Na odpad můžeme nazírat i jinak, než z ekonomického či ekologického hlediska. Garbologie, tedy společenskovědní studium odpadu, může být prostředkem k pochopení každodenního jednání aktérů v současné společnosti.
Kromě spotřebních návyků lze navíc sledovat i míru plýtvání, tedy hloubku plánování spotřeby domácností, množství potenciálně recyklovatelných položek odhozených do směsného odpadu, nebo například trendy oblíbenosti obchodních značek.
Cílem Plzeňského garbologického projektu katedry antropologie Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni je analýza konzumního jednání prostřednictvím materiálních zbytků vyprodukovaných obyvateli dvou konkrétních lokalit plzeňského regionu. Zajímá nás, zda se odlišná sociální pole vybraných domácností odráží v konzumních vzorcích, a pokud ano, jaké zde můžeme odhalit trendy.
METODOLOGIE
Terénní část garbologického projektu byla realizována po dobu čtyř týdnů během července a srpna 2012 na skládce komunálního odpadu v Chotíkově. Protože se jednalo o první výzkumnou sezonu, bylo nutné otestovat logistiku svozu odpadu a vzorkování, vytvořit klasifikační systém sloužící k utřídění dat a navrhnout efektivní způsob zaznamenávání a digitalizace dat přímo v terénu. S pomocí firmy Becker Bohemia, s. r. o., jsme realizovali svoz směsného odpadu dle žádaných kritérií.
V další fázi výzkumu počítáme se zahrnutím tříděného odpadu do zkoumaného vzorku.
Jednou ze zásadních strategických otázek byla volba lokalit, které budou v rámci projektu sledovány. První lokalitou se stalo sídliště Vinice, charakteristické hustou bytovou zástavbou a velkým počtem obyvatel na poměrně malé ploše. S ohledem na sociální a environmentální podmínky zde předpokládáme nižší životní úroveň a kvalitu bydlení. Jako druhá byla vybrána rezidenční lokalita Sylván s bytovými domy, vystavěnými v posledních dvou dekádách. Vzhledem k vyšší úrovni tamního bydlení předpokládáme i vyšší životní úroveň.
Z hlavního vzorku svezeného komunálního odpadu z každé lokality jsme randomizací a kvartací zpracovali vzorek pro analýzu. Jako měrnou nádobu jsme použili plastovou popelnici o objemu 120 l. Po jejím naplnění a zvážení byl obsah vysypán na třídicí síto, analyzován, popisován a po jednotlivých položkách vážen.
K identifikaci každé položky odpadu byl uváděn jeho název, výrobce, prodejce, hmotnost (g), velikost původního balení, informace o ceně a případné slevě. Dále jsme zaznamenávali informaci o míře spotřeby dané položky (např. pouze obsah, obal včetně obsahu, pouze obal) a také materiálovém složení obalu (plast, papír, sklo, kov, popř. jejich kombinace). Celkem jsme takto popsali více než 3 tis. položek o celkové váze převyšující 130 kg.
SLOŽENÍ ODPADU
Naše šetření ukazuje, že potravinový odpad je nejčastěji zastoupenou složkou, a to u obou sledovaných lokalit (viz graf 1). V případě Vinic představuje potravinový odpad 48,8 % z celkového počtu položek, na Sylvánu se jedná o 46,2 %. Druhou nejčastěji zastoupenou kategorií byla v obou lokalitách kategorie označená jako "kancelářské potřeby" (9,3 % na Vinicích a 12,1 % na Sylvánu), která však v sobě zahrnuje i časopisy, noviny a letáky. Právě papírové letáky tvořily nejsilnější zastoupení v této kategorii (Vinice 42,7 %, Sylván 43,8 % z kategorie "kancelářské potřeby"). Třetí nejčastěji se vyskytující kategorií v obou sledovaných lokalitách byla kategorie "textil, oděv, obuv". Její zastoupení v odpadu lokality Vinice činí 6,1 %, u lokality Sylván je to 5,5 % z celkového množství odpadu.
MÍRA PLÝTVÁNÍ
V oblasti konzumace potravin nás zajímala nejen jejich skladba, ale také množství nespotřebovaných odhozených potravin, tedy míra plýtvání. Analýza ukazuje, že celkový poměr nespotřebovaných potravin v obou lokalitách se dramaticky neliší (viz graf 2). Domácnosti z Vinic nejčastěji vyhazovaly nespotřebované maso (zejména vepřové, drůbeží a ryby), zeleninu (nejčastěji brambory), chléb a sladkosti. Oproti tomu byl nejčastěji vyhozenou potravinou Sylvánu pytlíkový čaj, kdy bylo vyhozeno opakovaně téměř celé balení. Následovaly nealkoholické nápoje, což bylo překvapivé zjištění. Domnívali jsme se, že je zcela běžné nespotřebované tekutiny vylít a teprve poté nádobu odhodit. Avšak četnost PET lahví vyhozených i s obsahem nás přesvědčila o opaku. Často se mezi nespotřebovanými potravinami objevily pochutiny, chléb a sladkosti stejně jako v lokalitě Vinice.
