Pneumatiky a jejich recyklace - to bylo téma naší návštěvy v Dolním Rychnově u Sokolova. Společnost Montstav, s. r. o., která zde sídlí, je velkým recyklátorem pneumatik u nás a je jediným zařízením, které zpracovává veškeré druhy ojetých pneumatik a dalšího pryžového odpadu. O zkušenost z provozu i plánech do budoucna nás informoval ředitel společnosti Ing. Karel Šafner
Jakým způsobem pneumatiky zpracováváte?
Naše technologie je klasická materiálová recyklace - metoda mechanického drcení za běžné teploty. Pneumatiky se opakovaně drtí a pak se jednotlivé složky separují. Produktem je gumový granulát se stanovenou velikostí, kovové kostry a textil. Výhodou je, že náš provoz je v podstatě bezodpadový. Materiálově využíváme a také prodáváme všechny produkty. Dokážeme prodat i upravený textilní podíl, který je jinak odpadem. Je to naše know-how, které nás stálo velmi mnoho práce.
Samozřejmě, že prorazit na trh je velice složité, odběratelé se hledají obtížně a základem je, aby druhotné suroviny byly cenově výhodnější. Někdy však ani to nestačí. Z granulátu vyrábíme kvalitní sorbenty, používané při haváriích na tocích pro sorbci ropných látek. Kilo sorbentu z gumy pojme až čtyři litry oleje nebo podobných ropných látek. Běžné sorbenty třeba pohltí podobné množství ropných látek, ale pak jdou ke dnu, takže zůstanou v sedimentech a je velmi obtížné je dostat ven, nebo to vůbec nejde. Sorbent z gumového granulátu zůstane plavat na hladině a lze ho zachytit nornými stěnami a stáhnout z hladiny. Přestože má gumový sorbent až pětkrát nižší náklady, než sorbenty jiného typu, firmy u nás zůstávají u drahých dovážených sorbentů, takže nejvíc ho prodáme do Německa.
Jako sorbent se používají granuláty i z ostatních technologií na recyklaci pneumatik. Mají podobné vlastnosti?
Granulát z jakékoliv jiné destrukce než mletí má velmi obtížné uplatnění na trhu. Když se pneumatika drtí mechanicky, mají částice granulátu specifický nepravidelný tvar, jsou jakoby roztrhané. Díky tomu mají velkou povrchovou plochu a mohou dobře fungovat například právě jako sorbenty. Když se pneumatika zpracovává kryogenním způsobem (např. působením tekutého dusíku nebo ozonu), guma se rozpadne na pravidelné kostičky, a ty nemají zdaleka tam příznivý tvar a velikost povrchu jako částice z mletí.
Zmiňoval jste se, že chystáte novou technologii pro recyklaci pneumatik
Ano, jednáme o výstavbě technologie pro pyrolýzní zpracování pneumatik. Je to zařízení z Číny, které jsou oni schopni dodat v podstatě na klíč, nevyžaduje žádné speciální vybavení haly apod. a navíc je cenově velmi přístupné. Zní to příliš optimisticky, ale kdybych ho neviděl v Číně v provozu, nikdy bych tomu nevěřil (mimochodem, je tam umístěno přímo ve městě).
Zařízení potřebuje, aby pneumatiky byly nadrcené na přibližně stejně velké kusy, my jim pracovně říkáme noky. Pyrolýza probíhá bez přístupu vzduchu za vysoké teploty. Rozkladem se uvolňují z pneumatik saze a zůstávají slisované zbytky kovových koster. Vzniká plyn, který se dále kondenzuje na olej. Plyn se používá jako zdroj tepla pro pyrolýzu. Na rozjezd procesu nebo za velké zimy je někdy třeba použít záložní zdroj, ale v zásadě si zařízení vystačí energeticky samo. Kondenzovaný olej se může dále rafinovat nebo přímo spalovat. Má oktanové číslo na úrovni nafty, takže možností uplatnění je více.
Máte zajištěno dostatečné množství vstupní suroviny?
Pyrolýza by měla mít kapacitu 10 00 tun za rok a myslím, že vstupního materiálu máte dost. Pyrolýzou jde totiž zpracovat ty pneumatiky, které už jinak materiálově recyklovat nelze. Aby se dala pneumatika použít na výrobu granulátu běžným způsobem, nesmí být starší než zhruba sedm let. Pak guma zteří a nedá se materiálově využít. Tyto pneumatiky nikdo nechce a v podstatě nemají rozumné použití. Pro takové pneumatiky by měla být určena pyrolýza. Snažíme se zajistit si dostatečné zdroje už dnes a předpokládáme, že pneumatiky budeme dovážet pro zpracování i ze zahraničí.
To mě přivádí k dotazu, jak je to v České republice s zpětným odběrem pneumatik. Máte z něj dostatek suroviny?
Naprosto ne, my fungujeme jen díky dovozu pneumatik pro materiálové využití ze zahraničí. Skutečně nevíme, kam se všechny pneumatiky v České republice podějí, protože se z nich recykluje jen zanedbatelné procento. Nesmějí se dávat na skládky, nesmí se s nimi nic dělat, ale do recyklace se nedostávají. Možná se ty pneumatiky vozí do Maďarska nebo dále na východ, tak jako se z Německa vozí k nám.
Se zpětným odběrem by neměl být problém, protože naprostá většina opotřebovaných pneumatik končí v autoservisech - skoro nikdo už si nemění pneumatiky sám. Povinnost zpětného odběru je na těch, kdo pneumatiky uvádějí na trh, ale spolupráce s výrobci je velmi obtížná a v podstatě nemají zájem. Takříkajíc si každý hraje na svém písečku. U nás i po Evropě působí různí pokoutní zpracovatelé, před kterými by se měl trh chránit. Stačilo by prostě jen více kontroly. Když někdo deklaruje, že zpracuje 10 000 tun pneumatik, stačí, aby si třeba inspekce ověřila výstupy. Zákon zachování energie platí, takže dotyčný zpracovatel musí umět doložit, kam přišel granulát, kov, atd.
Máte na pro tuto situaci řešení?
Chtěli bychom podnítit založení sdružení pro využití odpadních pneumatik, které by v oboru fungovalo jako kolektivní systém. Na jednání zveme jak velké původce (výrobce pneumatik), tak zpracovatele pneumatik, zástupce ministerstev, vysokých škol a všechny, kterých se to týká.
V současnosti je podle mého názoru chyba hlavně v tom, že peníze za recyklaci dostávají ti, kdo jsou na začátku celého řetězce - pneuservisy, potažmo producenti pneumatik. Musejí zaplatit dopravci, a tomu je už potom jedno, co s pneumatikami udělá. My chceme, aby povinná osoba ze zákona dávala peníze až na konec celého řetězce, tedy recyklátorům, a celý systém by měl běžet na základě podnikatelských vztahů. Aby měli zpracovatelé jistotu využití svých příspěvků, měli by být zpracovatelé certifikovaní.
Například ve Španělsku dávají výrobci do "recyklačního" fondu jedno euro za každou vyrobenou pneumatiku. Získané finance rozděluje agentura certifikovaným výrobcům podle množství pneumatik na trhu, podle jejich kapacit atd. Tato dotace stabilizuje trh. Zpracovatelům nikdo nebrání sehnat si víc pneumatik a zpracovat je. Díky garančnímu režimu však pro ně není problém ekonomické plánování dejme tomu na pět let dopředu, což je zajímavé i z hlediska zajištění odbytu nebo rozvoje technického zázemí.
Jarmila Šťastná
