Ještě v tomto svém volebním období, tedy do letošního června, hodlá Evropský parlament (EP) schválit revizi směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod. Protože se na jejím revidovaném znění poslanci EP už dohodli s Evropskou komisí i Evropskou radou, lze s jistotou očekávat, že návrh revize uvedené směrnice bude europoslanci nyní na jaře schválen.
Upravené znění evropské směrnice mj. ukládá aglomeracím od jednoho tisíce ekvivalentních obyvatel (EO) výše zajistit stoprocentní odvádění a čištění odpadních vod. Přitom tato povinnost dosud platila pro aglomerace nad 2000 EO.
Sdružení místních samospráv ČR (SMS ČR) uvedlo, vzhledem k tomu, že již nyní celá řada obcí pod hranicí 2000 ekvivalentních obyvatel se čištěním odpadních vod zabývala, nelze samozřejmě tvrdit, že všechny obce mezi limitem 1000 a 2000 EO budou muset danou novinku řešit.
SMS ČR však zároveň také připomnělo, že 1000 ekvivalentních obyvatel se nutně nemusí rovnat tisíci obyvatel žijících v obci. Půjde i o mnohé obce s méně než 1000 obyvateli. Tedy o obce s poměrně nízkým rozpočtem umožňujícím takovou investici.
Ministerstvo zemědělství (MZe) naší redakci sdělilo, že bude-li revidovanou směrnicí schválena uvedená hranice 1000 EO, pak by se povinnost vybudovat kanalizaci a zajistit odvádění a čištění odpadních vod nově mohla dotknout zhruba 750 obcí, ve kterých žije přibližně jeden milion obyvatel. Mluvčí resortu Vojtěch Bílý ovšem také poznamenal, že dosud není jasné, kolik kilometrů kanalizačních stok nebo kolik ČOV bude třeba vybudovat, mj. i proto, že aglomerace bude nutné teprve stanovit podle konkrétní situace v dané oblasti.
„Rozhodně to však neznamená, že menší obce v současné době nic vybudováno nemají,“ zdůraznil Vojtěch Bílý. „Ve více než 700 obcích velikosti mezi 1000 až 2000 obyvatel je již kanalizace vybudována a zakončena na ČOV. Předpokládáme tedy, že v takových obcích půjde zejména o dostavbu kanalizace v některých místních částech, popřípadě o intenzifikace ČOV (pokud neplní předepsané limity nebo není dostatečně kapacitní). Očekáváme, že po finálním schválení revidované směrnice následně Česká republika v souladu s ní zpracuje plán její implementace, který bude obsahovat detailnější informace.“
S prakticky stejnými čísly operuje i Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Jeho mluvčí Veronika Krejčí uvedla, že snížení velikosti aglomerace, jak je předpokládá návrh revize evropské směrnice, by se mělo dotknout přibližně 750 nových aglomerací, tedy přibližně jednoho milionu EO.
Krejčí dodala, že v současné době je v České republice na kanalizační síť napojeno přes 87 procent obyvatel. Podle prognóz ministerstev zemědělství i životního prostředí se má tento počet postupně zvyšovat a v roce 2030 by na kanalizační síť mělo být napojeno už 89 procent obyvatel.
Česká republika však podle MZe o výjimku usilovat nebude. „Výjimka by totiž pro ČR ani nebyla možná. O ni budou moci požádat pouze státy, které do Evropské unie vstoupily až v nedávné době, případně ty, které u více než 50 procent aglomerací této velikostní kategorie nemají vybudovanou žádnou infrastrukturu. V České republice však nezačínáme na »zelené louce« a v této kategorii obcí, resp. aglomerací, jsou u nás již více než dvě třetiny obyvatel na kanalizaci napojeny,“ sdělil Vojtěch Bílý.
Podle něj bude reálné v ČR uvedený termín dodržet. „Samozřejmě, že podstatná je otázka dostatečných finančních zdrojů včetně dotačních, a to zejména z fondů EU,“dodal.
Také Šárka Kuželová, mluvčí Sdružení místních samospráv ČR, konstatovala, že kromě rychlosti povolovacích procesů bude pro splnění podmínek revidované evropské směrnice klíčová zejména dostupnost finančních prostředků včetně dotačních titulů. „Vybudování kanalizace a čistírny odpadních vod je ekonomicky velmi náročná činnost, nehledě na finanční nároky na následný provoz,“ doplnila.
