Poradenská činnost je v tomto světě mnohdy jedinou záchranou před naprostou bezradností. Nikdo z nás neví úplně všechno a tak každý někdy musí využít něčí poradenské služby. Je jedno, jestli se týkají odpadů, daní nebo čehokoliv jiného.
V oboru odpadů se pohybuji sedmnáct let a za tu dobu jsem už potkal různé typy lidí. Dělí se na rádce a poradce. Rádci měli blíže k rádcům z pohádky, ze které jsem si půjčil titulek tohoto článku. Nešlo jim ani tak o to pomoci, jako radit. Pokud už pomáhali, tak především sami sobě. Nebavili se hned tak s každým, ale jenom s tím, ze kterého mohli mít nějaký užitek.
Ale také se našli poradci. Jejich hlavní snahou bylo klientovi pomoci. Nebažili po strategických postech v poradních orgánech ministerstvev, ani nelobovali pro nějakou zájmovou skupinu. Byli často nesmírně skromní. Dobře věděli, že mít znalosti je především o dřině, vůli učit se nové věci a pracovitosti.
ZKUŠENOST A PRAXE BY MĚLA BÝT PODMÍNKOU
Než se člověk stane poradcem, měl by mít za sebou kus života. Nejenom lidsky, aby byl vyzrálou osobností, která už něco zažila. Ale také odborně - člověk bez praxe nemůže být dobrým poradcem. Ne, že bych to někomu nepřál, ale považuji to za základní podmínku. Pozice adeptů na poradenství je více o nutnosti naslouchat a učit se od provozních praktiků, kteří již něco v oboru dokázali. Chce to trpělivost, čas a pokoru.
Mnoho lidí si myslí, že čím více informací, tím lépe. Ale není to pravda. Poradce musí udržovat velmi křehkou rovnováhu mezi potřebou klienta a přísunem informací. Musím klienta kvalitně proškolit, ale ne utopit v informacích. Je třeba cíleně vybrat, co klient potřebuje. Četl jsem například několik provozních řádů zařízení, které nejsou klientovi vůbec k ničemu, protože se v nich naprosto ztrácí.
Dalším problémem je forma podání informací. Je veliký rozdíl školit provozní techniky nebo střední management, který je vede. Každá z cílových skupin má svoje specifické potřeby, ale i limity vnímání.
RADIT NĚKOMU ZNAMENÁ HO I CHRÁNIT
Rada poskytnutá ve správnou chvíli na správném místě je nejlepším způsobem, jak se bránit před problémy. Ale mnohdy musí přijít na pomoc i technika.
Příkladem může být jeden provozovatel sběrny šrotu. Vyžádal si proškolení přímo na místě, aby měl jistotu, že na nic podstatného nezapomněl. Prošli jsme provoz, sepsali nedostatky, vysvětlili si, jak to napravit. Pak přišla na řadu evidence. Překontroloval jsem podklady, pomohl opravit chyby, vysvětlil souvislosti. Na závěr jsem doporučil "papírovou výkupní knihu" nahradit počítačovým programem. Odvětil: "To zatím není potřeba - moji knihu hned tak nikdo neoblafne!".
Požádal jsem, jestli mohu pár jeho záznamů pro ilustraci zaevidovat do programu. Vím, že jistá skupina klientů používá pořád stejné triky, tak jsem vyhledal namátkou několik záznamů a zadal jsem je do svého počítače. Po chvíli software hlásil: "Pozor, číslo průkazu je již v systému zadáno u jména...". Zobrazil jsem seznam těchto výskytů a bylo jasno. Měnila se jenom křestní jména, ale čísla průkazů byla stejná. "Toho jsem si ani nevšiml," divil se klient a netušil, že s tím se v praxi předem počítá. Když viděl přehled četností "svozů" svých klientů, nasoučtovaných podle adresy, pouhým okem poznal, že na jedno číslo dokladu se mu tam prostřídala část vesnice. U jiného záznamu jsem mu pro změnu našel vymyšlené IČO, které program nekompromisně odhalil. Takových "drobností" tam měl více. Jsem rád, že nakonec pochopil, jak se může bránit a je jenom na něm, jakou formu obrany si sám zvolí.
Tak už víte, co musí mít poradci na rozdíl od rádců? Je to zodpovědnost. Za zákazníka, za své dobré jméno, za výsledek poskytnuté služby. Tím je také od sebe rozlišíte. Zatímco poradci se k zodpovědnosti hlásí, rádci ji kategoricky odmítají. Tak vybírejte opatrně.
Ing. Jiří Kvítek
analytik společnosti INISOFT, s. r. o.
Výkupní kniha se ve sběrně sice používá léta, ale nemusí poskytnout tolik informací, jako evidenční počítačový software
