Menu
e-shop
Evropa aktuálně prochází už druhou energetickou krizí za posledních pět let. Ceny zemního plynu na evropské burze vyskočily od americko-izraelského útoku na Írán ze 30 eur za MWh na dvojnásobek. Ukazuje se tak, že pokud chce Evropa zajistit dostupné ceny energií pro spotřebitele, musí se zaměřit na posilování energetické suverenity, a to přes urychlení výstavby obnovitelných zdrojů a výroby zelených plynů.
Nově připojené solární a větrné elektrárny ušetřily jen za prvních 12 měsíců předchozí energetické krize 12 miliard eur. Například Španělsko od roku 2020 zdvojnásobilo svou kapacitu větrné a solární energie a přidalo více než 40 gigawattů. To umožnilo Španělsku do značné míry oddělit ceny elektřiny od plynu. Podle nedávné analýzy think tanku Ember ovlivňovaly ceny plynu španělskou ekonomiku pouze 15 procent času od začátku letošního roku.
Pokud by se Evropě podařilo dosáhnout cíle 45 procent energie z obnovitelných zdrojů v roce 2030, může právě díky zelené energii ušetřit přes 200 miliard eur za nákup zemního plynu ze zemí mimo Evropu. Další úsporu zemního plynu by pak přineslo efektivní využití elektřiny ze solárních a větrných elektráren díky akumulaci a flexibilitě.
„Právě obnovitelné zdroje energie, které dokázala Evropa postavit od začátku předchozí energetické krize, pomáhají zvyšovat energetickou suverenitu států. Česko zatím do rozvoje obnovitelných zdrojů vstoupilo více než váhavě. To se odráží nejen v předposlední příčce v žebříčku evropských států z pohledu využití zelené energie, ale především také vyššími riziky způsobenými dopady možné vleklé energetické krize,” upozorňuje Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky.
Zásadní roli v evropské energetické suverenitě a snižování závislosti na dodávkách zemního plynu má výroba biometanu. Jeho produkce v EU v roce 2024 dosáhla 22 miliard kubíků, což odpovídá úrovni šesti procent unijní spotřeby zemního plynu (tedy spotřebě Dánska, Belgie a Irska dohromady). Do roku 2030 má Evropa za cíl vyrábět 35 miliard kubíků tohoto zeleného plynu.
Podobně klíčový je biometan i pro českou energetickou suverenitu. Má podobné fyzikální vlastnosti jako zemní plyn, můžeme jej vyrábět lokálně a distribuovat přes existující plynovou infrastrukturu. Potenciál biometanu ale zůstává navzdory jeho přínosu pro českou energetiku stále nenaplněný.
„Česká republika má za cíl v roce 2030 produkovat téměř 500 milionů kubíků biometanu. Takové množství by při využití v dopravě ve formě bioCNG mohlo nahradit motorovou naftu pro všechny autobusy v Česku,” upozorňuje Jan Habart, předseda sdružení CZ Biom na možné přímé dopady posílení produkce biometanu a zároveň dodává: „Produkce v loňském roce ale dosáhla jen 17 milionů m3 a vývoj sektoru se neobejde bez masivních investic do rozvoje biometanových stanic.”
Produkci tohoto zeleného plynu mají podpořit aukce biometanu, které Česko připravuje vyhlásit letos. Na evropské úrovni se pak připravují takzvané tripartitní dohody, které usnadní spolupráci mezi výrobci biometanu, provozovateli infrastruktury a spotřebiteli tohoto paliva.
Evropa plyn ve stále větší míře využívá i jako zálohu k obnovitelným zdrojům pro chvíle, kdy na trhu není dostatek levné energie z větrných nebo slunečních elektráren. Plynové elektrárny totiž oproti zastaralým uhelným zdrojům produkují jen poloviční emise oxidu uhličitého a nevypouštějí do ovzduší rtuť a další jedovaté látky. I zde ale mohou část spotřeby nahradit lokální čisté zdroje. Bioplynové stanice jsou ideální pro poskytování takzvané flexibility. V Česku jsou aktuálně k dispozici bioplynky s elektrickým výkonem zhruba 500 MW.
Nástrojem, který pomáhá budovat energetickou suverenitu Evropy, je systém emisního obchodování. Jak připomněla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, Evropská unie by bez EU ETS musela dovézt 100 miliard kubíků zemního plynu navíc. Z analýzy, kterou zveřejnila agentura Reuters vyplývá, že povolenky ovlivňují ceny energií zejména v zemích, které mají vyšší podíl fosilních paliv v energetickém mixu. Země, které v uplynulé dekádě masivně investovaly do OZE, dnes čelí výrazně nižším negativním dopadům cen uhlíku na koncové ceny elektřiny a tepla. Povolenky se tak nejméně promítají do cen energií ve Švédsku, Finsku, Francii nebo Estonsku, nejvíc naopak v Polsku, Česku a Bulharsku.
„Systém emisních povolenek není příčinou vysokých cen, ale ukazatelem toho, jak moc jsme stále závislí na zastaralých zdrojích energie. Prioritou pro rok 2026 musí být posílení energetického trhu prostřednictvím odstranění bariér pro investice do čistých zdrojů. Musíme modernizovat sítě, abychom do nich mohli připojit tisíce nových projektů, které srazí ceny elektřiny dolů,“ dodává Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky.
Evropská rada na svém jednání minulý týden podpořila agendu „One Europe, One Market“. Jedním z nástrojů pro dosažení nižších cen energií má být úprava systému emisních povolenek s cílem stabilizovat jejich ceny. Evropské země ale zároveň potvrdily roli systému emisních povolenek v posilování energetické suverenity, protože právě prostředky od znečišťovatelů umožňují budovat lokální obnovitelné zdroje. Pro jejich rozvoj je zásadní také posilování distribuční a přenosové soustavy. K tomu má pomoci „Grid Package” urychlující povolování liniových staveb energetické infrastruktury.
-zr-
