I přes vyžadovaný princip předcházení vzniku odpadů, dochází (nejen) v Itálii stále k nárůstu ročního objemu komunálního odpadu. Tento nárůst jde ruku v ruce se sociálně-ekonomickými indikátory, jako je nárůst HDP, růst životní úrovně a výdaje rodin.
V roce 2005 dosáhla celková produkce komunálního odpadu 31,7 milionů tun, což je nárůst o zhruba 530 tisíc tun ve srovnání s rokem 2004 a o 1,6 mil. tun oproti roku 2003 (Itálie má téměř 59 mil. obyvatel). V období let 2003 až 2005 došlo tedy k nárůstu o 5,5 % (v letech 2001 až 2005 se jedná o nárůst o 8 %). Množství tohoto odpadu na jednoho obyvatele za rok představuje 539 kg (což je o 6 kg/obyv. více než v roce 2004 a o 15 kg/obyv. více než v roce 2003).
Nárůst je ale pozitivně zaznamenán u odděleného sběru komunálních odpadů. V období let 2001 až 2005 dosáhl nárůst objemu odděleného sběru 50 % (z původních 5,1 na 7,7 mil. tun). Tato bilance představuje celonárodně 24,3 % (v roce 2005) vytříděného komunálního odpadu. Je třeba zdůraznit, že tato hodnota je výrazně pod hodnotou, kterou si Itálie stanovila ve své legislativě. Již v původním zákonu o odpadech č. 22/1997 byl stanoven cíl odděleného k roku 2003 ve výši 35 %. Tento cíl byl následným (a aktuálně platným) zákonem č. 152/2006 posunut ke splnění do 31. 12. 2006. Italská vláda na konci roku 2006 v dalším právním předpisu přijala velmi ambiciózní cíle, podle nichž do 31. 12. 2007 má být odděleně sebráno 40 % odpadu, do 31. 12. 2009 pak 50 % a do 31. 12. 2011 dokonce 60 %. Situace je komplikovaná s ohledem na různou životní úroveň a přístup k ochraně životního prostředí v jednotlivých částech Itálie. Zatímco na severu země bylo odděleně sebráno 38,1 % komunálního odpadu (a cílová hodnota 35 % již byla dosažena v roce 2004), ve středu země a na jihu bylo v tom samém období odděleně sebráno pouze 19,4 %, respektive 8,7 % odpadu. Obecně platí, že v severní části Itálie jsou výsledky nakládání s komunálními odpady nadprůměrné (ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi) jak kvantitativně, tak kvalitativně (tab. 1).
ZPŮSOBY NAKLÁDÁNÍ S KOMUNÁLNÍM ODPADEM
Hlavním způsobem odstraňování komunálních odpadů je v Itálii (obdobně jako v jiných mnoha členských státech) skládkování, a to i přes stále se snižující množství takto odstraňovaných odpadů. V roce 2005 bylo na skládky uloženo více než 17 milionů tun komunálních odpadů. Cíl snížení množství odpadů ukládaných na skládku, stanovený evropskou i národní legislativou, je dosahován nárůstem odděleného sběru a počtem zařízení na zpracování komunálních netříděných odpadů, na biostabilizaci, výrobu CDR (combustibile derivato da rifiuti - paliva z odpadů), kompostování a spalování. Snižuje se především množství odpadů ukládaných na skládku, které nebyly předupraveny. Každoročně se snižuje množství odpadů i počet skládek (v roce 2005 jich bylo o 61 méně než v předchozím roce 2004), především na jihu země. K jejich postupnému snižování dochází na základě zvyšujících se požadavků vyplývajících především z legislativy. V roce 2005 bylo v Itálii 340 (legálních) skládek (pro srovnání: v roce 2000 jich bylo 657).
V roce 2005 se velmi rozšířil sběr organické frakce a následného kompostování. Ve srovnání s roky 2002 až 2004 došlo k nárůstu tohoto typu zpracování komunálního odpadu v celonárodním měřítku o 13 %, narůstá množství takto zpracovávaných odpadů (2,2 mil. tun komunálního odpadu) i počet zařízení přítomných na italském území. Množství této frakce komunálního odpadu zpracovaného v zařízeních ke kompostování na obyvatele se rovná 41,4 kg v celonárodním průměru. Situace se i zde značně liší podle geografické oblasti. Na severu je takto zpracováno 70,5 kg bioodpadu na obyvatele, ve středu země 30,3 kg a na jihu sotva 9,9 kg. Recyklaci biologické frakce je dáván v Itálii zvláštní význam, neboť získaný materiál je využíván k obnově organické frakce v zemi, k její úrodnosti a omezování fenoménu půdní eroze a dezertifikace, jimiž jsou postiženy některé oblasti. Navíc je přeměna bioodpadů a jejich zemědělské využití akcentováno ve vztahu k zabránění ukládání těchto odpadů na skládky, čímž se omezuje produkce methanu.
