Evropské srovnání
Úvodní kapitola Zprávy z roku 2021 se věnuje celkovým evropský datům registrovaným prostřednictvím Eurostatu. Jsou srovnávány produkce komunálního odpadu na obyvatele ve všech zemích EU mezi roky 2017 a 2019. Jako stát, kde došlo ke snížení produkce KO, je nejčastěji uváděno Estonsko – z 390 kg/obyv. za rok 2017 na 369 kg/obyv. v roce 2019. Zatímco největší procentuální nárůst je uváděn například pro Slovensko (z 378 kg/obyv. v roce 2017 na 421 kg/obyv. v roce 2019) či Finsko (z 510 kg/obyv. v roce 2017 na 566 kg/obyv. v roce 2019). Itálie má v tomto ohledu podobné výsledky jako Česká republika. Zatímco v roce 2017 bylo v Itálii vyprodukováno 488 kg/obyv. (v ČR 489 kg/obyv.), v roce 2019 to bylo 503 kg/obyv. (v ČR 500 kg/obyv.) V roce 2020 došlo v Itálii ke snížení produkce odpadu na údaje podobné roku 2017.
Zpráva rovněž uvádí detailní srovnání způsobů nakládání s komunálním odpadem ve 27 členských státech EU. V roce 2019 bylo 31 % komunálního odpadu předáno k recyklaci, 27 % k energetickému využití, 18 % ke kompostování a aerobní/anaerobní digesci, 24 % uloženo na skládky a 1 % spáleno ve spalovnách odpadu. V Itálii bylo v uvedeném roce nakládáno s komunálním odpadem takto: zhruba 1 % spáleno ve spalovnách bez energetického využití (pro srovnání u ČR je uváděno 0 %), 23 % uloženo na skládkách (v ČR to bylo 48 %), 33 % předáno k materiálové recyklaci (v ČR – 23 %), 23 % odevzdáno ke kompostování a aerobní a anaerobní digesci (ČR – 12 %) a 21 % bylo využito energeticky (ČR – 17 %).
Produkce a způsoby nakládání s italským komunálním odpadem
Ve zprávě se uvádí, že v roce 2020 došlo na území Itálie k úbytku produkce komunálního odpadu, což je přisuzováno i pandemii covid-19, jejímž důsledkem bylo uzavření některých aktivit a úbytek turistů. V roce 2020 představovala celostátní produkce komunálního odpadu 28,9 milionu tun, což je o 3,6 % méně než v roce 2019.
Při přepočtu na obyvatele se jedná o 488 kilogramů na obyvatele za rok, což je opět o 3 % méně ve srovnání s rokem 2019.
Analýza údajů týkajících se nakládání s komunálním odpadem zahrnuje také odpady označené kódy 191212 (jiné odpady, včetně směsí materiálů, z mechanické úpravy odpadu), 191210 (spalitelný odpad – palivo vyrobené z odpadu), 190501 (nezkompostovaný podíl odpadů živočišného a rostlinného původu), 190503 (kompost nevyhovující jakosti) a 190599 (odpad z aerobní úpravy odpadu jinak neurčený), které jsou sice klasifikovány jako zvláštní po úpravách, které mění jejich povahu a chemické složení, ale jsou komunálního původu. Tato volba je odůvodněna ustanoveními článku 182-bis zákona č. 152/2006, který předpokládá dosažení soběstačnosti v oblasti likvidace komunálního odpadu, který není nebezpečný, a odpadu z jeho zpracování vytvořením integrované sítě zařízení v optimálním územním rozsahu.
Hlavní kritické místo v analýze těchto toků odpadů spočívá v jejich pohybu do mimoregionálních destinací, což obzvláště komplikuje sledování jejich cesty od produkce až do konečného místa určení.
Z analýzy údajů a následujícího grafu 1vyplývá, že celkem 51 % vyprodukovaného odpadu je předáváno do zařízení na materiálové využití odpadů z odděleného sběru: 23 % do zařízení, která využívají organickou frakci z odděleného sběru (bioodpad + zeleň), a přes 28 % do zařízení, která využívají jiné frakce z odděleného sběru odpadů. Skládkování představuje 20 % vyprodukovaného komunálního odpadu. 18 % vyprodukovaného komunálního odpadu se spaluje a 1 % se posílá do výrobních závodů, jako jsou cementárny, tepelné elektrárny atd., kde se využívá v rámci výrobního cyklu k výrobě energie; 1 % se po vhodné úpravě používá k pokrytí skládek, 5 % tvoří odpad ze zařízení na mechanicko-biologickou úpravu, který se posílá k dalšímu zpracování pro výrobu paliva z odpadu nebo biostabilizace, 2 % komunálního odpadu se vyváží a 1 % je zpracováváno přímo občany prostřednictvím domácího kompostování. Položka „ostatní“ (1 %) zahrnuje množství odpadů, které zůstává na konci roku uskladněno v zařízeních na zpracování, technologické ztráty a odpady produkované v MBÚ, jejichž určení nelze z databáze odvodit.
