Od roku 1950 se výroba plastů znásobila 230krát, populace se však ztrojnásobila

Podle údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se celosvětová výroba plastů od roku 1950 znásobila 230krát, zatímco světová populace se ztrojnásobila na 8,2 miliardy. Většinu růstu výroby plastů mají na svědomí podle organizace USA, země Blízkého východu a Čína. OSN nyní jedná o této problematice a výsledkem by měla být nová mezinárodní úmluva o plastech.

Většina znečištění v mořích

Největším problémem není podle OECD samotná výroba plastů, ale jejich odpad. Za uplynulých 20 let se více než zdvojnásobil z 156 milionů tun na 353 milionů tun. Podle prognóz OECD se ale očekává, že se při současném nakládaní z plastem do roku 2060 téměř ztrojnásobí na 1,014 miliardy tun. Podle OSN tvoří plasty nejméně 85 procent veškerého znečištění v mořích. Mikroplasty ve světových oceánech úhrnem váží podle studie neziskové organizace 5 Gyres Institute kolem dvou milionů tun.

Podle OECD se z celkového množství plastů recykluje pouze devět procent, 19 procent se spaluje a téměř 50 procent končí na řízených skládkách. Zbývajících 22 procent je různými způsoby uvolňováno do životního prostředí.

Plasty také částečně přispívají ke klimatické krizi: v roce 2019 vyprodukovaly 1,8 miliardy tun emisí skleníkových plynů, což představuje 3,4 procenta celosvětových emisí, z nichž 90 procent pochází z výroby a zpracování plastů z fosilních surovin, uvádí OSN a OECD.

V současné době se podle agentury AFP 60 procent vyrobených plastů používá na obaly, ve stavebnictví a dopravě, deset procent v textilním průmyslu a stejné množství na spotřební zboží, čtyři procenta připadá na elektroniku.

Rozkol nad povinnostmi

První kolo jednání o celosvětové dohodě o plastech skončilo v roce 2022 dohodou o ukončení znečištění plasty, ale země jsou rozdělené v názoru na to, zda by cíle a úsilí měly být globální a povinné, nebo dobrovolné a řízené jednotlivými státy.

Součástí koalice s vysokými ambicemi je více než 40 zemí, včetně EU, Švýcarska, hostitelské Uruguaye a Ghany. Tyto země chtějí, aby smlouva byla založená na povinných globálních opatřeních, včetně omezení výroby. Tento přístup je v kontrastu s přístupem zemí jako USA a Saúdská Arábie, které prosazují, aby si závazky stanovovaly jednotlivé země samostatně. Washington uvedl, že chce, aby se pakt podobal struktuře pařížské dohody o klimatu, ve které si země samy stanovují cíle a akční plány pro emise skleníkových plynů.

Generální tajemník OSN António Guterres uvedl, že plasty jsou jen fosilní paliva v jiné podobě. Vyzval státy k omezení znečištění a výroby.

Zástupci průmyslu na jednání vyzdvihovali zásadní roli plastů v každodenním životě. Podle nich by se smlouva měla zaměřit spíše na boj s plastovým odpadem než na opatření omezující výrobu plastů.*

-čtk-