Stručně by se dalo asi říci, že největší potíž je s odpady. Ale hlavní problém je v lidech, potažmo v legislativě a způsobech jejího chápání a výkladu.
Společnost Kovohutě Příbram, kde jsem odpadovým hospodářem od roku 2004, spadá pod působnost § 15 zákona o odpadech, které ji v podstatě živí. Roční obrat vykupovaných a produkovaných odpadů je 70-80 tis. tun. Jedná se hlavně na jedné straně o odpady na bázi olova a cínu, drahých kovů a elektroodpad, a na straně druhé od strusek, přes kaly, sutě, vytříděné složky z elektrozařízení až třeba po odpad komunální povahy.
IPPC - DANAJSKÝ DAR
Abyste mohli podnikat v odpadovém hospodářství, potřebujete minimálně povolení k nakládání s vybranými odpady, souhlas k provozování zařízení apod. V našem případě se jednalo už o tzv. integrované povolení podle zákona o integrované prevenci č 76/2002 Sb, kterým byla implementována směrnice Rady 96/61 ES.
Tento danajský dar z dílny legislativců Evropské unie nám komplikuje život, přesněji podnikání, již šest let. Nejde o to, že získání prvotního povolení trvalo přes rok, ale především o jeho změnová řízení. To je někdy horor. Původní vize tzv. integrovaného přístupu ke složkám životního prostředí bere mnohdy za své. Snažíme se držet krok se světovou konkurencí, vyvíjíme i unikátní technologie, ale získat povolení v nějakém rozumném termínu několika týdnů je z říše snů. Rozptylové studie, odborné posudky, malá či velká EIA, stanoviska, vyjádření všech možných orgánů státní správy - na vše se čeká. Finanční ztráty pak mohou být velké, ba co hůř, může být někdo rychlejší.
Problematický je často způsob rozhodování zástupců státní správy: kolikrát nevytáhnou paty z úřadu, o podnicích rozhodují od stolu a praxi z terénu mají malou. Mohl bych uvést příklady nebo spíše perličky, nad kterými mnohdy zůstává rozum stát. Třeba povinnost mít souhlas k míšení odpadů pod katalogovým číslem 160601 (olověné akumulátory) a 200133 (baterie a akumulátory, zařazené pod č. 160601...). Jedná se o naprosto stejné baterie, jen původcem jedněch jsou právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání a původcem druhých jsou běžné fyzické osoby, pomineme-li specifické případy. Žádný rozdíl tedy mezi nimi není. Nebo dotaz na to, zda má halda nějaké fóliové těsnění, ačkoliv je datována někdy kolem roku 1860.
HORY PAPÍROVÁNÍ
Vlastní nakládání s odpady, tj. sběr, výkup, shromažďování, zpracování a případné uložení na skládku nebo do jiného zařízení, má svá úskalí. A samozřejmě papírování - evidenční listy pro přepravu nebezpečných odpadů (EPNO), k tomu velice obdobný nákladní list (NL - ADR), dále v jistých obdobích tzv. základní popis odpadu (ZPO) či identifikační list nebezpečného odpadu (ILNO). Není to někdy trochu zbytečné? Vždyť EPNO a NL-ADR či ZPO a ILNO jsou si obsahově velice podobné. Navíc podle naší zkušenosti pouze 40-60 % dodavatelů odpadů má základní popis odpadů zpracován s první dodávkou odpadu, resp. v časových periodách (a to jim ještě mnohdy musíme s popisem pomáhat). Řada z nich ani tuto svou povinnost nezná. Vydávání živnostenských listů, resp. dnes výpisů ze živnostenského rejstříku pro nakládání s odpady by mělo být přísněji posuzováno.
Hlášení o produkci a nakládání s odpady a výkaz o odpadech pro ČSÚ jsou dva velice podobné dokumenty. Bylo období, kdy jste použitím jistého softwaru mohli vyplnit oba dva. To už dnes nejde a přílohu k výkazu vyplňujeme ručně.
Samostatnou kapitolou je katalog odpadů, který je v mnoha případech nevyhovující. Zařadit odpad podle něj je mnohdy nadlidský výkon. Pod jedním katalogovým číslem může být i několik odpadů, které jsou diametrálně z hlediska fyzikálně-chemických vlastností odlišné. Definici odpadu si každý vykládá po svém. Řadu let se materiál nepovažuje za odpad a najednou to odpad je, anebo jsou i případy opačné. Ale na tento problém by snad aspoň v některých případech mohla dát jasnou odpověď připravovaná legislativa a vyřešit tak hlavolam v podobě trojúhelníku odpad, výrobek, druhotná surovina (materiálové využití).
Ing. Vladimír Plucha
ekolog a odpadový hospodář,
Kovohutě Příbram nástupnická, a. s.
