Chystané vybudování spalovny komunálního odpadu u Elektrárny Opatovice, a. s., významně ovlivní odpadové hospodářství Královéhradeckého a Pardubického kraje. O projektu jsme hovořili s Ing. Petrem Šilarem, radním Pardubického kraje pro životní prostředí.
Proč jste zvolili toto řešení?
Vyplývá to z logiky plánů odpadového hospodářství obou krajů, resp. ze schválené koncepce nakládání s odpady. Jednoduše řečeno: V dalších letech bude čím dál více odpadů, i když je budeme třídit a recyklovat. Skládkování se bude omezovat, a tak logicky musí nastoupit systém využití energie z odpadů, které nejdou recyklovat.
Toto řešení je důležité pro dalších několik desítek let. Přesná čísla ukazují, že v roce 2010 bude v obou krajích 90 tisíc tun odpadů, které bude takto možno ještě využít. Celá problematika je samozřejmě velmi rozsáhlá a komplikovaná. Jde ale o zásadní politické rozhodnutí, jak dál s odpady.
Spolupracují oba kraje na přípravě projektu a realizaci? Jak se budou podílet na provozu spalovny?
Spolupracují, a to velmi úzce. Ale nejenom oba kraje, ale hlavně obě statutární města Pardubice a Hradec Králové. A připravujeme spolupráci se všemi městy a obcemi celého zájmového území v okruhu více než 70 km. Nejsme však ještě tak daleko, abychom uzavírali smlouvy, ale připravujeme celou ekonomickou strukturu nového podniku, vlastně i strukturu budoucí společnosti. Tam bude prostor pro přesné určení smluv s dodavateli odpadů.
Rovněž financování je pouze v návrhu. Předpokládáme, že rozhodující investiční výdaj bude tvořit dotace z EU, dále počítáme s podporou Státního fondu životního prostředí. Také jednotliví akcionáři přispějí svými vklady na společný účet. Přesná struktura financování, včetně systému řízení a získání případného provozního úvěru, bude na pořadu jednání pracovní skupiny projektu.
Je to vlastně projekt, ve kterém se spojují síly privátního subjektu a samosprávy. Jakou roli v něm hraje Elektrárna Opatovice (EOP)?
Elektrárna hraje v tomto projektu rozhodující úlohu. Jako jeho hlavní iniciátor první zafinancovala přípravnou studii a veškeré přípravné práce. Předpokládáme, že EVO (zkratka pro budoucí "spalovnu") bude stát na pozemcích EOP. Elektrárna bude od spalovny odebírat teplo a elektrickou energii a spalovně poskytne využití svých inženýrských sítí. Čili, elektrárna je pro tento projekt důležitý subjekt.
Značná část nákladů by se měla financovat z peněz Evropské unie. V jakém stavu je nyní příprava žádosti?
Žádost je již na Státním fondu životního prostředí a vede si zatím dobře. Po ukončení procesu a schvalování EIA bude předložena spolu s ekonomickým rozkladem a studií proveditelnosti do Bruselu. Zatím ji máme podanou v programu ISPA, ale předpokládáme, že tento program bude volně pokračovat formou jiného programu EU.
V čem konkrétně budou spočívat přínosy spalovny pro oba kraje?
Spalovna není sama o sobě žádným všelékem řešení odpadů. Měla by navazovat na celý systém třídění a recyklace. Musí být jasné, že nejprve je potřeba odpady omezit na rozumnou míru, dále vytřídit co se dá a teprve zbytek (i když bude velký) spálit a ještě využít jeho energii. Tento trend již vyzkoušeli ve Švýcarsku a myslím, že se nemusíme pokoušet o další "třetí cestu". Můžeme navázat na to, co již ve vyspělé Evropě funguje.
Přes zmíněná pozitiva jsou spalovny považovány za velké zdroje znečišťování, takže se dají očekávat negativní reakce veřejnosti. Jak ji chcete přesvědčit o kvalitě projektu, máte připravenou informační strategii?
Já se domnívám, že se občané bojí toho, co neznají, a kromě znečištění jim vadí i nárůst dopravy a hluk. Hlavně je často slyšet argument, proč se zrovna "u nás" bude tento projekt realizovat. Na to je jenom jediná odpověď - trpělivě vysvětlování, předkládání pravdivých argumentů a snaha dohodnout podmínky, za jakých je možné tento projekt realizovat. Období rozhodnutí bez akceptování názorů občanů je již minulostí. Veškeré rozhodnutí však musí mít svá zákonná pravidla. Nejdůležitější kritérium při volbě argumentů je odpovědnost. Odpovědnost každého z nás podle míry rozhodování.
Miloš Charbuský
