Menu
e-shop
1) Digitalizace přeshraniční přepravy
Jedním z cílů nařízení je zavést digitalizaci přeshraniční přepravy. Cílem je:
a) umožnit povinné elektronické předkládání a výměnu dokumentů,
b) usnadnit výměnu informací mezi příslušnými orgány jednotlivých zemí,
c) podpořit prosazování pravidel pro přeshraniční přepravu odpadů a větší kontrolu,
d) získávání přesnějších údajů,
e) výměna informací v reálném čase.
Evropská komise má vytvořit centrální systém interoperabilní s vnitrostátními systémy (DIWASS – Digital Waste Shipment System), prostřednictvím kterého budou předkládány a vyměňovány relevantní dokumenty a informace.
Tento systém bude zaveden na základě prováděcího předpisu o DIWASS, které vydá Evropská komise. Ten by měl být přijat již brzy.
Prostřednictvím DIWASS budou předávány všechny dokumenty týkající se oznámení o přeshraniční přepravě odpadů (oznámení, výzvy, souhlasy), jakož i přeshraniční přepravě zeleného odpadu (předpokládání a potvrzování příloh VII a všech dalších relevantních dokumentů a souhlasů).
Digitalizace přinese změny zejména v přeshraniční přepravě zeleného odpadu (tj. zjednodušený režim, kdy se nevyžadují souhlasy, ale odpad lze přepravovat pouze v režimu obecných informací podle čl. 18 nařízení o přepravě odpadů).
Dosud nebylo nutné předem nikam oznamovat přepravu zeleného odpadu. Nyní bude nutné přílohu VII nahrát do elektronického systému a dva pracovní dny předem nahlásit také den skutečné realizace přepravy. Přeshraniční přeprava zeleného odpadu již nebude tak flexibilní jako dosud, ale bude nutné plánovat několik dní předem.
V případě přeshraniční přepravy odpadů, u které je vyžadováno podání oznámení o přeshraniční přepravě a získání souhlasů dotčených zemí, by digitalizace měla urychlit získávání souhlasů. Kromě povinného elektronického předkládání dokumentů, zasílání výzev a souhlasů zavádí nařízení také přísné lhůty, které mají urychlit vydávání souhlasů. Elektronický systém má usnadnit kontrolu dodržování těchto lhůt.
2) Praktické změny v oznámeních o přeshraniční přepravě odpadů (přeprava tzv. žlutého odpadu)
Nařízení v mnoha svých ustanoveních odráží aplikační praxi původního nařízení o přepravě odpadů. Z tohoto důvodu zavádí řadu změn, které si vyžádala praxe:
a) Změna platnosti tichého souhlasu
Přepravní orgány (země, přes které odpad prochází, ale není do nich určen ani v nich nevznikl) mají možnost udělit tichý souhlas, tj. pokud nebyl vydán žádný souhlas a nebyly vzneseny námitky, předpokládá se, že přepravní země s přepravou souhlasí.
Tichý souhlas tranzitního orgánu bude platný po dobu uvedenou v písemném souhlasu vydaném orgánem místa určení. Nyní platí tichý souhlas jeden rok po uplynutí 30denní lhůty pro vyjádření. V praxi se často stávalo, že tichý souhlas skončil dříve než ostatní souhlasy, a tím se zbytečně zkracovala notifikační lhůta.
b) Snížení administrativní zátěže při opakovaných oznámeních
Pokud se jedná o opakované stejné oznámení, tj. stejný druh odpadu, stejná zařízení, stejné země, příslušné orgány budou povinny zohlednit všechny informace, které jim již byly předloženy v schváleném oznámení o přeshraničním převozu odpadu. Budou tedy předkládány pouze dokumenty a informace, které se změnily.
V současné době musí být předkládány všechny dokumenty, a to i v případě, že stejné oznámení je podáváno již několik let po sobě a příslušné orgány již tyto dokumenty dávno mají k dispozici.
c) Přeprava laboratorních vzorků do 250 kg
Přeprava pro účely laboratorní analýzy a experimentálních zkoušek podléhá zjednodušenému režimu a jsou vyžadovány pouze obecné požadavky na informace podle článku 18 nařízení (bez ohledu na druh odpadu). Tento zjednodušený režim však platí pouze pro vzorky do 25 kg.
Podle nového nařízení bude platit pro vzorky do 250 kg. V odůvodněných případech je možné tento režim povolit i pro větší množství.
3) Klasifikace odpadu
Nařízení předpokládá vytvoření jednotné metodiky pro klasifikaci odpadů, čímž se zvýší předvídatelnost rozhodování a sníží riziko nesouladu mezi členskými státy. V současné době neexistují jednotná pravidla pro klasifikaci odpadů a každá země má vlastní pravidla, což v praxi způsobuje časté problémy.
Toto souvisí také s dalším praktickým problémem, kterým jsou mezní hodnoty kontaminace odpadů pro zařazení odpadů jako zelený nebo žlutý odpad. Nařízení předpokládá, že delegovaný akt stanoví také tyto mezní hodnoty, což rovněž pomůže při klasifikaci odpadů.
Dalším relevantním dokumentem pro klasifikaci odpadů je také plánované stanovení podrobných kritérií pro konkrétní látky pro rozlišení mezi použitým zbožím a odpadem.
Tyto dokumenty ještě nebyly vydány, ale měly by být přijaty v nejbližších letech ve formě delegovaných nařízení.
Aby se zabránilo vývozu odpadních problémů EU do třetích zemí, přineslo nařízení významné změny v přeshraniční přepravě odpadů mimo EU, zejména do zemí mimo OECD. Omezení se týkají přeshraniční přepravy všech druhů odpadů, nejvýraznější změny se však týkají vývozu plastového odpadu.