V roce 2020 bylo v Itálii provozováno celkem 673 zařízení s povolením k nakládání s komunálním odpadem. Z toho 359 povolených pro zpracování organické frakce z odděleného sběru (293 kompostáren, 43 zařízení pro integrovanou aerobní/anaerobní úpravu a 23 zařízení pro anaerobní digesci), 132 zařízení pro mechanickou nebo mechanicko-biologickou úpravu, 131 skládek, 37 spaloven a 14 průmyslových závodů, které spoluspalují komunální odpad.
Oddělený sběr
V roce 2020 Itálie dosáhla v rámci celostátního průměru 63 % odděleného sběru komunálního odpadu (viz graf č. 2). Při výpočtu se vychází z příslušné evropské a národní legislativy.
Celkově se jedná zhruba o 18,2 milionu tun odpadu. Situace se historicky značně liší na severu, ve středu a na jihu země. Zatímco severní regiony překročily 70,8 %, ve střední Itálii je to zhruba 59,2 % a na jihu kolem 53,6 %. Ve všech těchto makro oblastech je každopádně zaznamenán každoroční nárůst. Při převodu na kilogramy se jedná o 308 kg/obyv. odděleně sebraného odpadu v roce 2020. Na severu je to 359 kg//obyv., ve středu 310 kg/obyv., na jihu země 237 kg/obyv.
Z celkově odděleně sebraného odpadu tvoří necelých 7,2 milionu tun organická frakce. I zde došlo k mírnému poklesu, pokud jde o tuto složku, oproti roku 2019, což je opět přisuzováno pandemii covid-19 a přijatým opatřením v podobě zavření hotelů, restaurací a barů. Organická frakce se skládá z celkového množství biologicky rozložitelného odpadu vyprodukovaného z kuchyní a jídelen, z udržování zahrad a parků, ze sběru na trzích a z biologicky rozložitelného odpadu určeného pro domácí kompostování. Z detailního rozboru množství organické frakce na výše uvedené složky pak vyplývá, že 64 % tvoří odpad z kuchyní a jídelen (4,9 milionu tun), 27,1 % (1,9 milionu tun) odpad z údržby zahrad a parků, 3,8 % (275 000 tun) odpad předaný k domácímu kompostování a 0,7 % (přibližně 49 tisíc tun) odpad z tržišť. Při přepočtu na obyvatele za rok se jedná o 121 kg v rámci celostátního průměru.
Jak je vidět na grafu č. 3, za organickou frakcí následuje papírová složka v množství 3,5 milionu tun odděleně sebraných v roce 2020. I zde se výrazně liší situace a severu a jihu země. Na severu je množství odděleně sebraného papíru dvakrát větší než ve střední a jižní Itálii. Při přepočtu na obyvatele hovoříme o 59 kg za rok.
Dalšími složkami jsou sklo 2,2 milionu tun (což odpovídá 37,5 kg/obyv./rok), plast 1,6 mil. tun (26,6 kg/obyv./rok), kovový odpad 368 tisíc tun (6,2 kg/obyv./rok), dřevo 881 tisíc tun (14,9 kg/obyv./rok), OEEZ 284 tisíc tun (4,8 kg/obyv./rok) a další.
Při pohledu na jednotlivé regiony zaujímá první místo v rámci odděleného sběru komunálního odpadu region Benátsko, se 76,1 %, za ním jsou Sardínie se 74,5 %, Lombardie se 73,3 %, Tridentsko – Horní Adiže se 73,1 %, Emilia Romagna se 72,2 % a Marche se 71,6 %. Cílovou hodnotu 65 %, která je stanovena v legislativě pro rok 2012, překračují také regiony Friuli Venezia Giulia se 68 %, Umbria s 66,2 % a Abruzzo s 65 % a prakticky ji dosahují také Piemont a Valle d'Aosta, oba na úrovni 64,5 %. Nejhůře je na tom ostrov Sicílie se 42,3 %, i když se zde za posledních pět let oddělený sběr prakticky ztrojnásobil.
Skládkování a mechanicko-biologická úprava
Na skládkách bylo v Itálii roce 2020 uloženo 5,6 milionu tun odpadu, což je zhruba o 7,4 % méně než v roce 2019. Při rozložení na makro oblasti lze pozorovat, že 25,4 % z tohoto množství je uloženo na skládkách v severní Itálii, 30,1 % ve středu země a 44,5 % na jihu, kde je sledován postupný pokles takto odstraňovaného komunálního odpadu.
Analýzou dat nakládání s odpadem lze vidět jasnou korelaci mezi rozvinutým parkem zařízení zpracovávajících odpad a množstvím odpadu ukládaného na skládky. Zatímco v severoitalském regionu Lombardie (hlavní město Milán), kde existuje vysoké množství zařízení na mechanické či energetické zpracování odpadu, je na skládku ukládáno jen 5 % vyprodukovaného odpadu, v jižním regionu Sicílie (hlavní město Palermo) končí na skládce 58 %. Regiony jako Lazio (hlavní město Řím) a Kampánie (hlavní město Neapol) nejsou soběstačné a odesílají své odpady na sever země.
