O recyklaci rozhoduje každý z nás PODTITULEK: Otázky kolem PETu S rozvojem separace komunálního odpadu se u nás objevilo několik společností, které se zabývají recyklací PET lahví z komunálního odpadu. Společnost Re-plast Design, s. r. o., vytříděné PET lahve drtí na takzvané flakes, a tento...
O recyklaci rozhoduje každý z nás
PODTITULEK: Otázky kolem PETu
S rozvojem separace komunálního odpadu se u nás objevilo několik společností, které se zabývají recyklací PET lahví z komunálního odpadu. Společnost Re-plast Design, s. r. o., vytříděné PET lahve drtí na takzvané flakes, a tento polotovar vyváží do zahraničí. Zeptali jsme se zástupce firmy Luďka Jošta na jeho zkušenosti.
Jak vidíte stav recyklace PET lahví u nás?
Dá se říci, že docela dobře. S PETem se ve světě poměrně čile obchoduje, a zejména v roce 2000 prožíval tento obor značný rozvoj. Začátkem letošního roku však boom začal utichat. V Asii, kam vozíme většinu produkce, se neustále snižují ceny, i když to zatím není fatální.
Recyklace PETu je jako každé podnikání vázaná na odbyt. Pokud je, umíme materiál bez problémů zpracovat. Pokud není, jsou s tím trošku problémy. Spíše je to otázka ceny -na jedné straně musíme nakupovat za vysokou cenu, ale naše výstupní ceny, za které prodáváme, této relaci neodpovídají. Technologicky není recyklace žádný problém.
Kapacitu své linky využíváte jen z jedné třetiny. Máte problémy se získáváním suroviny?
Dá se to tak říci. Ročně se u nás uvede na trh PET v objemu 30-35 000 tun. Přibližně 12-15 000 tun se získá ze separovaných sběrů. O toto množství se "pereme" s naší konkurencí.
Kolik bude vyseparované suroviny, záleží na obcích. Někde mají třídicí systém komunálního odpadu zorganizovaný tak, že vysbírají maximum (tedy kolem 30-50 % PET ročně). Jsou však obce, které vysbírají třeba jen 5 % a někde neseparují vůbec: nemají zavedený systém, ani smlouvy na separaci s odpadářskými firmami. Problémy s tříděním mají zejména velká města, což je smutné, ale pochopitelné. Systém je u velkých měst složitější i dražší než u malých obcí. Na druhé straně by vzhledem k větším objemům vyseparované suroviny mohly mít vyšší návratnost. Nemyslím si však, že to je věc trvalá. Jak se budou zvýhodňovat podmínky, města postupně na třídění přejdou.
Surovinu k vám vozíte až ze severní Moravy. Nebylo by lepší vybudovat linky v jednotlivých regionech a tím omezit dopravní náklady?
To by záleželo na schopnosti prodat surovinu do zahraničí i na zvládnutí provozu. Nám trvalo bezproblémové rozjetí naší nové linky zhruba 4 měsíce. Museli jsem znovu vyškolit lidi, aby se naučili dodržovat nové pracovní postupy, které zajišťují požadovanou kvalitu výstupního materiálu a chovali se šetrně k lince. Provoz se musí bedlivě hlídat, je třeba pružně měnit strukturu výroby a zároveň dodržet nasmlouvaná prodejní množství. Atomizovat výrobu na několik menších provozoven by bylo možná z hlediska dopravních nákladů lepší, ale provozně nevýhodné. Naše ceny jsou do jisté míry vyvážené právě centralizovaností výroby, díky níž máme větší efektivitu, produktivitu.
Jaké mají vaši odběratelé požadavky na kvalitu?
Většinou vyvážíme náš polotovar do Číny, ale i Spojených států a Kanady. Jejich požadavky na kvalitu jsou velmi striktní. Proto musíme dělat vlastní předtřídění. Materiál, který k nám přijde v balíkách, vypadá na pohled velmi čistě, ale objevují se v něm různé kovy -zalisované kleště, šroubováky. Nacházíme také plasty, které tam nesmějí být. Často jde o láhve z PVC nebo podobné látky.
Všechny tyto nečistoty musíme vytřídit, jinak bychom ohrozili technický stav linky a zejména kvalitu výstupní suroviny. Pokud se jediná láhev z PVC dostane do drtiče, zničí kolem 500 kg suroviny. Tato kontaminace ohrožuje plynulost a kvalitu výroby polyesterových vláken.
Podobně je tomu například s hliníkovými plechovkami. Pokud se "podaří" je rozemlít do suroviny, je lepší celý objem takto kontaminovaného big-bagu vyhodit, protože hliník nelze odstranit při flotačním čištění suroviny. PET drť musí mít prvotřídní kvalitu bez příměsí, aby se dala prodat.
