Fotovoltaické panely ze solárních elektráren zařadila novela zákona o odpadech mezi zařízení, podléhající povinnosti zpětného odběru.
Solární boom u nás vyvrcholil v roce 2011 a životnost panelů se odhaduje na 25-30 let. Zdálo by se tedy, že zpětný odběr vysloužilých zařízení není třeba řešit ještě alespoň dvě desetiletí. Opak je však pravdou - a to zejména kvůli financování sběru a recyklace.
»Většina provozovatelů solárních elektráren jsou ad hoc založené "bezejmenné" společnosti s ručením omezeným či akciové společnosti zacílené výlučně na dosažení zisku. U těchto společností nelze předpokládat, že se ve chvíli, kdy z nějakého důvodu elektrárna přestane vydělávat, budou starat o její ekologickou likvidaci na vlastní náklady,« uvedl před časem na www.enviweb.cz předseda Komise životního prostředí Svazu měst a obcí ČR Mgr. Pavel Drahovzal.
V České republice převažují na trhu podle Ing. Bronislava Bechníka, Ph.D., (Czech RE Agency, o. p. s.) panely s články z krystalického křemíku, u nichž tvoří 67 % sklo, 18 % hliník a 15 % křemík, které je možno recyklovat prakticky stoprocentně. Kromě toho však panely obsahují i malá množství problematických materiálů, zejména těžkých kovů. Jejich recyklace z panelů s cílem náhrady primárních surovin nemá ekonomické opodstatnění. Je však nutná kvůli jejich toxicitě. (Paradoxně mají fotovoltaické panely výjimku ze směrnice 2002/95/ES o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, RoHS.)
NOVELA ZÁKONA O ODPADECH
Zpětný odběr fotovoltaických zařízení upravuje aktuální novela zákona o odpadech účinná od 1. 1. 2013. V paragrafu 37g jsou mezi definice týkající se elektrických a elektronických zařízení nově zavedeny pojmy fotovoltaický článek, solární panel, solární elektrárna a provozovatel solární elektrárny.
Při zajištění zpětného odběru a recyklace vysloužilých panelů dává zákon jednoznačně přednost tzv. kolektivnímu plnění povinností výrobců, které se již několik let osvědčuje při zpětném odběru elektrických a elektronických přístrojů, baterií nebo obalů. Paragraf 37k pak požaduje, aby zpětný odběr elektrozařízení a oddělený sběr elektroodpadu ze solárních panelů, které jsou součástí výroben elektřiny s celkovým instalovaným výkonem do 30 kW, byl zajištěn prostřednictvím sítě míst zpětného odběru a odděleného sběru o dostatečné četnosti a dostupnosti.
FINANCOVÁNÍ SYSTÉMU
Základem úspěchu zpětného odběru je zajištění dostatečných finančních prostředků, který musí náklady systému pokrýt. U panelů instalovaných po nabytí účinnosti novely je financování ošetřeno zavedením recyklačního poplatku, který nový majitel uhradí při koupi zařízení. Částky půjdou na speciální vázaný účet, z něhož bude v budoucnu ekologická likvidace financována.
Podobně jako u elektroodpadu se však musela vyřešit otázka financování sběru a zpracování »historických« zařízení, V případě fotovoltaik jsou to panely instalované před 1. 1. 2013, tedy v době solárního boomu. Pro majitele takových panelů zavedla novela financování zpětně formou splátek. Majitelé solárních elektráren (instalovaných před 1. 1. 2013) si musí nastavit rovnoměrné dílčí platby tak, aby nejpozději do 1. ledna 2019 byl dostatek prostředků na ekologickou likvidaci všech nainstalovaných panelů. Do 30. března 2019 musí o tom zaslat Ministerstvu životního prostředí »úplnou a pravdivou zprávu«. Odvádět splátky začnou od počátku příštího roku - mají tedy celý rok na to, aby se na splácení připravili. Platby půjdou na vázané účty, které budou spravovat kolektivní systémy. Proto - mimo jiné - zákon požaduje, aby tyto kolektivní systémy byly zakládány samotnými výrobci.
Novela uvádí, že prostředky na účelově vázaném bankovním účtu mohou být použity pouze se souhlasem ministerstva k zajištění financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů. Prostředky nemohou být předmětem nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, ani exekuce, ani zahrnuty do majetkové podstaty výrobce.
Nastavení povinností zpětného odběru, které zavádí novela zákona o odpadech, vyhovělo mnohokrát deklarovanému požadavku Svazu měst a obcí ČR, aby byly určeny povinné osoby pro odstranění a recyklaci panelů. Snad se tak podaří předejít nepříjemným situacím, kdy zastaralá solární elektrárna nebude mít jasného majitele a náklady na odstranění panelů budou uhrazeny z veřejných rozpočtů na úkor obce, na jejímž katastru se solární elektrárna nachází.
Splátky na ekologickou likvidaci »historických« panelů začnou jejich majitelé odvádět už počátkem příštího roku.
Legislativa
Zpětný odběr fotovoltaických zařízení upravuje aktuální novela zákona odpadech č. 185/2001 Sb., účinná od 1. 1. 2013, která byla zpracována s ohledem na směrnici EP 2012/19/EC, týkající se recyklace fotovoltaických panelů, a také s přihlédnutím k českému zákonu č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích.
Ministerstvo životního prostředí připravuje novelu vyhlášky 352/2005, o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady) ze dne 5. září 2005. Ta by měla detailně stanovit výši recyklačních poplatků a postupy recyklace.
ZDROJ: MŽP
Novela zákona o odpadech nastavuje povinnost zpětného odběru už i pro solární panely.
FOTO: ARCHIV