Zhruba 31 % vyprodukovaného komunálního odpadu představuje komunální odpad předaný k mechanicko-biologickému zpracování před konečným využitím nebo odstraněním. Mechanicko-biologická úprava se široce používá jako forma předúpravy před skládkováním nebo spalováním s cílem jednak zajistit podmínky biologické stability snížením vlhkosti a objemu odpadu, jednak zvýšit jeho výhřevnost, aby byl spalovací proces účinnější.
S ohledem na to, že z evropské i italské legislativy týkající se skládkování vyplývá, že odpad lze skládkovat pouze po úpravě, jsou v mnoha případech zařízení na mechanicko-biologickou úpravu umístěny na stejném místě, kde se nacházejí také skládky nebo spalovny, a představují tak skutečné zpracovatelské platformy. V několika případech se navíc na stejném místě nachází jak zařízení na mechanicko-biologickou úpravu, tak zařízení na zpracování organické frakce z odděleného sběru odpadu. Jak již bylo uvedeno výše, v roce 2020 bylo v Itálii v provozu 132 zařízení majících povolení k mechanické-biologické úpravě, z toho 30 zařízení pouze na mechanickou úpravu netříděného odpadu.
Spalování odpadu a palivo z odpadů
Pokud jde o spalování, je největší podíl italského komunálního odpadu určeného ke spalování spalován v zařízeních nacházejících se na severu země, a to 70,2 %. Komunální odpad z jižních regionů často končí ve spalovacích zařízeních regionu Lombardie.
Palivo z odpadů je jedním z výstupů ze zařízení na mechanicko-biologickou úpravu. Jedná se o zhruba 16 % z těchto výstupů, v roce 2020 bylo tímto způsobem vyprodukováno 1 396 001 tun paliva z odpadů (ital. zkratka CSS – combustibile solido secondario „sekundární pevné palivo“). Toto palivo bylo zavedeno do italské legislativy zákonem č. 205/2010, který je definovalo jako „pevné palivo vyrobené z odpadu, které splňuje klasifikační a specifikační charakteristiky uvedené v technických normách UNI CEN/TS 15359 a jejich následných změnách a doplňcích; aniž je dotčeno použití článku 184-ter, sekundární pevné palivo je klasifikováno jako speciální odpad“. Zmíněný článek 184-ter zákona č. 152/2006 stanoví, za jakých přesně definovaných podmínek tento odpad přestává být odpadem a stává se alternativním palivem.
CSS je následně využíváno ve spalovacích zařízeních s využitím energie, dále pak spoluspalováno ve výrobních zařízeních k tomu povolených (nejčastěji cementárny, zařízení na zpracování dřeva a výrobu elektrické energie). Značné množství těchto paliv z odpadů je exportováno do zahraničí ke spoluspalování a spalování s energetickým využitím. Jako příjemci těchto paliv z odpadů jsou uváděny Španělsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Bulharsko, Rakousko, Maďarsko, Portugalsko, Řecko, Kypr či Dánsko.
Kompostování
Podobná situace je v případě nakládání s organickou frakcí (bioodpad a zeleň). Většina zařízení na kompostování a aerobní//anaerobní zpracování se nachází v severních regionech. V roce 2020 bylo zpracováno 6,6 mil. tun tohoto odpadu. V kompostárnách bylo zpracováno zhruba 3,2 mil. tun, 3,1 mil. tun zpracovala zařízení na integrovanou aerobní/anaerobní úpravy a přibližně 338 tisíc tun zařízení pro anaerobní digesci.
Tato frakce tvoří 35,5 % (přibližně 10,3 milionu tun) komunálního odpadu a legislativa uvádí, že organický odpad lze započítat do recyklace, pokud jeho zpracováním vznikne kompost, digestát nebo jiný výstupní produkt s podobnou recyklační výtěžností jako na vstupu, který je určen k použití jako recyklovaný výrobek, materiál nebo látka. Pokud se výstupní produkt používá na půdě, započítává se jako recyklovaný pouze tehdy, pokud jeho použití přináší zemědělský prospěch nebo zlepšení životního prostředí.
Při průměrném celostátním přepočtu na obyvatele představuje biologické zpracování organického odpadu v rámci odděleného sběru v roce 2020 činí 111 kg/obyvatele s velmi rozdílnými hodnotami v jednotlivých zeměpisných oblastech: 162 kg/obyvatele na severu, 66 kg/obyvatele ve středu a 68 kg/obyvatele na jihu. Valorizace organické frakce komunálního odpadu představuje zásadní základní prvek pro dosažení nového ambiciózního cíle stanoveného Evropskou unií.*
Mgr. Veronika Tomášková
Časopis Odpady č. 11/2022
