V nejbližších padesáti letech bude nutno zavést plnou materiálovou recyklaci, aby byly minimalizovány jak vlivy na životní prostředí, tak dopady na zdraví obyvatelstva. Návrh na financování systému uzavřené materiálové smyčky počítá se zapojením každého jednotlivce. Máme za sebou tři sta let...
V nejbližších padesáti letech bude nutno zavést plnou materiálovou recyklaci, aby byly minimalizovány jak vlivy na životní prostředí, tak dopady na zdraví obyvatelstva. Návrh na financování systému uzavřené materiálové smyčky počítá se zapojením každého jednotlivce.
Máme za sebou tři sta let průmyslové revoluce, kdy se nejen technika a technologie rozvíjely revoluční rychlostí, ale také prudce narůstala světová populace. V roce jedna našeho letopočtu žilo na Zemi 250 milionů lidí, v roce 1600 již 500 milionů. Do třetího tisíciletí vstupuje šest miliard lidí. Do roku 2050 pak může být na Zemi mezi 10-15 miliardami lidí -a každý bude chtít auto, televizor, rádio, ledničku, a zejména potraviny a vodu. Zdá se, že tento problém není řešitelný dnešními prostředky.
V relativně krátké době je třeba dojít ke komplexnímu řešení, v němž musí být vyřešeno zejména:
úplná recyklace materiálů,
stabilizace nebo snížení lidské populace,
omezení rozdílů mezi rozvinutými a rozvojovými státy,
vytvoření struktur rozhodování založených na obci.
K roku 2050 by měly být tyto komplexní problémy konstruktivně řešeny. Z našeho technického pohledu je možno začít s prvním z nich, tedy snahou o vytvoření systému úplné recyklace materiálů.
Průmyslový metabolismus
Jeden milion obyvatel ve střední Evropě nyní spotřebuje vč. výroby za den 350 kt (kt = tisíc tun) vody, 3,4 kt pohonných hmot (PHM), 2 kt potravin a 30 kt surovin a materiálů.
Vyprodukuje za den 310 kt splaškových vod, 0,9 kt emisí do ovzduší, 2,8 kt tuhých komunálních odpadů, 25 kt stavebních a průmyslových odpadů a 7 kt zemědělských odpadů. Za rok to je celkem 115 Mt (Mt = milion tun) splaškových vod, 330 kt emisí do ovzduší, 1,05 Mt tuhých komunálních odpadů, 9,2 Mt stavebních a průmyslových odpadů a 3,3 Mt zemědělských odpadů
Uvažujme, že takto definovaná jednotka -jeden milion obyvatel s provázaným průmyslem, stavebnictvím a zemědělstvím, je již z hlediska uzavření materiálové smyčky řešitelná jako výrobní jednotka z hlediska řízení.
Lze dovodit, že řízení musí být v rukou veřejné správy i jako forma služby veřejnosti (zdraví nynějších i budoucích obyvatel), a nikoliv jako podnikatelský záměr soukromé společnosti z hlediska dosažení zisku.
Kam můžeme vyprodukovaný odpad dávat a co s ním dělat? Za předpokladu, že jeden milion obyvatel žije na ploše 10 000 km2, vyprodukují za deset let tolik odpadů, že na 1 km2 jejich "obývané plochy" připadne 1 kt komunálních odpadů, tedy jeden kilogram na jeden čtvereční metr! Ovšem průmyslového, stavebního a zemědělského odpadu bude téměř třináctkrát více, tedy více než deset kilogramů na jeden čtvereční metr. Víme však, že to není odpad, ale suroviny, které nechceme nebo neumíme využít. Podívejme se na tento problém na příkladu novin a časopisů.
Noviny a časopisy
V roce 1989 byla cena jednoho kilogramu "nových" novin kolem 15 Kč, ve sběrně platili 1 Kč za kg starých, již přečtených novin. Nyní stojí jeden kilogram nových novin až 250 Kč, ale stále se platí 1 Kč za kg, ale i někdy i jen 0,1 Kč za kg.
Právě na příkladu novin se dá velmi dobře ukázat, že rozhodnutí, zda z nich bude surovina nebo odpad, dělá každý jednotlivec: buď noviny po přečtení dá do TKO, nebo je předá jako druhotnou surovinu.
