází nevyhnutelně k závažnému ekologickému poškození pobřeží.
Nalezení nejlepšího způsobu likvidace ropných havárií na mořích zůstává choulostivým úkolem.
Těžce získané zkušenosti
Při likvidaci následků nedávné havárie tankeru Prestige však byly využity zkušenosti z čistících operací z posledních desetiletí. Je třeba připomenout, že jsou to zkušenosti těžce získané.
Havárie ropného tankeru Prestige v listopadu minulého roku zamořila galicijské pobřeží na severozápadě Španělska. V některých zátokách dosahovala hloubka směsi ropy a mořské vody 1 m a podle očitých svědků moře nemělo vzhled oceánu, ale vypadalo jako velká ropná nádrž. Vzhledem k objemu ropy vyteklé z tankeru (více než polovina původního nákladu - 77 tisíc tun) a rozsahu zasažení pobřeží bylo počáteční prioritou co možné nejrychlejší vyčištění pláží, které by minimalizovalo škody na ekosystému (volně žijící zvěř, rybolov, turistika). Dřívější zkušenosti ukázaly, že protože pouze lidské oko dokáže rozeznat čisté plochy (písčité či skalnaté) od znečištěných. Pláže je proto nutno čistit manuálně pomocí lopat.
V případě pláže Lira, která byla zasažena na dvou kilometrech téměř 15 000 tunami ropy, však zpočátku neměly ruční práce téměř žádný efekt. Po celodenní práci dobrovolníků vypadala pláž prakticky stejně. Těžká mechanizace nemohla být použita -pobřeží je členité a nejsou zde přístupové cesty.
Při havárii tankeru Amoco Cadiz u pobřeží Bretaně v roce 1978 byla získána zkušenost, že použití těžkých strojů pro odstranění oleje ze slaných bažin a při vyústění řek do moře přineslo spíše negativní efekt. Odstranění přibližně půlmetrové vrstvy sedimentu způsobilo, že ještě po 12 letech nebyla tato místa zregenerována, zatímco zaolejované nečištěné plochy byly v dobrém stavu.
Velmi intenzivní čištění má totiž svoje nevýhody. Např. při havárii tankeru Exxon Valdez u pobřeží Aljašky v roce 1989 bylo k čištění pobřeží použito horké vysokotlaké vody. Později se však ukázalo, že pláže čištěné tímto způsobem se regenerují mnohem pomaleji než pláže, kde tlakové vody nebylo použito. Ve Španělsku byla tlaková voda použita pouze pro čištění přístavních hrází.
Také použití chemikálií pro čištění může způsobovat další škody. Např. při havárii tankeru Torrey Canyon v roce 1967 bylo použito při čištění pláží zasažených ropou deset tisíc tun účinných rozpouštědel a detergentů, včetně průmyslových odmašťovadel. Chemikálie byly většinou toxické a způsobily smrt mnoha bezobratlých živočichů na pobřeží. Navíc živiny v dispersantech byly příčinou téměř explozivního růstu mořského plevele.
I když dnešní dispersanty jsou mnohem mírnější, mohou být nevhodně použity. V některých případech (havárie tankeru Sea Empress v roce 1996) totiž směs dispersantu a ropy byla toxičtější než obě složky samostatné a zabíjela zvířata, která před jejich použitím ještě žila. Kromě toho jsou dispersanty neúčinné proti těžkému oleji (resp. ropě). Z tohoto důvodu nemohly být použity ve španělské Galícii.
Mírnějším způsobem čištění je biologická remediace, která spočívá v použití hnojiva, které urychluje růst v přírodě se vyskytujících bakterií schopných spotřebovávat ropu (resp. olej). Tento způsob má však několik nevýhod: olej musí být biodegradabilní, metoda není zcela universální, zaolejované pobřeží musí být chráněno před vyplavením oleje a bakterií do moře, bakterie nepůsobí dovnitř sedimentů, v nichž je ukryt olej a růst bakterií je závislý na teplotě.
Navíc místa pobřeží, kde jsou použity bakterie, nesmí být přístupná po dobu několika měsíců.
Postup v Galícii
Při rozhodování, jak pokračovat dále po neúspěchu s manuálním čištěním, použili odborníci analýzu environmentální prospěšnosti. Byla při ní vzata v úvahu především existence živočichů v dané lokalitě, její současný i budoucí význam pro turistiku a otázka nákladů na čištění. Začaly také experimenty s biologickou remediací, přestože olej z tankeru je špatně biologicky odbouratelný.
Čistící operace v některých zaolejovaných bažinách musely být zastaveny, když se ukázalo, že horlivost dobrovolných pracovníků vedla k tomu, že olej byl spíše zatlačen do podloží než odstraněn.
Po počáteční záchranné etapě, kdy byla používána převážně manuální práce dobrovolníků a vojáků, přecházejí čistící operace do dlouhodobé etapy obnovy. Tato fáze bude stále zahrnovat práci mnoha obětavých pracovníků, kteří musí čistit pláže od oleje, sbírat chuchvalce oleje, prosívat písek a ručně pročesávat pobřežní rostliny s cílem zbavit je oleje a zamezit jeho ukrytí.
Budou-li záchranné čistící operace zastaveny, neznamená to, že všechny stopy po oleji zmizely. Staré, zvětralé zbytky oleje nejsou příliš toxické a olej uzavřený v sedimentech nemůže prý už poškozovat organizmy. Někteří odborníci však s tímto názorem nesouhlasí a pro minimalizaci chronických efektů, zejména u živočichů žijících na pobřeží, doporučují agresivní čištění, i když by krátkodobě mohlo způsobit větší škody.
Zdroj: Nature, Vol. 422, č.6931, č. 6932 (2003)