Kvalita dovezených balíků se opět liší obec od obce: některé mají čistotu dobrou, jiné dodávají surovinu velmi znečištěnou.
Některé firmy nabízejí drtiče PET lahví pro použití v obci s tím, že se velmi sníží dopravní náklady, když se bude převážet rovnou drť. Jak se na to díváte vy?
Na první pohled vypadá takový přístup rozumně, ale z našeho hlediska není příliš vhodný. Na malých strojích vychází nadrcení jednoho kilogramu mnohem dráž než u nás přesto, že se sem musí surovina dovážet. Nadrcený PET musí mít určité parametry, aby ho bylo možno zpracovat na vlákno nebo další výrobky. Samotné drcení není úplně jednoduchá operace, musí se při ní dodržet technologický postup tak, aby byly zachovány určité fyzikální vlastnosti flakes.
Odběratelé v Asii nebo Americe se k dodávkám z lokálních drtičů staví poměrně skepticky. Považují je za materiál pochybné kvality bez možnosti eventuální reklamace. Stejně je tomu u nás. Když nám z obcí někdo nabídne takový materiál, odmítáme ho. Vždy dáváme přednost baleným lisovaným PET lahvím, u nichž můžeme kvalitu zkontrolovat před jejich zpracováním.
Dá se nekvalitní nadrcený PET na něco použít?
Pokud to není úplně katastrofální, dal by se použít na alternativní palivo třeba ve spalovnách nebo v cementárnách, kde se přimíchává do tradičního paliva. Většina těchto firem však chce, aby jim dodavatel platil za spálení a mají také normy na obsah např. PVC, i když daleko měkčí než v případě výroby vláken nebo jiných výrobků z recyklačního procesu.
Jak v surovině rozpoznáte PVC lahev?
Když zmáčknete PET lahev, zůstává v lomech čirá. U PVC lahve se lomy zbarvují do bíla. Většinou pocházejí z Francie a Belgie, kde jsou do nich baleny některé vody. Problém je, že pokud se drcení provádí bez lisování, dá se PVC lahev těžko identifikovat.
Co nám také vadí, jsou etikety z papíru. Papír po namočení vytvoří lepkavou hmotu, která ucpává stroj a dopravní cesty, a praním se špatně odstraňuje. Perfektní jsou etikety z plastu, které již některé firmy používají. PET lahve drtíme i s víčky. Jejich kousky se později odstraňují flotací, takže v surovině nevadí.
Co se v Asii z vašeho polotovaru vyrábí?
Polyesterová stříž, izolace pro stavebnictví nebo se vlákno používá jako tepelná izolace do textilních výrobků -spacáků, bund a podobně. Například firmy v Číně, kam my hlavně dodáváme, vyrábějí až 80 000 tun střiže ročně. Vzhledem k takovému objemu výroby mají nízkou režii a mohou si dovolit nakupovat za vyšší ceny než např. u nás. Svou roli tam hrají i faktory nákladovosti pracovní síly, ceny energií atd.
Neobáváte se, že se obchod vrátí zpět ke skleněným lahvím?
Naopak mám pocit, že průmysl se stále více přiklání k PETu, a to nejen u nás. V Hamburku máme obchodní společnost, takže s obalovým průmyslem hodně spolupracujeme i v rámci EU. Naše zkušenosti říkají, že firmy se odklánějí od skla, a ponechávají ho jen u malého množství výrobků (například třetinkové Coca-Coly ve skle pro restaurace, hotely a podobné zákazníky). Totéž platí pro minerální vody.
Oni sice mají hodně rozvinuté ekologické cítění a podporují recyklaci, nicméně také počítají. Jestliže firmy zjistí, že nahrazením skla za PET se jim omezí náklady, a tím zvýší zisky, tak to pochopitelně udělají. Vůbec je sporné, jestli systém vratných lahví je ekologicky lepší. Vratné sklo má vysokou hmotnost a náklady na dopravu, a tím se zvyšuje zatížení životního prostředí. Lahve se také musí vymývat velmi agresivními chemikáliemi, které samy ohrožují životní prostředí.
Pokud je u nevratných PET lahví zajištěn sběr a recyklace, není to v žádném případě na škodu životnímu prostředí. Naopak myslím, že je to systém šetrnější.
O tom, zda PET lahev zatíží životní prostředí, rozhoduje každý člověk sám, tím zda ji hodí do koše s ostatním odpadem nebo do kontejneru na plasty. Tím totiž určí, zda se lahev zrecykluje, nebo se stane zátěží na skládce. To je však na rozhodnutí každého člověka.
Jarmila Šťastná
FOTO EKO-KOM, a. s.
