„Výzva je zaměřena na odpadové bioplynové stanice. Bioplynové stanice mohou přeměnit obtížně zpracovatelné odpady organického původu na bioplyn, který je obnovitelným a čistým zdrojem energie a tepla, nebo na paliva a kvalitní hnojivo. V rámci výzvy mohou být podpořeny i projekty na výrobu paliv z jedlých tuků a olejů,“ vyjmenovává podporované aktivity tisková mluvčí Státního fondu životního prostředí ČR Lucie Früblingová.
Žádost o dotace na výstavbu a modernizaci bioplynových stanic nebo na výrobu paliv z odpadů katalogového čísla 20 01 25 mohou mimo jiné podávat obce, dobrovolné svazky obcí, kraje, fyzické osoby podnikající, obchodní společnosti a družstva, příspěvkové organizace, státní podniky, veřejnoprávní instituce, vysoké školy, školy a školská zařízení, církve a náboženské společnosti a další subjekty.
Podle statistické zprávy Evropské bioplynové asociace (EBA) za rok 2022 dosáhla v Evropě produkce bioplynu (kombinace bioplynu a biometanu) 21 miliard m3. Samotná produkce biometanu vzrostla z 3,5 miliardy m3 v roce 2021 na 4,2 miliardy m3 v roce 2022. Význam biometanu spočívá v jeho všestranném využití – od dopravy přes průmysl, stavebnictví, zemědělství až po vytápění budov. V roce 2022 bylo použito 22 % biometanu na budovy, dalších 14 % v průmyslu, 19 % na dopravu a 15 % na výrobu elektřiny.
„Evropským lídrem je jednoznačně Německo provozující více než dvě stovky biometanových stanic s celkovou roční produkcí přesahující jednu miliardu metrů krychlových. V Česku bychom letos mohli dosáhnout na výrobu až 14 milionů kubíků biometanu. Co se týče náhrady zemního plynu biometanem, průkopníkem v tomto smyslu je určitě Dánsko. Tamní spotřeba plynu se již opírá o biometan přibližně z 40 %,“ přibližuje aktuální stav řídící konzultant poradenské společnosti EGÚ Brno Michal Kocůrek.
EBA upozorňuje, že potenciál biometanu je třeba urychleně rozvíjet. Pozornost zainteresovaných stran se pomalu obrací k udržitelným zdrojům biomasy, především k potravinovým a kuchyňským odpadům, které jsou dosud využívány ve velmi omezené míře. Bioplyny přitom podle EBA představují základní kámen uhlíkově neutrální a konkurenceschopné evropské ekonomiky. Podle jejích výpočtů by do roku 2030 mělo v Evropské unii fungovat 12 tisíc biometanových stanic, aby došlo k naplnění podmínek taxonomie EU. Nejvíce biometanových stanic má přitom Francie (přes 470), v celé EU se těchto zařízení nachází více než 1300.
V České republice sice funguje více než 600 bioplynových stanic, ale biometan vyrábí jen zlomek z nich. „V Česku je aktuálně v provozu sedm biometanových stanic – Rapotín, Litomyšl, Horní Suchá, Mladá Boleslav, Praha, Havlíčkův Brod, Rakvice, a další jednotky stanic jsou ve fázi realizační či projektové přípravy,“ specifikuje konzultant a dodává: „Česko je ve výrobě biometanu na úplném začátku, nicméně jsme na tom lépe než například na Slovensku či v Polsku. Okolní země mají poměrně rozvinutou síť bioplynových stanic. Jejich výstavba se v Česku téměř zastavila, zatímco v Polsku je teprve na vzestupu.“
„Hlavní rezervy bych viděl v tom, jak je dnes poskytována provozní podpora pro výrobu bioplynu a biometanu. Stávající situace téměř nijak nemotivuje výrobce bioplynu, aby investovali do technologie na výrobu biometanu,“ zdůrazňuje Michal Kocůrek. Poukazuje na fakt, že státní podpora na výrobu elektřiny z bioplynu dnes garantuje udržitelný příjem bez ohledu na potřebu této elektřiny na trhu.
„Stále častěji se dostáváme již dnes do situací, kdy by bylo vhodné, aby některé řiditelné zdroje v určitých hodinách elektřinu nevyráběly,“ dodává konzultant. Jedná se o hodiny, kdy velké množství fotovoltaických zdrojů během slunečných dní začíná dostatečně naplňovat poptávku. Tento efekt se bude s další rozvojem fotovoltaik ještě dále posilovat.
„Bioplynové stanice by v těchto hodinách mohly vyrábět biometan, nikoli dodávat do sítě elektřinu, která v daný moment není potřeba. Provozní podpora, která je dnes na výrobu biometanu vypsána, se nezdá být dostatečně motivační, aby tuto situaci sama upravila,“ komentuje Kocůrek s tím, že zlom podle něj může nastat až v druhé polovině této dekády, případně kolem roku 2030, kdy by většina stávajících bioplynových stanic měla přijít o provozní podporu na výrobu bioplynu.
„Do popředí jejich zájmu se tak dostane dotovaná výroba biometanu a skutečně efektivní provoz kogenerační jednotky, která bude vyrábět elektřinu nikoli bezúčelně, ale pro potřeby trhu. Tedy v čase zvýšené poptávky, která generuje vyšší ceny elektřiny. Podobně se nabízí také možnost poskytování služeb výkonové rovnováhy s pomocí nevyužité kapacity výkonu kogenerační jednotky,“ upřesňuje expert. Stávající plynové motory v bioplynových stanicích se tak podle něj stanou cennými a skutečně efektivními nástroji pomáhajícími udržet elektrizační soustavu v chodu.
