O obaly se musí postarat dovozci

Jaké jsou názory Generálního ředitelství cel a celníků na toto opatření? Jaké mají celníci se zákonem zkušenosti?

"Zákon o obalech, který začal platit od ledna 2002, měl přechodné období od ledna do 30. června roku 2002. Po tu dobu povinné osoby, kterých se zákon týká, měly za povinnost splnit podmínky pro zpětný odběr. To znamená buďto dát návrh na zápis do seznamu povinných osob Ministerstva životního prostředí anebo uzavřít smlouvu o sdruženém plnění s autorizovanou obalovou společností. U nás je takovou společností Eko-kom. Od 1. července začaly celní orgány v souladu se zákonem č. 477/2001 Sb. nová opatření uplatňovat. Pokud povinné osoby v celním řízení nedoložily, že uzavřely smlouvu se společností Eko-kom nebo nezískaly zápis do seznamu Ministerstva životního prostředí, ani o něj nepožádaly (avšak v minulosti dovážely), potom celní orgány zboží do volného oběhu nepropustily. Oprávnění vychází z paragrafu 41 zákona o obalech, podle kterého celní orgány kontrolují, zda balené výrobky splňují všechny podmínky. Když celníci zjistí, že tyto podmínky nesplňují, mají oprávnění zboží nepropustit," řekl nám vedoucí oddělení celní kontroly Generálního ředitelství cel ing. Radek Moulis.

Rozpor

Dnes je situace z pohledu celníků stabilizovaná. Ing. Moulis nás také upozornil na rozpor v paragrafu 2 a paragrafu 1 zákona o obalech.

"Paragraf 1 stanoví práva a povinnosti podnikajících právnických a fyzických osob. Zároveň v druhém odstavci říká, že se tento zákon vztahuje na nakládání se všemi obaly, které jsou v České republice uváděny na trh nebo do oběhu. Nicméně paragraf 2 hovoří o jejich dodávce ke spotřebiteli a je zde odkaz na zákon o ochraně spotřebitele. Definice spotřebitele však hovoří o konečném spotřebiteli. My jako celní správa jsme museli vycházet z nějakého stanoviska. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) vykládá zákon tak, že se vztahuje pouze na konečné spotřebitele. Podle MPO se však nevztahuje na ty, kteří u nás přepracovávají zboží a dodávají je pak prodejcům, tj. na vlastníky průmyslových obalů.

Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství a odbor kompatibility Úřadu vlády zas má stanovisko opačné. Řídí se paragrafem 1, tedy tím, že se zákon vztahuje na všechny obaly a vycházejí zejména ze směrnice Evropské unie. My jako správní orgán jsme se museli přiklonit k nějakému stanovisku. Vycházeli jsme tedy z ustanovení paragrafu 1, kde se říká, že účelem tohoto zákona je chránit životní prostředí a předcházet vzniku odpadu. To znamená, že pro nás je závazné stanovisko Ministerstva životního prostředí," uvedl Ing. Moulis.

Ústupky

V zákoně je napsáno, že v případě pochybností vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodnutí, zda daný výrobek je obalem nebo není a jestli se na něj zákon vztahuje nebo nevztahuje. Pokud si povinné osoby opatří rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu, že na výrobek, který dovážejí nebo uvádějí do oběhu, se zákon o obalech nevztahuje, celní orgány to berou jako splnění povinnosti ze zákona.

"Jde o ustanovení paragrafu 47 zákona o obalech. Nicméně je na tento postup nutné pohlížet jako na individuální právní akt -nelze ho brát plošně. Pokud ministerstvo vydá jedné firmě rozhodnutí, že její výrobek není obal nebo balený výrobek, potom jiná firma se stejným výrobkem nemůže tímto rozhodnutím jako precedentním operovat, ale musí si obstarat rozhodnutí nové," pokračuje Ing. Moulis.