Veronika Krejčí připomněla, že výstavba či dostavba kanalizační sítě je v České republice dotována v rámci evropských i národních dotačních titulů obou dotčených resortů. MŽP poskytuje podporu především v rámci OP Životní prostředí, přičemž v novém programovém období 2021–2027 již do oblasti odpadní vody směrovalo podporu celkem ve výši 9,6 mld. Kč.
Pokud jde o Státní fond životního prostředí ČR, ten v rámci jím spravovaných programů dlouhodobě podporuje projekty vodohospodářské infrastruktury v aglomeracích všech velikostí. „Samozřejmě investiční podpora byla od vstupu České republiky do EU směřována prioritně na financování aglomerací nad 2000 EO, a to na základě implementované evropské směrnice o čištění městských odpadních vod do národní legislativy. Ale podporovány byly i aglomerace menší,“ sdělila Lucie Früblingová, vedoucí samostatného oddělení komunikace a mluvčí SFŽP ČR.
Zároveň upozornila na to, že jen během posledních dvaceti let byly zejména z prostředků EU přes Státní fond životního prostředí podpořeny stavby kanalizací s čistírnou odpadních vod ve více než 300 aglomeracích od 1000 do 1999 EO, a potvrdila, že tato podpora bude pokračovat i do budoucna.
Rovněž Vojtěch Bílý za MZe vyslovil předpoklad, že hlavním zdrojem financování budou evropské dotace, které mají aktuálně v gesci ministerstva životního prostředí a zemědělství.
Resort počítá i s tím, že se podle možností státního rozpočtu také bude podílet na financování těchto opatření. S vyhlášením a nastavením příslušného programu však bude třeba počkat minimálně na schválení dané legislativy Evropským parlamentem i na její implementaci do českých předpisů a také na zpracování implementačního plánu z důvodu správného nastavení podmínek pro budoucí žadatele.
Cílem evropské směrnice je, aby co nejvíce obyvatel v definovaných aglomeracích bylo napojeno na kanalizaci. Vznikne také povinnost evidovat a pravidelně kontrolovat individuální systémy, mezi které patří domovní čistírny odpadních vod (DČOV), jímky atd., – a stejně tak bude rovněž nezbytné detailně zdůvodňovat, proč není v daných případech možné odvádět odpadní vody stokovým systémem na centrální ČOV. Podpora domovních čistíren proto bude možná pouze tam, kde bude užití individuálních systému odůvodnitelné.
I ohledně kořenových čistíren zůstane podpora možná, ale za předpokladu, že po realizaci budou schopné plnit stanovené limity pro vypouštění odpadních vod.
Vilém Žák, ředitel a člen představenstva Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR), byl k domovním čistírnám odpadních vod kritičtější: „DČOV by měly být už podle platné legislativy aplikovány pouze tam, kde není technicky možné lepší řešení, nebo by takové řešení vyžadovalo neadekvátní náklady. Tento postoj SOVAK ČR plně podporuje a jakékoliv navyšování počtu DČOV zásadně odmítá.“
Odvolal se také na návrh revize evropské směrnice, který podle jeho slov v aglomeraci připouští čištění odpadních vod v domovních čistírnách v maximálním rozsahu dvou procent z celkového množství čištěných vod. „Důvod je jasný, domovní čistírna vyžaduje pravidelnou údržbu. Když jí vlastník neprovádí, čistírna nefunguje správně a nečistí. Z tohoto pohledu jsou domovní čistírny velmi problematická zařízení,“ dodal.
„Klíčová koncepční otázka se týká nejen finanční náročnosti investice, ale i provozuschopnosti s ohledem na udržitelnost takového řešení a sociální únosnosti platby za stočné, kdy se musí brát v potaz schopnost vygenerovat v době životnosti investice prostředky na postupnou obnovu,“ uvedla mluvčí SFŽP ČR Lucie Früblingová. „S tím úzce souvisí nastavení provozního a finančního modelu, kdy je nepochybně žádoucí podporovat více solidárnost v rámci větších provozních celků, než provozování malých, ne vždy efektivních systémů. V případě našeho OP Životní prostředí máme zpracovány vzorové finanční modely a modely udržitelnosti, a každý si tak může spočítat, co ho která investice do budoucna bude stát s ohledem na provoz. K tématu finanční udržitelnosti projektů poskytujeme zájemcům nezbytné konzultace,“ dodala.
