Míra znečištění ovzduší je objektivně zjišťována pomocí sítě měřicích stanic ve všech krajích České republiky. Přes zlepšený stav životního prostředí v posledních téměř dvaceti letech je špatná kvalita ovzduší přetrvávajícím problémem s konkrétními zdravotními důsledky.
Podle sledování Českého hydrometeorologického ústavu došlo k zastavení dosud klesajícího trendu koncentrací oxidu siřičitého, a naopak k jeho mírnému vzestupu na všech lokalitách ČR. Tento mírný nárůst byl kromě nepříznivých meteorologických podmínek v prvních měsících roku pravděpodobně způsoben také návratem ke spalování uhlí v řadě obcí.
Hlavní problém kvality ovzduší je však znečištění prachovými částicemi PM10 a PM2,5, u nichž neplníme národní, ani evropské imisní limity, platné od 1. ledna 2005. V oblastech, kde koncentrace PM10 v roce 2006 překročily imisní limity, žije více než 62 % populace. K hlavním zdrojům emisí patří automobilová doprava a vytápění domácností.
Imisní limity jsou nejčastěji překračovány v Moravskoslezském kraji, zejména v oblasti Ostravsko-Karvinska, vlivem hutnictví a zpracování paliv, a rovněž imisí ze sousedního Polska. Problematické z pohledu četnosti překračování jsou zejména Praha, Ústecký kraj a jižní Morava.
DALŠÍ LIMITY
Od 1. ledna 2010 mají být dodrženy také limity pro imise oxidu dusičitého a benzenu, jejichž zdrojem je zejména automobilová doprava. Je pravděpodobné, že v několika oblastech nebudeme schopni limity splnit. Za překračování imisních limitů přitom hrozí České republice sankce ze strany Evropské komise.
Automobilová doprava a vytápění domácností nepodléhají centrální regulaci z hlediska požadavků na emisní parametry. Nové automobily musí splňovat emisní normy EURO, ovšem specifickým problémem ČR je jednak vysoké průměrné stáří vozů a jednak obrovský nárůst kamionové dopravy po našem vstupu do EU. Zlepšení by mohlo přinést postupné zavedení mýta i na silnicích I. třídy, což má mj. přispět k větší motivaci k přesunu nákladů na železnice, a také nové limity pro měrné emise CO2, což bude znamenat i snížení emisí ostatních znečišťujících látek. Připravuje se také zpřísnění kontrol stanic technické kontroly.
Vytápění se změnami
Ministerstvo životního prostředí připravuje novelu zákona o ovzduší, která přinese nové požadavky na technické a emisní parametry i pro malé zdroje znečištění (tedy i pro domovní kotle a kamna), platné od začátku roku 2014. Díky zpřísnění kvalitativních požadavků na paliva mají v tomto roce z trhu zmizet i méně kvalitní druhy uhlí. Ekologická daňová reforma zároveň od ledna 2008 zatíží "špinavá" paliva spotřební daní a zvýhodňuje jejich "čistější" alternativy (obnovitelné zdroje energie či zemní plyn pro domácnosti).
Zdroj: MŽP
Unie chce omezit emise prachu
Europoslanci se shodli na závazném omezení emisí prachu, které má být dosaženo do roku 2015. Nové zákony stanovují mezní hodnoty koncentrací nejmenších částic PM2,5, které jsou nevíce nebezpečné pro lidské zdraví a nebyly dosud upraveny žádným právním předpisem.
Nejmenší částice poletující v ovzduší představují mimořádné nebezpečí pro lidské zdraví. Větší částice je tělo schopné filtrovat, například nosem. Menší částice však mohou proniknout do lidského organismu a usadit se v plících a jiných orgánech. Částice, které se tímto způsobem dostanou do krve, jsou zdrojem závažných nemocí. V Evropě již dochází k pravidelnému měření emisí větších částic prachu. Průmyslové oblasti jako například Belgie, Nizozemsko, severní Itálie, Německo a střední Evropa vykazují nejvyšší hodnoty. Měření nejmenších částic je technologicky obtížné a zatím se v Evropě neprovádí ve srovnatelném měřítku jako měření větších částic. Nová pravidla nahradí pět dosavadních zákonů, které řešily problematiku jen částečně. V Evropské unii bude zavedena povinnost pravidelně měřit emise malých částic a dodržovat maximální limity.
Časový harmonogram vypadá takto: 2010: maximální hodnota 25 mikrogramů na kubický metr ročně jako cíl 2015: maximální hodnota 25 mikrogramů na kubický metr ročně jako závazek 2020: maximální hodnota má být snížena na 20 mikrogramů na kubický metr
Zdravotní rizika
Prachové částice PM10 a PM2,5
Částice frakce PM10 se dostávají do dolních cest dýchacích. Jemnější částice označené jako frakce PM2,5 pronikají až do plicních sklípků. Jejich účinky jsou ovlivněny také dalšími znečišťujícími látkami, které se vážou na jejich povrchu. Znečištění ovzduší částicemi PM10 se podle současných znalostí podílí na úmrtnosti české populace z 5 až 13 %. Dlouhodobě zvýšené koncentrace vedou ke snížení plicních funkcí u dětí i dospělých, nemocem dýchacího ústrojí, chronickému zánětu průdušek, pravděpodobně i rakovině plic. S tím souvisí i neustálé zvyšování počtu alergických onemocnění dětí. Jen respiračními alergiemi dnes trpí 15 % českých dětí.
Benzo(a)pyren
Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), jejichž zástupcem je právě benzo(a)pyren, se kumulují ve složkách prostředí a v živých organismech. Podle velmi přibližných odhadů vliv emisí PAU z dopravy a domácích topenišť vede v městských aglomeracích k navýšení zdravotních rizik o 1 až 2 případy onemocnění z 10tisícové populace. V lokalitách ovlivněných velkými průmyslovými zdroji je hodnota individuálního rizika vyšší - 2 až 10 případů na 10 000 obyvatel.
Oxid dusičitý (NO2)
Ovlivnit zdravé osoby mohou při akutní expozici jen velmi vysoké koncentrace (překračující 1880 µg/m3). Hlavním efektem NO2 je nárůst reaktivity dýchacích cest, která se projevuje jako zvýšená odpověď na různá provokační agens, jako je např. studený vzduch, alergeny nebo fyzická námaha.
Benzen
Benzen má při dlouhodobé expozici účinky hematotoxické, genotoxické, imunotoxické a karcinogenní, přičemž jeho nejzávažnějším účinkem je právě karcinogenní působení.
