Nakládání s autovraky v legislativě

Zákonodárci proto poskytli dostatek času podnikatelům, kteří by se chtěli dále těmito odpady zabývat, aby si zajistili splnění požadavků kladených na vybavení zařízení, ve kterých se bude s autovraky nakládat, to znamená, ve kterých se budou shromažďovat, skladovat, demontovat či jinak upravovat před jejich dalším využití nebo odstranění. Toto období "hájení" skončilo s příchodem roku 2003. Pro nakládání s autovraky již platí od 1. ledna tohoto roku všechna ustanovení zákona i jeho prováděcího předpisu.

Co je autovrak

Řekněme si tedy konkrétně, o co vlastně běží. První otázkou se ke zodpovězení nabízí, co je to autovrak? Autovrakem se rozumí každé úplné nebo neúplné motorové nebo nemotorové vozidlo, které bylo původně určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí, a tomuto účelu již neslouží, stalo se odpadem.

Každý, kdo se zbavuje autovraku, je povinen jej předat pouze provozovateli zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu autovraků. Zde je namístě druhá otázka: jak poznám, že provozovatel zařízení nebo výkupce autovraků je oprávněná osoba ve smyslu zákona? Je to vcelku prosté, každá provozovna (tedy i provozovna výkupce) musí být označena informační tabulí čitelnou z volně přístupného místa před provozovnou, na níž musí být uvedeny tyto údaje: název zařízení, druhy odpadů nebo skupiny a podskupiny odpadů podle Katalogu odpadů, které zde mohou být využívány, odstraňovány, sbírány nebo vykupovány, obchodní firma a její sídlo, jméno a příjmení a telefonní spojení na osobu oprávněnou jednat jménem provozovatele, správní úřad, který vydal souhlas k provozování zařízení a jeho provoznímu řádu, včetně telefonního spojení, provozní doba.

Tyto údaje si může každý, kdo se chce v daném zařízení zbavit autovraku, rychle zkontrolovat, neboť postup přejímky musí být prováděn standardním způsobem. Provozovatel zařízení při přejímce autovraku postupuje v souladu se schváleným provozním řádem tak, že nejprve zkontroluje, zda autovrak neobsahuje ještě další nebezpečné odpady, které nejsou součástí vozidla a poté předávající osobě předá bezplatně písemné potvrzení o převzetí a zneškodnění autovraku. Toto potvrzení má předepsaný tvar - formulář.

Je to v zájmu především předávající osoby, neboť právě ona se bude muset tímto formulářem prokázat, že s autovrakem bylo naloženo legálním způsobem. Porušení těchto ustanovení fyzickou osobou se hodnotí jako přestupek, za který obecní úřad může uložit pokutu až do výše 20 000 Kč.

V úvodu bylo řečeno, že provozovatelům zařízení byla dána časová rezerva pro zajištění všech nutných podmínek stanovených právním předpisem. Každá provozovna totiž musí být včetně svého provozního řádu schválena rozhodnutím příslušného krajského úřadu, které obdrží pouze při splnění dále popsaných podmínek. Často tedy bylo potřeba přistoupit k různým stavebním úpravám, neboť dosavadní provozovny nemusely být zcela v souladu s uvedenými požadavky.

Stanovené podmínky

Jaké jsou tedy právním předpisem stanovené podmínky? Místa pro skladování nebo dočasné uskladnění autovraků před jejich úpravou musejí mít nepropustné povrchy vybavené zařízením pro zachycení uniklých kapalin, absorpčními a odmašťovacími prostředky a zařízením pro čištění vody včetně dešťové v souladu se zvláštními předpisy pro ochranu zdraví a životního prostředí. Přijaté autovraky s provozními náplněmi nesmějí být vršeny na sebe nebo ukládány na boku nebo na střeše.

Místa pro úpravu autovraků musejí být vybavena nepropustnými povrchy a zařízením pro čištění vody shodně jako skladovací místa. Dále musejí být vybavena vhodnými sklady pro demontované součásti včetně součástí znečištěných olejem, vhodnými kontejnery pro uložení baterií i s náplní, filtrů, kondenzátorů obsahujících látky PCB/PCT a protipožárně zabezpečenými skladovými prostory pro použité pneumatiky. Nezbytné jsou také vhodné úložné nádrže pro oddělené skladování kapalin získaných z autovraků, jako jsou palivo, motorový olej, olej z převodovek, olej z hydrauliky, chladicí kapaliny, nemrznoucí směsi, brzdové kapaliny, elektrolyt z baterií, náplně klimatizačních systémů a jakékoli další.

