Produkce průmyslových odpadů v České republice podstatně klesá, přesto však stále násobně převyšuje produkci komunálních odpadů.
Strojírenství samo o sobě zahrnuje celou řadu výrobních odvětví od průmyslu leteckého a automobilového až po energetiku, jaderný průmysl, chemický průmysl, rafinerie a výrobu obráběcích strojů. Každé toto odvětví je charakteristické nejen specifikou výroby, ale také druhy odpadů, které u nich vznikají.
Z pohledu odpadového hospodářství patří kovové odpady ze strojírenské výroby mezi ty, které lze prakticky stoprocentně recyklovat, a to obvykle v primární technologii. Na jejich úpravu pro využití jako druhotných surovin obvykle není třeba vynakládat příliš mnoho energie.
Celá řada průmyslových odpadů je vykazována jako druhotná surovina, ačkoliv původně jako odpad vznikla. Problém je v tom, že se na tyto materiály dále nevztahuje zákon o odpadech, zejména pokud jde o jejich evidenci.
Ve strojírenství se používá v současnosti 40-80 tisíc různých materiálů a většina z nich se recykluje. Běžnými materiály, které se ve strojírenství používají, jsou kovy, plasty, keramika a sklo a kompozitní materiály.
ZAŘAZENÍ ODPADŮ
Rozdělení výrobních odpadů je rovněž uvedeno v ČSN 42 0030 Ocelový a litinový odpad. Norma určuje všeobecné zásady pro třídění, zkoušení, skladování, dodávání a dopravu ocelového a litinového odpadu. Klasifikace odpadů neželezných kovů a jejich slitin je uvedena v normě ČSN 42 1331. Tato norma však platí pro nákup, třídění, skladování, dodávání, evidenci, kontrolu, dopravu, vzorkování, zkoušení a prověřování odpadů neželezných kovů a jejich slitin podle chemického složení, tvarů a rozměrů. V normě je uvedeno příslušné názvosloví a termíny.
Třídění odpadů je uvedeno s ohledem na jejich původ, obsah mechanických nečistot, nebo jiné vlastnosti. Norma dělí tyto odpady z hlediska jejich dalšího zpracování na nové, staré, rafinační (odpady od sebe neoddělitelných kovů a slitin) a zůstatky. Z pohledu odpadového hospodářství se odpady ze strojírenství zařazují podle jejich původu do jednotlivých skupin a podskupin (viz box).
Nakládání s odpady ze strojírenské výroby ve smyslu jejich dalšího využití je otázkou spíše ekonomickou než ekologickou. Pro využití odpadů jako druhotných surovin je důležitá i jejich úprava, popřípadě náklady s touto úpravou spojené.
PRODUKCE
Nejčastěji se vyskytujícími odpady (co do množství) jsou odpadní oleje, včetně emulzí, kovové odpady a odpady z tepelných procesů. Značná je produkce odpadů kategorie ostatní, kam lze zařadit piliny a třísky železných kovů, piliny a třísky neželezných kovů, upotřebené brusné nástroje a brusné materiály, papírové obaly, plastové obaly, plasty a lepenky a další odpady, které souvisejí s provozem výroby, expedice výrobků a dopravy.
Nebezpečnými odpady jsou např. pěny a stěry, odpadní minerální řezné oleje s obsahem nebo bez obsahu halogenů, odpadní řezné emulze a roztoky, kovový kal, nechlorované hydraulické minerální oleje, motorové, převodové a mazací oleje, rozpouštědla a znečištěné obaly. Patří sem také absorpční činidla, filtrační materiály, čisticí tkaniny a znečištěné ochranné oděvy, izolační materiály apod. Komunální odpady představují v celkové produkci zanedbatelnou část.
Ve strojírenských podnicích nebývá odpadové hospodářství ztrátové, zejména díky kovovým odpadům, které jsou dobře uplatnitelné na trhu surovin. Jejich produkce je však velice úzce spjata s objemem výroby: při poklesu poptávky po hotových výrobcích klesá i produkce kovových odpadů, a samozřejmě se snižuje zisk z prodeje druhotných surovin. Cena za jednotlivé druhy kovových odpadů se pohybuje podle momentální poptávky na trhu.
Dalším poměrně dobře využitel-ným odpadem jsou odpadní oleje různého druhu a určení. Poměrně často využívaným postupem je úprava mechanická (filtrace), která prodlouží dobu využitelnosti minerálních olejů. Odpadní oleje mohou sloužit i jako zdroj energie.
Ing. Věra Kreníková
Ing. Eliška Kolníková
Universita Jana Evangelisty Purkyně, Fakulta životního prostředí
Zpracováno na základě prezentace ze sympozia Odpadové fórum 2012