Významné jsou i výsledky recyklace obalových odpadů - celkem 6,4 milionů tun v roce 2005. U zbytkových odpadů se stále rozvíjí mechanicko-biologická úprava, v níž Itálie zaujímá první místa jak v měřítku evropském, tak světovém. V roce 2005 bylo celkem 22,6 % komunálního odpadu, rovnající se 8,5 mil. tun, uvedeno do zařízení na biostabilizaci a výroby CDR. Nárůst od roku 2001 je v této oblasti nakládání s odpadem o celých 123 % (v roce 2001 bylo takto zpracováno 3,8 mil. tun komunálního odpadu). Povolená kapacita zařízení na mechanicko-biologickou úpravu nevytříděných odpadů byla v roce 2005 přes 13 mil. tun/rok, přičemž množství v nich zpracovaných odpadů tvořilo 8 458 241 tun.
Spalování odpadů, jež představuje 10,2 % z celkového množství nakládání s komunálním odpadem, zaznamenává mírný nárůst a dosáhlo kvóty 3,8 mil. tun. Z padesáti činných zařízení, z nichž 30 je umístěno na severu, je 47 vybaveno energetickým využitím ,a mnoho z nich představuje technologii nové generace, vybavené systémy, které jsou v souladu se standardy BAT. V těchto zařízeních se spalují odpady a palivo z odpadů CDR. Předpokládá se, že do roku 2010 bude v Itálii 59 zařízení na spalování odpadů. Pro srovnání: v roce 2000 bylo v Itálii 43 spalovacích zařízení (tab. 2).
ITALSKÁ LEGISLATIVA V OBLASTI NAKLÁDÁNÍ S ODPADY
Hlavním právním předpisem v oblasti odpadového hospodářství je zákon č. 152/2006, zvaný také kodex životního prostředí. Jedná se o komplexní zákon, který nabyl účinnosti dne 20. dubna 2006 a sjednocuje legislativu v oblasti životního prostředí.
Podle kodexu je účelem právní úpravy nakládání s odpady, které je veřejným zájmem, dosažení vysoké ochrany životního prostředí a účinných kontrol, přičemž je třeba brát zřetel na specifičnost nebezpečných odpadů. Při nakládání s odpady se zdůrazňuje nutnost postupu s principy předběžné opatrnosti, prevence, přiměřenosti, odpovědnosti a spolupráce dotčených subjektů, a především pak principem znečišťovatel platí.
Stanovuje se s absolutní předností prevence a snížení produkce a nebezpečnosti odpadů, k čemuž slouží prostředky vývoje čistých technologií, uvádění na trh tzv. "čistých výrobků", rozvoj technologie určené k odstraňování nebezpečných látek obsažených v odpadech, podpora ekonomických nástrojů nebo rozvoj ekologického značení výrobků.
Na druhém místě v politice nakládání s odpady je využívání odpadů a teprve na posledním místě jejich odstranění. Tato fáze nakládání s odpady podléhá ověření kompetentními orgány, že není technicky ani ekonomicky možné odpady využít.
Zákon stanoví povinnost správních úřadů podporovat a upřednostňovat využití a recyklaci. Jednou z důležitých forem využití je podle zákona i použití odpadů jako paliva (v režimu odpadového hospodářství).
Kodex v části regulace nakládání s odpady ponechává v platnosti právní předpisy týkající se spalování odpadů. V případě výstavby a provozu nových spaloven je stanoveno, že je možné udělit povolení pouze, pokud je spalování doprovázeno v minimální stanovené míře využitím získané energie. Minimální kvóty využití získané energie jsou vypočítávány pro každý rok na základě příslušných technických norem, uvedených v prováděcím právním předpisu.
Ing. Terezie Kovaříková
Ing. Tatiana Krečmerová
ETC Consulting Group, s. r. o., Praha
(Ve spolupráci s Mgr. Veronikou Tomáškovou. Článek byl zpracován v rámci projektu VaV "Koncepty integrovaných systémů pro optimalizaci nakládání se směsnými komunálními odpady preferující moderní principy EU a jejich posouzení metodou LCA", který od roku 2006 řeší společnost ETC Consulting Group, s. r. o., spolu s VŠCHT Praha v rámci NPVII, jehož zadavatelem je MŠMT.)
Tab. 1 Oddělený sběr komunálního odpadu v Itálii v letech 2001-2005
Tab. 2 - Oddělený sběr v Itálii podle hlavních složek v letech 2001 - 2005 (tis.tun)