Technické podrobnosti pro nakládání s autovraky a postup při jejich demontáži určuje vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb. Při demontáži se nejprve z autovraku vypustí veškeré provozní náplně a vymontují baterie a nádrže na zkapalněný nebo stlačený plyn a jiné výbušné součásti, např. airbagy, a veškeré součásti obsahující olovo, rtuť, kadmium a šestimocný chrom.

Poté následuje demontáž využitelných částí nebo dílů tak, aby je bylo možno opětovně použít do funkčního celku bez nutnosti dalších úprav nebo oprav. Pro recyklaci se především demontují katalyzátory, kovové součásti obsahující měď, hliník a hořčík, pneumatiky, velké plastové součásti a sklo. Tato demontáž není nutná v případě, že autovrak je po vyjmutí provozních náplní a nebezpečných odpadů rozdrcen a materiály vhodné k recyklaci jsou v průběhu tohoto procesu účinně oddělovány.

Při demontáži se ostatní části autovraku roztřídí podle Katalogu odpadů a také podle následného způsobu nakládání. Zbylé odpady nesmějí mít nebezpečné vlastnosti. Skladování musí probíhat tak, aby nedocházelo k poškození součástí obsahujících kapaliny nebo součástí využitelných jako náhradní díly.

Ještě dnes, rok po nabytí účinnosti zákona o odpadech, je možno vidět na některých zahradách nebo různých plochách shromážděné množství autovraků, které sem byly svezeny v minulém období různými firmami, podnikavci nebo třeba odloženy jejich původními majiteli. Je však třeba si uvědomit, že každý pozemek má svého majitele a ten je zodpovědný za takto odložené (uložené) odpady. Bude to právě vlastník zaskládkovaného pozemku, po kterém bude správní orgán vymáhat nápravu stavu do souladu s právními předpisy.

Obecní úřady mají ze zákona povinnost dbát o dodržování stanovených regulí a k jejich vymáhání mají i potřebné pravomoci. Kromě obecních úřadů mohou donutit k nápravě stavu i další správní orgány, které ukládají razantnější částky - konkrétně v případě neplnění povinností při způsobu nakládání s autovraky právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání mohou inspektoři České inspekce životního prostředí uložit pokutu až do výše 10 milionů korun. Při stanovení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti ohrožení životního prostředí, případně k míře jeho poškození.

Záleží na každé obci

Zákonem jsou tedy dána jasná pravidla. Bude velmi záležet na každé obci, jak rychle si dokáže vynutit pořádek na svém katastrálním území. Staré autovraky asi bude těžko zpětně identifikovat, pokud budou mít odstraněná čísla motoru, karoserie a poznávací značky. Obecní úřady s rozšířenou působností, které převzaly od okresních úřadů agendu registrace vozidel, však mohou při odhlašování vozidla nekompromisně trvat na doložení potvrzení o převzetí a zneškodnění autovraku, takže by již neměly být ke spatření odhlášená vozidla bez poznávacích značek rozpadávající se nebo postupně rozebíraná na různých prostranstvích.

V případě, že odhlašující nebude mít tento doklad nebo bude předložen doklad od provozovatele zařízení, které nemá příslušný souhlas, mohou obecní úřady ihned zahájit správní řízení a vynutit si nejen nápravu stavu, ale i nemalý příspěvek do svého rozpočtu.

Platí totiž, že pokuty uložené obecním úřadem obce s rozšířenou působností jsou příjmem obce, na jejímž katastrálním území došlo k porušení povinností. Totéž platí v případě uložení pokuty fyzické osobě obecním úřadem. V případě uložení pokuty inspektory ČIŽP je 50 % uložené částky příjmem rozpočtu obce, na jejímž katastrálním území došlo k porušení povinností. Lze tak proto očekávat, že obce budou samy dostatečně motivovány ke zlepšování a ochraně životního prostředí na svém katastrálním území.

-rycd -