Nejistota financování ohrožuje evropské recyklační firmy

Evropský recyklační sektor čelí v roce 2025 několika bankrotům významných firem. Podle analýzy serveru Resource Recycling má tato situace kořeny zejména v nejistotě ohledně financování a nestabilním legislativním prostředí. A to navzdory tomu, že Evropa patří mezi světové lídry v oblasti recyklace plastů a přijímá ambiciózní legislativní cíle.

Například nizozemská společnost Troostwijk Auctions v dubnu 2025 oznámila, že počet bankrotů v sektoru recyklace plastů vzrostl meziročně o 150 %. Nejistota a zhoršené finanční podmínky přitom nejsou problémem pouze v Evropě. Také v USA došlo například k bankrotu společnosti Brightmark či k ukončení projektu International Recycling Group v Pensylvánii. Tyto události tak podle analýzy ilustrují globální charakter současné krize v recyklaci.

Finance, energie, inflace

Podle Marka Victoryho, senior editora pro recyklaci ve firmě ICIS, nejsou evropské bankroty způsobeny nedostatečnou poptávkou nebo provozní neefektivitou, ale především obtížným přístupem k financování, uvádí americká společnost ICIS (Independent Chemical Information Service), která je globálním poskytovatelem dat pro petrochemický průmysl, energetiku a hnojiva.

„Největším problémem je financování,“ uvedl odborník na recyklaci ICIS Mark Victory s tím, že přestože je EU v legislativních požadavcích napřed, což by mělo znamenat silnější poptávku po recyklovaných plastech, realita je složitější. Matt Tudball, který v ICIS vede aktivity v oblasti evropských trhů, upozornil, že vysoké ceny energií a životní náklady staví evropské recyklátory do nevýhodné pozice vůči globální konkurenci.

Zpoždění projektů a ohrožené cíle pro rok 2030

Zpoždění investic má dlouhodobé důsledky. „Nemůžete postavit závod přes noc, trvá to několik let. Každé zpoždění nyní znamená zpoždění druhého a třetího závodu. Ambiciózní cíle pro rok 2030 jsou tak stále méně dosažitelné,“ řekl serveru Resource Recycling Tudball.

Příkladem je americká firma Eastman, která plánovala otevřít první evropský závod na depolymerizaci PET ve Francii v roce 2025. Projekt je však pozastaven, protože firma zatím nezajistila dostatek odběratelů a čelí makroekonomickým překážkám. Navíc v USA byla Eastmanu zrušena dotace 375 milionů dolarů na nový závod v Texasu, což ohrožuje i jeho budoucnost.

Regulační nejistota brzdí investice

Nejistota ohledně budoucí legislativy je pro investory klíčovým rizikem. „Potřebujeme vědět, jaké budou regulační podmínky v dané zemi, a mít jistotu, že vydrží po celou dobu životnosti projektu,“ uvedl Greg DeKunder z mezinárodní chemické společnosti Nova Chemicals. Právě tato nejistota je podle něj hlavním důvodem, proč se řada projektů pouze pozastavila a čeká na jasnější podmínky.

To platí zejména pro chemickou recyklaci, která je stále v rané fázi rozvoje. Povolení, legislativní změny a další překážky zpomalují rozvoj nových technologií. Skutečnou výzvou pro pyrolýzní olej tak není podle odborníků poptávka ani technologie, ale investice. Pro menší firmy, které nejsou napojeny na velké chemické koncerny, je získání kapitálu obzvlášť obtížné.

Dopad na infrastrukturu a trh

Nedostatek investic může znamenat, že nebude možné splnit nové požadavky evropského nařízení o obalech a obalových odpadech, které vstoupilo v platnost začátkem roku 2025. Chybějící investice do třídicích technologií a infrastruktury mohou ohrozit dosažení recyklačních cílů.

Neúspěch velkých projektů má navíc přímý dopad na trh. Pokud například závod na chemickou recyklaci nevznikne, odběratelé musí rychle hledat náhradní zdroje surovin, což vede k prudkým výkyvům cen pyrolýzního oleje, a to nejen v Evropě.

Projekty čekají na lepší časy

Podle DeKundera z Nova Chemicals tak většina oznámených projektů není zrušena, ale pouze pozastavena. „Čekají na větší jistotu na trhu nebo na jasnější vnější podmínky,“ řekl.

Největší překážkou pro rozvoj recyklačních kapacit v Evropě je v současnosti nejistota ohledně financování a legislativy. Pokud se situace nezlepší, bude dosažení ambiciózních cílů pro rok 2030 stále obtížnější.

Evropská unie sice klade důraz na cirkulární ekonomiku a zvyšování recyklačních cílů, nicméně časté změny v pravidlech, různá interpretace na národní úrovni a administrativní zátěž odrazují některé investory od vstupu do sektoru.

Dalším faktorem je rostoucí konkurence z globálního trhu, kde recyklátoři v Evropě čelí tlaku ze strany zemí s nižšími náklady na energii a pracovní sílu. To vede k přesunu některých recyklačních kapacit mimo Evropu, což může ohrozit evropskou soběstačnost v oblasti materiálového zpracování a zvýšit závislost na dovozu recyklovaných surovin.

Na druhé straně se však objevují i pozitivní signály. Některé evropské vlády a investoři začínají více podporovat inovativní technologie, například chemickou recyklaci a depolymerizaci, které mohou výrazně zvýšit kvalitu recyklátů a rozšířit možnosti jejich využití. Podpora veřejných i soukromých investic do modernizace třídicích linek a infrastruktury pro sběr odpadu je rovněž klíčová pro zajištění dostatečného množství kvalitního vstupního materiálu.

Dlouhodobě udržitelný rozvoj recyklačního sektoru v Evropě tak bude záviset na schopnosti sladit ambiciózní environmentální cíle s reálnými ekonomickými podmínkami a zajistit stabilní a předvídatelné prostředí pro investory. To zahrnuje nejen jasnou a konzistentní legislativu, ale také dostupnost financování, podporu inovací a efektivní spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem.*

-red-