Menu
e-shop
Tuto zprávu každoročně zpracovává organizace Circle Economy ve spolupráci se společností Deloitte Global. Spravují největší světovou databázi oběhového hospodářství, která zahrnuje údaje z více než 90 zemí, 350 měst a 1000 podniků a na základě těchto dat mohou nastavit standardy pro měření pokroku v oblasti cirkulární ekonomiky. Podle analyzovaných dat spotřebuje ročně globální ekonomika 106 miliard tun materiálů, ale pouze necelých sedm procent z nich (6,9 %) pochází z recyklovaných zdrojů. V roce 2015 spočítala zpráva podíl recyklovaných zdrojů na 7,2 %, v posledních několika letech tedy došlo k poklesu o 2,2 procentního bodu. Znamená to, že naprostá většina materiá-lů vstupujících do ekonomiky je primárních. To není dobrá zpráva, zejména pro země Evropské unie, pro něž je recyklace a cirkularita základem environmentální legislativy.
Tento jev lze do značné míry spojit s trvalým růstem spotřeby materiálů. Přestože absolutní rozsah spotřeby druhotných materiálů má pomalu rostoucí tendenci, je překonáván růstem spotřeby primárních materiálů. Celosvětová těžba se za posledních padesát let více než ztrojnásobila, v poslední době se těžba a přesáhla přelomových 100 miliard tun a podle prognóz má do roku 2060 vzrůst o dalších šedesát procent.
Skutečně oběhové hospodářství by mělo být šetrné ke zdrojům a je zjevné, že uzavřít smyčku spotřeby materiálů se zatím nedaří a globální trendy v používání materiálů se ubírají špatným směrem.
V ideálním světě bychom používali co nejvíce druhotných materiálů a zároveň minimalizovali těžbu a spotřebu. Průmyslová odvětví by využívala recyklované vstupy a cirkulární design. To se však nepovede bez hlubokých zásahů do výrobních systémů a vzorců spotřeby v celém řetězci od výroby přes stavebnictví až po bydlení nebo výrobu potravin. Zpráva říká, že v globálním systému je až osmnáct procent materiálu, které by mohly být recyklovány, ale zatím nejsou – materiály, které zatím končí na skládkách, jako jsou odpady z těžkého průmyslu, spotřební výrobky s krátkou životností, stavební materiály nebo směsný komunální odpad. Pokud by se je podařilo zapojit do recyklace, mohl by podle autorů zprávy podíl recyklovaných materiálů na globální spotřebě vzrůst až na 25 %.
Pro rozpohybování oběhového hospodářství je důležité nakládání s biomasou. Ze všech materiálů, které proudí do globální ekonomiky, tvoří 21,5 % uhlíkově neutrální biomasa. Označuje se tak biomasa, která během svého životního cyklu pohltí tolik uhlíku, kolik ho vypustí, a udržuje rovnováhu díky přirozeným procesům, jako je opětovný růst a sekvestrace uhlíku.
Něco málo přes dvě procenta materiálů, vstupujících do světové ekonomiky je biomasa, v originále nazvaná NonCarbon-Neutral Biomass. Je obtížné nalézt pro toto označení český ekvivalent: „neuhlíkově neutrální biomasa nebo spíše uhlíkově ne-neutrální biomasa? V tomto textu jsme zvolili delší označení „biomasa, která není uhlíkově neutrální“.
Toto označení neznamená to rozdíl ve způsobu získávání biomasy, ale spíše odráží, že určitá část využití biomasy není uhlíkově neutrální. Je tedy využívána nesprávně z hlediska oběhového hospodářství.
Problém je s vyčíslením tohoto jevu. Těžba a zpracování biomasy jsou spojeny s četnými nezachycenými dopady na životní prostředí a pouze sledování uhlíkové neutrality je nemůže všechny postihnout. Je třeba brát v úvahu ekologické aspekty, ohrožení biologické rozmanitosti těžbou nebo odlesňování a vyčerpání půdních živin. Z hlediska cirkularity je rovněž důležité, zda jsou živiny bezpečně vraceny do biosféry na správném místě a ve správné míře. Těžba biomasy sice v globální spotřebě materiálů klesá, nicméně se za poslední půlstoletí více než zdvojnásobila. „Bez nějakých opatření mohou mít ekosystémy potíže přežít průmysl a lidi, kteří jsou na nich závislí,“ uvádí zpráva.
Rozvoj více oběhového hospodářství bude vyžadovat změnu v globálním využívání půdy, která je příliš využívána pro pastviny a krmné plodiny. Bude proto nutná transformace potravinových systémů směrem k oběhovým postupům a rostlinné, nezpracované stravě.
Spotřeba fosilních paliv je vysoká a roste: z 6,1 miliardy tun v roce 1970 na 15,8 miliardy tun v roce 2021 a nezdá se, že by se tento trend měnil. Z materiálů proudících do ekonomiky tvoří 13,3 % fosilní paliva spalovaná pro výrobu energie, což jim dává přední místo v příčinách klimatické změny. Fosilní paliva zůstávají v současnosti dominantním zdrojem energie, zajišťují 82 % celkové dodávky primární energie. Zpráva upozorňuje, že fosilní paliva mají příliš nízké ceny, které nezohledňují externality jejich využívání.
Pro snížení závislosti na fosilních palivech a zmírnění škod je třeba restrukturalizace dopravy, výroby elektřiny i zpracování materiálů v životním prostředí. Zpráva Circle Economy navrhuje omezení těchto činností a přeorientování finančních toků z dotací na dekarbonizované systémy, založené na elektřině (nejlépe se dekarbonizuje) a napájené z obnovitelných zdrojů. „Přestože přechod na energetiku bude zpočátku náročný na materiál – zejména pokud jde o kovy – inteligentní návrh systému může snížit závislost na současných a budoucích materiálových vstupech. To kontrastuje se současným energetickým systémem, který ke svému udržení vyžaduje neustálý přísun fosilních paliv,“ říká se ve zprávě. Obnovitelné zdroje energie jsou v současnosti v podstatě jen přidávány k energetickému mixu, správně by však měly fosilní zdroje nahradit.
Je otázka, zda je tak rozsáhlé změny vůbec možno provést v současném světě. Na druhé straně je zde varování vědců, týkající se oteplování planety nad dlouhodobě udržitelnou mez. Určitý pokrok v oblasti dekarbonizace, který zpráva konstatuje, není dostatečný k tomu, aby omezil oteplování na 1,5 stupně, a celková spotřeba energie a globální emise skleníkových plynů mají stále stoupající tendenci.
Při přechodu na oběhové hospodářství je klíčová role vlády, která nastavuje pravidla této změny: přesunem daňového zatížení, přeorientováním dotací z lineárních činností na oběhové projekty a podobně. Žádná země však nemůže řešit snižování využívání zdrojů izolovaně. V našem vysoce globalizovaném světě je široká mezinárodní spolupráce je nutností. Zatím se však nepodařilo na mezinárodní úrovni stanovit jasné cíle, vedoucí k udržitelnějšímu využívání zdrojů.*
Jarmila Šťastná