1) Zákaz vývozu plastového odpadu do krajin mimo OECD
Od 21. listopadu 2026 začne platit zákaz vývozu plastového odpadu do zemí mimo OECD. Vzhledem k tomu, že v mnoha zemích mimo OECD není zajištěno (resp. se předpokládá, že není zajištěno) environmentálně vhodné nakládání s tímto odpadem, rozhodla se EU obecně zakázat vývoz plastového odpadu do těchto zemí.
Zákaz bude platit minimálně do 21. května 2029 a bude se vztahovat obecně na všechny druhy plastového odpadu a na všechny země, na které se nevztahuje rozhodnutí OECD.
Následně bude tento zákaz zmírněn, pokud konkrétní země mimo OECD prokáže, že v dané zemi je s odpadem nakládáno způsobem šetrným k životnímu prostředí.
Každá země mimo OECD může požádat o výjimku z tohoto zákazu. O výjimku lze požádat nejdříve 21. května 2029. Nařízení obsahuje rozsáhlá pravidla, která musí být splněna, aby mohla být tato výjimka udělena. Země, která splní tyto podmínky a získá výjimku, bude následně uvedena v delegovaném aktu k nařízení, který bude obsahovat seznam zemí s výjimkou a přesný seznam druhů odpadů, na něž se výjimka vztahuje.
Získání výjimky však nebude snadné. Země mimo OECD musí prokázat, že zavedla a provádí všechna opatření nezbytná k zajištění toho, aby s dotčeným odpadem bylo nakládáno ekologickým způsobem, např. musí prokázat, že má komplexní strategii nakládání s odpady; mají zaveden právní rámec pro nakládání s odpady, jako je systém udělování licencí, kontrol atd.; jsou smluvní stranou vybraných mnohostranných dohod o životním prostředí.
Komise zahrne do seznamu jenom takovou zemi, která splnila všechny požadavky uvedené v novém nařízení. Pokud se komisi budou zdát předložené dokumenty, i navzdory případnému doplnění podkladů, nedostatečné, danou zemi na seznam neuvede a bude nadále platit zákaz vývozu daného odpadu.
2) Vývoz ostatních odpadů do zemí mimo OECD
Vývoz ostatních odpadů k využití bude možný, ale pravidla se rovněž zpřísní. Stejně jako v případě plastového odpadu vytvoří komise seznam zemí mimo OECD, které požádaly o povolení vývozu odpadu do svých zemí a prokázaly, že v dané zemi je s odpadem nakládáno způsobem šetrným k životnímu prostředí.
V případě jiných odpadů než plastů nebude platit přechodné období, během kterého bude platit plošný zákaz vývozu (v případě plastového odpadu bude plošný zákaz platit minimálně 2,5 roku).
Komise již vyzvala země mimo OECD, aby požádaly o udělení výjimky a zařadily se na seznam zemí, do kterých lze odpad z EU vyvážet.
Podle dostupných informací požádalo o udělení výjimky 24 zemí (např. Thajsko, Ukrajina, Pákistán, Maroko atd.).
Komise má vydat delegované nařízení se seznamem zemí, do kterých je možné vybrané odpady vyvážet, do 21. listopadu 2026.
3) Vývoz odpadu do zemí OECD
Vývoz odpadů do zemí, na něž se vztahuje rozhodnutí OECD, zůstává možný a výše uvedený zákaz a omezení se na něj nevztahují.
Komise by však měla kontrolovat situaci v oblasti nakládání s odpady i v těchto zemích, a to zejména z důvodu, aby nedocházelo k obcházení výše uvedeného zákazu a omezení.
Monitorování bude prováděno zejména na základě podnětů fyzických osob, které předloží informace prokazující problematické nakládání s daným odpadem.
Komise bude navíc provádět zvláštní kontrolu vývozu plastového odpadu do zemí OECD.
Pokud nebude prokázáno, že s daným odpadem je v dané zemi nakládáno způsobem šetrným k životnímu prostředí, je komise oprávněna doplnit delegované nařízení o zákaz vývozu dotčeného odpadu do dané země OECD. Tento zákaz bude následně zrušen, pokud bude prokázáno, že s odpadem bude nakládáno způsobem šetrným k životnímu prostředí.
4) Audit zařízení mimo EU
Další novinkou v případě vývozu odpadů mimo EU je zavedení auditu mimoevropských zařízení na využití odpadů. Audit bude povinný pro vývoz do zemí OECD i mimo země OECD. Vývoz odpadu se tak zkomplikuje pro všechny oznamovatele, resp. osoby organizující přepravu (dále společně jako „oznamovatel“) vyvážející mimo EU.
Oznamovatelé budou moci vyvážet odpad z EU pouze v případě, že bude prokázáno, že přijímající zařízení v zemi určení bude s odpadem nakládat ekologicky vhodným způsobem, tj. přijímající zařízení bude muset splňovat kritéria stanovená v novém nařízení. Splnění těchto kritérií bude prokázáno auditem provedeným třetí stranou nezávislou na oznamovateli. Audit zadává oznamovatel, resp. prokazuje zadání auditu jinou osobou.
Oznamovatel bude zároveň povinen zpřístupnit výsledky auditu ostatním oznamovatelům, kteří mají zájem vyvážet odpad do tohoto zařízení, a to za spravedlivých obchodních podmínek.
Audit zařízení bude muset být prováděn opakovaně, protože audit nesmí být starší než dva roky před vývozem odpadu do dotčeného zařízení. Oznamovatel bude povinen o provedených auditech informovat komisi, která následně zřídí registr zařízení, která prošla auditem.*
JUDr. Katarína Brath Liebscherová,
Eversheds Sutherland Bratislava
Mag. Bernhard Hager, LL.M.,
Eversheds Sutherland Praha
