Muzeum z odpadu V obci Wallbach na německo-švýcarských hranicích je jedno z kuriózních muzeí. Je ojedinělé tím, že všechny exponáty pocházejí z odpadu vyváženého na místní skládku. Muzeum vybudoval v letech 1973-1993 Erich Thomann, původně zemědělec, jemuž společný trh Evropské unie nepřinesl...
Muzeum z odpadu
V obci Wallbach na německo-švýcarských hranicích je jedno z kuriózních muzeí. Je ojedinělé tím, že všechny exponáty pocházejí z odpadu vyváženého na místní skládku.
Muzeum vybudoval v letech 1973-1993 Erich Thomann, původně zemědělec, jemuž společný trh Evropské unie nepřinesl prosperitu. Proto přijal místo bagristy na místní skládce.
Všechno začalo v roce 1973, když se mu zželelo plyšového medvídka, kterého nezarovnal do ostatního odpadu, ale odnesl domů. Manželka ho vyčistila a opravila a tím začal sběr zajímavostí ve sběru. Rodina začala nálezy ukládat ve velké stodole a vytvořila muzeum, o němž list Frankfurter Allgemeine Zeitung napsal, že je odrazem a učebnicí každodenní kultury dvacátého století.
Ve velké stodole postupně vzniklo pět pater s exponáty, dokonce i schody a zábradlí mezi patry pocházejí ze skládky. Exponáty jsou tříděny tematicky, jsou zde předměty domácí potřeby, hudební nástroje, knihy, elektrické přístroje, hračky. Ale také zemědělské stroje a vybavení chlévů a stájí, celá ševcovská dílna nebo holičské potřeby dvacátých let.
Často jsou zde věci, které obyvatelé měst už neznají vůbec a lidé na venkově jen z doslechu, jako třeba vyklepávače pytlů od mouky, medomety nebo zařízení na drhnutí lnu. Také jsou vystaveni předchůdci dnešního moderního vybavení domácností jako šlapací šicí stroje, staré pračky či tlakové hrnce obřích rozměrů.
Některé části nutí k vážnému zamyšlení. Jedna z nich obsahuje náboženské předměty, které původně skončily na skládce: mešní roucha, kadidelnice, růžence, dokonce oltářní obraz a sádrový Ježíšek, pravděpodobně z jesliček. Podle Thomanna se tyto předměty vyhazovaly při opravách okolních kostelů.
V prvním patře je výstava knih, přičemž je opět nápadné, jak se do odpadu vyhazovaly náboženské knihy, staré bible, ale i stará vydání německých klasiků. Jedna část muzea je věnována hudebním nástrojům. Má velký počet akordeonů, což je zřejmě dáno tím, že se v tomto kraji vyrábějí.
Thomann však v odpadu nalezl i stříbrné příbory, které asi nikdo nechtěl leštit, dokonce i několik šperků a hodinek. List kupodivu nepíše o kukačkových hodinách, které se tradičně ve zdejším kraji vyráběly a podle pohoří dostaly název "švarcvaldky".
Medvídek tak dal podnět ke vzniku rodinného muzea, které loni navštívilo kolem 8000 zájemců. V příštím roce hodlají majitelé předvádět některé staré stroje či zařízení v činnosti a doufají, že mladí lidé se napříště rozmyslí, než něco vyhodí do odpadu.
Karel Císař
