Nakládání s nebezpečnými odpady PODTITULEK: Poznatky ze studijního pobytu V březnovém čísle časopisu Odpady byl uveřejněn článek o přípravě projektu "Tvorba národního plánu pro nakládání s nebezpečnými odpady v ČR", v němž jsme informovali o významu projektu, jeho základních cílech a etapách....
Nakládání s nebezpečnými odpady
PODTITULEK: Poznatky ze studijního pobytu
V březnovém čísle časopisu Odpady byl uveřejněn článek o přípravě projektu "Tvorba národního plánu pro nakládání s nebezpečnými odpady v ČR", v němž jsme informovali o významu projektu, jeho základních cílech a etapách. Členové pracovního týmu projektu absolvovali studijní cestu do Nizozemí, která přinesla významné poznatky a závěry, s nimiž bychom chtěli čtenáře seznámit.
Jelikož je plán nakládání s nebezpečnými odpady připravovaán ve spolupráci s nizemskou stranou, byla studijní cesta důležitou součástí projektu. Během cesty, které se zúčastnili zástupci Ministerstva životního prostředí (MŽP ČR), Českého ekologického ústavu (ČEÚ) a společnosti DHV ČR, proběhlo několik jednání, na nichž se upřesňoval obsah budoucího plánu, a zejména otázky exportu a importu nebezpečných odpadů, odpovědnosti centrálního orgánu (ministerstva) a regionů, užívání ekonomických nástrojů a úlohy soukromého sektoru v odpadovém hospodářství.
Princip zodpovědnosti
V Nizozemí byla koncem 90. let velmi kritická situace a došlo zde k řadě skandálů s nelegálním nakládáním s nebezpečnými odpady. Stát, resp. veřejný sektor musel rychle intervenovat, a proto je i dnes mnoho zařízení (zejména skládky a spalovny) ve vlastnictví státu nebo municipalit.
Z ekonomických nástrojů je velký důraz kladen na aplikaci principu odpovědnosti výrobce (producer responsibility), což je princip stále více prosazovaný v EU, resp. v OECD. Ve sféře výroby si odpovědnost výrobce za odpad vzniklý spotřebou jeho výrobků vynutí zlepšený design, snižování obsahu nebezpečných složek a podporu recyklačních schémat umožňujících surovinové nebo energetické využití výrobků s nulovou užitnou hodnotou.
Velmi zajímavým bodem konzultace byla diskuze k uplatnění principu subsidiarity na regionální a národní úrovni v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady. V Nizozemí byla v 90. letech velká část odpovědnosti za nakládání s nebezpečnými odpady přesunuta na provincie, což způsobilo značnou nekoordinovanost v budování a využívání infrastruktury technických zařízení.
Proto v nově připravovaném zákonu budou mít provincie a municipality pouze odpovědnost za separovaný sběr nebezpečných složek komunálních odpadu (včetně malých podniků), zatímco na centrální úrovni bude nejen agenda dovozů a vývozů, ale i uplatňování odpovědnosti výrobce. Tam se bude i nadále uplatňovat specifický nizozemský nástroj - covenant, což je právně zakotvená dobrovolná dohoda mezi průmyslem a státem.
Další diskuze proběhla na Afval Overleg Orgaan (AAO, konzultační orgán pro nakládání s odpady) v Utrechtu. Klíčovými body byla tvorba scénářů krátkodobého a střednědobého vývoje produkce jednotlivých odpadových proudů, které AAO připravuje pro ministerstvo jako podkladové materiály. AAO nepracuje s nějakými exaktními modely, ale s korelacemi mezi různými ekonomickými ukazateli (HDP, odvětvové indexy, spotřebitelské indexy, rodinné rozpočty a pod.).
Je zajímavé, že AAO vznikl v 90. letech jako politický konsultační orgán nizozemské vlády, na jehož půdě se mohou setkávat zástupci státní správy s průmyslem a spotřebiteli. Zdá se, že tato politická role, která se projevuje především při tvorbě národního plánu a jeho vyhodnocování a úpravách, se rostoucí měrou doplňuje s expertní činností.
Pro praktické zajišťování agendy vývozu a dovozu nebezpečných odpadů (Basilejská úmluva), ale i vnitrostátního transportu a nakládání s nebezpečnými odpady byla nizozemským ministerstvem kontrahována soukromá konsultační firma MEURS, a. s.
V roce 2000 MEURS zpracovala více než 700 notifikací, vede elektronickou databázi pohybu nebezpečného odpadu a slouží také jako technické zázemí ministerstva. Tato činnost probíhá na bázi tříletých smluv, přičemž MEURS má do roku 2002 již třetí takovou smlouvu. Mezi ministerstvem a MEURS existuje operativní elektronické spojení (rozhodování probíhá ve většině případů na ministerstvu). Systém pracuje "v reálném čase" prozatím s papírovými formuláři a připravuje se jeho plně elektronická verze (aplikace elektronického podpisu).
Sledování pohybu
Systém umožňuje sledování pohybu jednotlivých zásilek odpadu od producenta k místu finálního zneškodnění nebo přepracování. Velmi důležité je to, že MEURS připravuje pro ministerstvo a inspekci životního prostředí (inspektoráty provincií) různé přehledy, z nichž je možno identifikovat "podezřelé" pohyby odpadů. To je například nelogicky komplikovaný pohyb, resp. transport odpadů (charakter, lokalita, vzdálenost), který vybočuje z běžné praxe monitorované firmy. Takové atypické transakce mohou být podkladem pro inspekční činnost, resp. pro její plánování.
Nejdůležitější částí celé studijní cesty byla pracovní jednání, která poskytla zpracovateli studie (konsorcium firem DHV a MEURS za spoluúčasti českých expertů) dostatek podkladů pro přípravu první verze národního plánu. Ta by již měla být diskutována širokým okruhem českých "stakeholderů", a to nejen zástupců veřejné správy a odborníků, ale především zástupců českého průmyslu a klíčových subjektů působících v sektoru nakládání s nebezpečnými odpady.
Dagmar Doskočilová,
LUBOMÍR NONDEK,
Dhv Čr,
kancelář Brno a Praha