TENDENCE NAKUPOVÁNÍ
S ohledem na předpokládané odlišnosti v konzumním jednání na obou lokalitách nás zajímalo, zda se v odpadu projeví tendence k nakupování zboží v akci. Existují v zásadě dvě základní strategie redukce výdajů domácnosti za potraviny. Můžeme nakupovat větší balení, které bývá cenově výhodnější, nebo můžeme volit nákup zlevněného zboží. První strategie vyžaduje dostatečné finanční prostředky pro nákup většího balení, druhá strategie se zdá být díky nabízeným slevám prakticky většiny supermarketů jednodušší. Výsledky ukazují, že domácnosti z lokality Vinice více využívají nabízené slevy. Přestože se jedná pouze o 1,56% podíl na celkovém potravinovém odpadu, ve srovnání s lokalitou Sylván (0,60 %) hovoříme o více než dvojnásobném množství.
Některé studie ukazují, že ekonomicky slabší domácnosti vykazují vyšší podíl konzumace sladkostí, přitom tento jev vysvětlují jako snahu "osladit" si život a dosáhnout tak jistého psychického sebeuspokojení. Pokud se podíváme na naše výsledky srovnání konzumace cukru a sladkostí ve sledovaných lokalitách, ukazuje se, že jak v případě cukru (na Vinicích 0,9 %, na Sylvánu 0,6 % z celkového množství potravinového odpadu), tak v případě sladkostí (na Vinicích 29,6 %, na Sylvánu 19,5 % z celkového množství potravinového odpadu) jsme zaznamenali vyšší spotřebu v lokalitě Vinice.
V případě masa byly zaznamenány velmi podobné údaje na obou lokalitách. Na Vinicích je to 5,4 % na celkovém množství potravinového odpadu, na Sylvánu činí podíl masa na celkovém množství potravinového odpadu 4,3 %. Obě lokality se pak shodují v preferenci čtyř druhů masa ve shodném pořadí: drůbež, ryby, vepřové a hovězí maso.
Značné rozdíly jsou však patrné v konzumaci potravinových polotovarů, například instantní polévky a omáčky, přílohové polotovary, instantní káva, čaj a další instantní nápoje. Graf 4 jasně ukazuje vyšší podíl těchto potravin na celkovém množství potravinového odpadu u lokality Vinice.
Z analýzy odpadu je zcela evidentní vysoká spotřeba instantních polévek a omáček v lokalitě Vinice. Důvody mohou být samozřejmě různé (ekonomické hledisko, nedostatek času věnovaný vaření, absence ženy v domácnosti apod.). Kvalitativní odlišnosti můžeme vidět i u spotřeby instantních nápojů. V odpadu z Vinic byly nejčastěji zastoupeny obaly od Šumienky, Tangu, Capuccina a Horké čokolády. V případě Sylvánu se jednalo především o náhradní náplně Dolce Gusto do kávovaru a obaly od instantních pokrmů pro děti (Nutrilon, Sunarka, Biomléko pro děti apod.). Zároveň se v odpadu z lokality Sylván projevilo více odhozených dětských plen (2,6 % na Sylvánu a 1,4 % na Vinicích z celkového množství odpadu) a hraček (hračky 1,2 % na Sylvánu oproti 0,8 % na Vinicích z celkového množství odpadu). Tyto odlišnosti mohou naznačovat vyšší podíl domácností s dětmi v lokalitě Sylván.
V obecné rovině poukazuje analýza odpadu na velmi podobné konzumní jednání, protože lidé vyhazují srovnatelné kvantitativní podíly jednotlivých složek odpadu. Výrazně se neliší ani množství odhozených nespotřebovaných potravin v obou lokalitách. Navzdory této podobnosti zde ale existují kvalitativní rozdíly, projevující se například v preferenci určitých značek nebo v orientaci na zboží z ciziny.
Přestože garbologie umožňuje zachytit skutečné materiální stopy, které za sebou domácnosti zanechávají, aniž by si je aktéři plně uvědomovali, je nutné chápat tento výzkum jako jednu etapu dlouhodobého výzkumu, v němž bude důležitou roli hrát i etnografie.
Zdroj: plná verze článku je přístupná v AntropoWebzinu 3/2012.
Lenka Brunclíková
Daniel Sosna
katedra antropologie, Filozofická fakulta, Západočeská univerzita v Plzni