SFŽP ČR v posledních letech také poskytuje obcím úvěry na spolufinancování projektů kanalizací a ČOV. Cílí také na menší obce, které by obtížně dosáhly na komerční úvěr. „Stavby tzv. na zelené louce, které jsou mnohdy v řádu desítek milionů – a v případě sdružených projektů i v nižších stovkách milionů, jsou pouze úvěrovým nástrojem těžko financovatelné. Nastavení vhodného finančního nástroje, například kombinací dotace a úvěru, je určitě jedna z cest, která je do budoucna velmi pravděpodobná,“ řekla Lucie Früblingová. Připomněla, že i u programů spravovaných SFŽP je způsobilým výdajem vždy i projektová příprava, na niž lze čerpat dotace zpětně spolu s investicí. „Výzvy do oblasti kanalizací a ČOV prokazují, že není jako samostatný nástroj nezbytná, neboť obce samy investují do projektové přípravy a následně se ucházejí o podporu investiční.“
Dodala však, že Státnímu fondu životního prostředí ČR se jako klíčové jeví spíše předem definovat parametry investiční podpory, co ještě bude přijatelné a co nikoliv, například z pohledu nákladů na ekvivalentního obyvatele či z pohledu koncepce odkanalizování, aby obce zbytečně neinvestovaly do projektových dokumentací bez šance na budoucí podporu investice.
Ministerstvo zemědělství v rámci svých programů již podporuje u vodohospodářských projektů i projektovou přípravu – stejně tak činí rovněž některé kraje, které se podílejí na spolufinancování dotačních programů resortů zemědělství a životního prostředí.
V resortu zemědělství mají za to, že možnost čerpání zvýhodněných úvěrů na rozvoj nebo obnovu vodárenské infrastruktury prostřednictvím Národní rozvojové banky je velice vhodný způsob kofinancování projektů. Už v minulosti tento resort podporoval – se souhlasem Ministerstva financí – úvěry ve spolupráci NRB (dříve ČMZRB) formou dotace úroků z komerčních úvěrů.
„Podle názoru našeho ministerstva je určitě lepší, pokud se obce spojují do větších celků a provozují vodohospodářský majetek společně, protože tak se dosahuje větší efektivnosti při jeho správě a je možné také uplatňovat solidární cenu pro stočné pro celou tarifní oblast. V rámci dotačních programů náš resort proto umožnuje žádat i velkým vodohospodářským společnostem, které jsou majoritně vlastněné obcemi, nebo svazkům obcí,“ dodal Vojtěch Bílý.
Otázkou dne je ovšem to, co by už nyní měly dělat menší obce, na něž se revidovaná evropská směrnice vztáhne a které dosud nemají například odkanalizované některé své místní části a ani nemají ze sta procent zajištěné napojení na čistírnu odpadních vod?
Vojtěch Bílý uvedl, že by si měly především zkontrolovat plán rozvoje vodovodů a kanalizací, který obsahuje optimální návrh řešení odvádění a čištění odpadních vod v dané oblasti, a zkonfrontovat ho se skutečností a plánovaným rozvojem. Zároveň by si takové obce měly vytvořit detailní přehled o situaci na svém území (kdo je připojen na kanalizaci, kdo používá individuální systémy, jejich stav atd.). Teprve po schválení revidované směrnice a při detailní znalosti situace v dané obci bude možné plánovat potřebné kroky k naplnění jejích požadavků.
„Je nutné si uvědomit, že každý z nás, kdo bydlí v domě či bytě, je do jisté míry odpovědný za to, jak je s těmito vodami nakládáno a jak jsou likvidovány – tento princip je také zakotven v legislativě. V případě, že je vedení obce nuceno tento problém systematicky řešit, existuje řada možností. Bohužel se stává, že se nezvolí to nejlepší řešení. Někdy je to dáno neinformovaností, někdy nátlakem projektantů – a může tak dojít k situaci, kdy se vybere řešení jen s ohledem na ekonomické hledisko,“ dodala Veronika Krejčí na MŽP.
Podle Šárky Kuželové by obce, které budou muset splnit povinnosti kladené zrevidovanou evropskou směrnicí, měly zahájit projektovou přípravu potřebných řešení, stejně jako začít na tato řešení šetřit. „Odvádění a čištění odpadních vod je z pohledu životního prostředí jistě velmi důležité. Nicméně je nutné si uvědomit, že to s sebou přináší velkou finanční zátěž ve výši desítek milionů korun, kterou si zejména menší obce mnohdy nemohou dovolit, a taková investice může na mnoho let paralyzovat další investice dané obce. Stát by proto měl obcím pomoci tuto oblast řešit, ideálně prostřednictvím dotačních titulů s co největší mírou uznatelných nákladů,“ dodala.
Ivan Ryšavý*