Nebo jinak: směsný komunální odpad, který jde do spalovny nebo na skládku, nemá hodnotu a občan za něj platí. Průměrný občan v Brně za rok vyprodukuje asi 230 kg "odpadu". Při ceně asi 1,80 Kč za kilogram zaplatí čtyřčlenná rodina za rok zhruba 1700 Kč. Tato částka však nemůže stačit na odstranění, zneškodnění odpadu, včetně dopravy a logistiky. Navíc bychom měli započítat i ztráty energie, ztráty vody při výrobě a škody na životním prostředí a zdraví, tj. externality. Můžeme tak dojít k nákladům až 20 Kč za "zneškodnění" kilogramu směsného TKO, přičemž průměrná možná hodnota všech materiálů po vytřídění se pravděpodobně pohybuje mezi 10 a 20 Kč na kilogram TKO.
Z hlediska veřejné správy máme tedy v rukou na milion obyvatel materiály v hodnotě kolem 2 mld. Kč, ale na "zneškodnění" vybereme od těchto obyvatel jen asi 450 mil. Kč. Zde je pole pro osvětu, aby byl každý obyvatel směrována na třídění druhotných materiálů, a nikoliv na vznik směsného komunálního odpadu. Tady musíme řešit materiálovou smyčku.
Kde vzít prostředky
Je skutečností, že systém uzavřené materiálové smyčky potřebuje finanční prostředky na chod -podívejme se, kde je možné je získávat.
V současném systému zásobování vodou z veřejných vodovodních řadů je každý spotřebitel zařazen nejen jako spotřebitel čerstvé vody, ale současně i jako dodavatel vody použité, která musí být nákladně upravena k opětovnému použití nebo návratu do vodoteče.
Za vodu z vodovodu platíme vodné, a za vodu, kterou již nepotřebujeme, platíme stočné (nyní je v Brně je stočné vyšší než vodné). Nebyla by možnost řešit obdobně všechno, celou výrobkovou základnu, při převzetí konečným spotřebitelem? Uživatel by mohl uhradil v okamžiku zakoupení výrobku potřebnou částku na jeho dekompozici a zpracování na opět použitelné materiály po skončení životnosti.
Jsme přesvědčeni, že procentuálně bude potřebná částka nižší než 2 % ze stávající ceny výrobku u konečného spotřebitele, a to pro všechny výrobky -od jogurtu až po automobil.
Platba této daně z budoucí hodnoty (DBH) musí být liberální, aby konečný spotřebitel hradil náklady na dekompozici a materiálové či energetické využití podle výše svého zapojení, své spotřeby, a tím podle "výroby" druhotných materiálů. Z hlediska finančního by byla DBH odváděna obdobně jako nynější daň z přidané hodnoty.
Tím by byla dána i možnost skutečně průmyslového zpracování, protože se vyplatí investovat do technologií využití druhotných surovin, zpracování na vstupní materiály pro prvovýrobu či využití energetické.
Při tomto řešení by veřejná správa měla dostatek financí na komplexní vyřešení materiálové smyčky a současně by byl prostor na osvětu a zejména kontrolu, která je pro zavedení velmi nutná.
Je jisté, že pohled do budoucnosti musí být dlouhodobý. Musíme se ptát, jestli vůbec máme možnost problémy specifikovat. Zkusme se dívat dále do budoucnosti a přemýšlet, hledat, zkoušet. Irokézové svá rozhodnutí zvažovali z pohledu sedmé budoucí generace, i když neměli takové technické zázemí, jako dnešní lidé.
Zřejmě není dostatek času, ale musíme začít: třídit, zpracovávat materiálově, zpracovávat energeticky, nevymlouvat se a nezahálet..
Zdeněk Pospíchal,
Ústav procesního a ekologického inženýrství Vysokého učení technického v Brně
Za předpokladu, že jeden milion obyvatel žije na ploše 10 000 km2, vyprodukují za deset let tolik odpadů, že na 1 km2 jejich "obývané plochy" připadne 1 kt komunálních odpadů, tedy jeden kilogram na jeden čtvereční metr!