Zpočátku dovozci nebyli postupem celníků nadšeni a zdálo se jim, že brání obchodu. Přesto celní správa ještě udělala další ústupek.

"Jde o ustanovení paragrafu 3, 4, 5 a 6, kterými bychom měli jako celní správa výrobky kontrolovat. To znamená, že povinné osoby by nám měly dávat prohlášení, že dovážený výrobek neobsahuje například těžké kovy. Abychom nezablokovali dopravu zboží do České republiky a netvořili překážku obchodu, nevyžadujeme do novelizace zákona o obalech prohlášení podle přílohy 1 zákona o obalech. Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo životního prostředí uznaly, že toto prohlášení nejsou dovozci schopni v době propouštění zboží do volného oběhu obstarat," řekl nám Ing. Moulis.

Obal

Co všechno považují celníci za obaly? "Pokud k nám dovozci dovážejí zboží, které je například naloženo na paletě a obaleno smrštitelnou fólií, zabaleno v papírových kartonech, to vše považujeme za obaly. Nicméně je třeba dodat, že zákon o obalech platí pro podnikající právnické a fyzické osoby, nevztahuje se na nepodnikající fyzické osoby. Pokud si tedy někdo doveze ze zahraničí zboží pro vlastní osobní potřebu, nelze na něho zákon uplatňovat.

Zároveň se zákon nevztahuje na nepodnikající právnické osoby - například na humanitární organizace, Akademii věd, vysokou školu. Ingot je normální zboží. Pokud by byl něčím obalen, tak bychom zkoumali obal. Cisterna je dopravní zařízení. Letáky také nejsou obalem stejně jako poštovní obálka.

Další problém vidím v tom, že zákon nepočítá s takzvaným malým množstvím. O co jde? Pokud si například dopravní společnost doveze ložisko, které je v papírové krabici, a je podnikající osobou, tak se na ni zákon vztahuje. My jsme Ministerstvo životního prostředí upozornili, aby tuto skutečnost v chystané novelizaci zákona o obalech zohlednili," vysvětluje Ing. Moulis.

Osvědčení

Celníci mají přístup na webovou stránku společnosti Eko-kom, kde se podle klíče nebo názvu firmy dá nalézt, jestli s ním společnost uzavřela smlouvu. Povinné osoby pak při dovozu předkládají celnímu orgánu osvědčení, že ji uzavřenu skutečně mají.

"Pokud toto osvědčení ještě nevlastní a Eko-kom s nimi smlouvu uzavře v době, kdy zboží čeká na celním úřadu, tak to řešíme tím způsobem, že si povinné osoby zavolají nebo zajdou na Eko-kom, uzavřou s ním předběžnou dohodu, že smlouva bude uzavřena. Zašlou fax na příslušný celní úřad s potvrzením, že bere za obaly odpovědnost. Vedle této smlouvy se mohou zapsat do seznamu Ministerstva životního prostředí, nebo doložit, že o zápis do seznamu požádali. Třetí možností je rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu, že výrobky, které dovážejí, nejsou obalem a zákon se na ně nevztahuje.

Pokud by některý z těchto dokladů neměli a jednalo by se o úplně první dovoz, tak mohou napsat na celní úřad čestné prohlášení, že do 60 dnů požádají buďto zápis do seznamu Ministerstva životního prostředí anebo si sjednají smlouvu s obalovou společností. Prohlášení se přiloží k celním dokladům a má se za to, že povinnost je splněna. Pokud by ji nesplnili, byli bychom informováni a při dalším dovozu by výrobky propuštěny nebyly. Pokud se nejedná o první dovoz a nejsou splněny podmínky, o kterých jsem hovořil, potom celní úřad podle paragrafu 41 balené výrobky nebo obaly nepropustí. Je osobně na vůli deklaranta, jestli navrhne jiný celní režim - například uskladnění výrobků v celním skladu do doby, než si dovozce splní své povinnosti," řekl nám na závěr Ing. Moulis.

Karel Žítek