Počet zařízení vyrábějících biometan lze v Česku navýšit v zásadě dvěma způsoby. Nejčastěji se jedná o modernizaci stávajících bioplynových stanic, druhou variantou je pak budování nových, které jsou vybaveny i technologiemi pro výrobu biometanu. Cílem návrhu Evropské komise, podle kterého by se Evropa mohla zbavit závislosti na ruských fosilních palivech (REPowerEU), je vyrábět 35 miliard m3 biometanu do roku 2030. Česká republika by podle odhadů EBA mohla navýšit výrobu biometanu v roce 2030 na 0,72 miliardy m3 právě přestavbou současných bioplynových stanic na biometanové.
„Z odpadních jedlých olejů a tuků se biopaliva vcelku snadno v hojné míře vyrábí. Stěžejní pro výrobu a zpracování odpadních olejů do biopaliv je jejich dostatečné vyčištění od nečistot, ale také připravenost zpracovatelů tyto oleje zpracovávat,“ uvádí Jan Hába, ředitel společnosti Trafin Oil, která z použitých jedlých tuků a olejů vyrábí přísadu bionafty druhé generace nebo plně recyklované letecké palivo.
„Technologie i kapacity jsou již vybudovány a k dispozici. Masivnějšímu využívání brání zejména dostupnost suroviny. V celku rozvinutý je sběr z restaurací, kuchyní, vývařoven a od potravinářských průmyslových podniků. Segmentem, který má velký potenciál, je pak sběr odpadních kuchyňských olejů od občanů,“ komentuje ředitel současný stav trhu. Obce mají povinnost už od roku 2020 zajistit celoročně místa pro oddělené soustřeďování jedlých olejů a tuků. „Zde by významně pomohly dotace směrem ke vzdělávání občanů o prospěšnosti a relativní snadnosti třídění kuchyňských odpadních olejů,“ konstatuje Hába.
Tuky a oleje z domácností totiž často končí v kanalizaci. Vodohospodáři proto apelují na domácnosti, aby tam kuchyňské tuky nevylévaly. Při ochlazení se tukové částice shlukují a nabalují na sebe další odpad. Ztuhlý tuk se usazuje na stěnách stokových potrubí, které tak může zneprůchodnit. Hroudy tuku v kanalizačních stokách poškozují a ucpávají čerpadla, interakcí s tukem vzniká chemická reakce urychlující korozi. Navíc dochází k plýtvání cenným materiálem, protože odpadní jedlé tuky a oleje jsou kvalitní vstupní surovinou pro výrobu metylesteru, který se přidává do pohonných hmot.
„Situace na trhu je komplikovaná zejména s ohledem na velkou nestabilitu tržních hodnot recyklovaných olejů, které však přirozeně souvisejí s posledním turbulentním vývojem cen zemědělské produkce, energií apod. Vysoká volatilita trhu pak komplikuje koncepčnější práci, investice a dlouhodobější strategie,“ uzavírá Jan Hába.
Recyklací použitých jedlých tuků a olejů z gastro provozoven i domácností vznikají estery druhé generace, které slouží jako příměs do biopaliv. Jak uvádí společnost Chemoprojekt, biopaliva druhé generace produkují o 85 % méně emisí skleníkových plynů než ekvivalentní fosilní paliva. Využití druhotné suroviny šetří vstupní zdroje. Nižší uhlíkovou stopu zajistí odpadní oleje sesbírané regionálně. Jejich nedostatek nahrazuje dovoz, který navyšuje nejen uhlíkovou stopu, ale i náklady na výrobu paliva.
Na Slovensku vyřešila tuto problematiku společnost Slovnaft, která v roce 2011 začala sbírat použitý kuchyňský olej na vybraných čerpacích stanicích. „Zpočátku šlo o jednorázový sběr ve vyhrazeném čase, později jsme sběrné nádoby na vybrané čerpací stanice umístili natrvalo. Během prvních let šlo spíše o osvětově-ekologický projekt, protože jen málokterá domácnost separovala použitý kuchyňský olej,“ uvádí k aktivitám tisková mluvčí společnosti Tatiana Novotná.
Sběrné nádoby měly své trvalé místo nejprve na deseti čerpacích stanicích. „Sběr se postupně rozšířil na současných téměř 200 čerpacích stanic. Olej pro Slovnaft sbírá externí společnost, která z něj vyrábí biopalivovou složku. Tu následně v rafinérii v Bratislavě přidáváme do motorové nafty tak, jak předepisuje slovenská norma,“ dodává tisková mluvčí. Za loňský rok vysbírali okolo 47 tun použitého kuchyňského oleje. Celkové vyseparované a svezené množství od počátku sběru v roce 2011 přesahuje 420 tun použitých jedlých tuků a olejů.
V České republice odstartovala pilotní kampaň sběru odpadních olejů z domácností na benzínkách společnost ORLEN. Získaný materiál projde testováním a firma bude zkoumat možnosti jeho využití pro výrobu biopaliva a dalších produktů. Do sběru v rámci projektu je možné se zapojit až do konce roku 2024.*
Hana Tomášková
