MOTIVACE PRO NOVÁ ŘEŠENÍ Německý Duales System Deutschland (DSD) požaduje od producentů za provozování sítě pro znovuvyužití odpadů poměrně vysoké poplatky. To přivedlo některé podniky k úvahám, zda by pro vlastní produkty nebylo možné vybudovat systémy oddělené od DSD. Nařízení o obalech...
MOTIVACE PRO NOVÁ ŘEŠENÍ
Německý Duales System Deutschland (DSD) požaduje od producentů za provozování sítě pro znovuvyužití odpadů poměrně vysoké poplatky. To přivedlo některé podniky k úvahám, zda by pro vlastní produkty nebylo
možné vybudovat systémy oddělené od DSD.
Nařízení o obalech (VerpackV) zavazuje prodejce a výrobce k zpětnému odběru v blízkosti místa sběru a jejich zhodnocování. Ve skutečnosti však tento požadavek vždy není reálný. Tyto povinnosti se netýkají obalů, u kterých se výrobce nebo prodejce podílí na systému, který plošně pokrývá oblasti a zajišťuje pravidelné získávání použitých prodejních obalů od soukromých konečných uživatelů. Podle této klauzule byl zřízen DSD.
Před novelizací nařízení o obalech byli v roce 1998 výrobci a prodejci, kteří neplatili licenční poplatky za DSD, povinni brát zpět a zhodnocovat použité obaly. Nebyli však povinni prokazovat efektivnost této činnosti. Pro mnohé podniky bylo velkým pokušením poukazovat na svou připravenost ke sběru, ale ve skutečnosti spoléhat na to, že spotřebitel sám odevzdá použitý obal do systému DSD. Aby se nemohli tímto způsobem vyhýbat odpovědnosti, jsou v novele Nařízení o obalech uvedeny požadavky na tzv. samozneškodňovatele přesněji.
RÁMCOVÉ PODMÍNKY
Náklady na získávání, instalaci, údržbu a dopravu sběrných nádob i přepravu sebraných materiálů ke zhodnotiteli jsou poměrně vysoké. Pro realizaci samozneškodňovacího systému, odděleného do DSD, je důležité, jak jsou obaly rozšířeny. Vyskytují-li se po celém Německu, má šanci pouze sběrový systém pokrývající celý stát, což je ekonomicky, organizačně i logisticky přirozeně náročnější než vybudování regionálního systému pro místně používané obaly. Lepší je situace u produktů, které se vybalují jen na několika málo místech, takže i při velkém počtu spotřebitelů je počet míst výskytu přehledný.
Velký význam má množství obalového odpadu, kterým se musí samozneškodňovatelé zabývat. Pro nový systém je třeba realizovat "vlastní" systém sběru (nádoby, jejich vyprazdňování a údržba). Náklady na 1 tunu obalového materiálu jsou o to vyšší, o co menší je celkové množství ošetřených obalů.
Při malých a rozšířených obalech stoupají náklady na tunu odpadu až na neměřitelné hodnoty. Proti tomu se dá působit tak, že se sníží počet sběrných míst. To ale může snížit účinnost a naopak zvýšit riziko nesplnění požadovaných kriterií.
Další cestou ke snížení nákladů je spolupoužití logistických struktur, které jsou k dispozici. Může se jednat o sběrné nádoby, nebo o spoluvyužití dopravních prostředků.
MOTIVACE SPOTŘEBITELŮ
Vybudování a financování logistiky jsou jen části problému. Největší potíž spočívá v motivaci spotřebitele k tomu, aby odděleně sbíral obaly. Pouze část spotřebitelů je ochotná používat vedle současných systémů nádob na odpady (biologický odpad, staré baterie, hnědé, bílé a zelené sklo, papír, hadry, plasty apod.) ještě další a odpovídajícím způsobem odpad třídit. To je obzvlášť obtížné tehdy, když mezi jednotlivými frakcemi odpadu nejsou výrazné rozdíly.
Pokud spotřebitel není schopen obaly spolehlivě roztřídit, sběr nemůže být úspěšný. Lepší vyhlídky má v tomto směru sběr obalů, které se výrazně odlišují od ostatních.
To by mohl být jeden z důvodů, proč právě v oblasti obalů na léčiva existují samozneškodňující systémy řešení. Zde totiž spotřebitel poměrně snadno vidí, že se jedná o zvláštní druh odpadu, zvláště tehdy, jestliže obal obsahuje ještě zbytky léků.
Nezávisle na vlastnostech obalů může být pro úspěch sběrného systému velmi důležité know-how výrobce a uživatele balených výrobků. Výrobce nejen, že zná druh a zvláštnosti materiálů, ale má rovněž prostřednictvím distribuce dobrý přístup k zákazníkovi. Je dobře obeznámen se systémem logistiky zásobování, může hodnotit možnosti, jak se dosavadní logistické struktury mohou využít.
Konečně je třeba provést rovněž zhodnocení sebraného materiálu. Pokud se tento materiál neodlišuje od frakcí, sebraných v rámci DSD, dají se použít principiálně stejné způsoby zhodnocení jako u DSD.
Jakmile se vlastnosti materiálu odlišují, je třeba nalézt vlastní řešení. Čím větší jsou odchylky, tím obtížnější je nalézt někoho, kdo materiál převezme a zneškodní.
Otázkou je, zda má být nový systém bližší recyklaci nebo výrobě. Obě možnosti jsou možné, je to však spíše otázka řešení organizačních struktur.
Naznačené problémy ukazují, že systémy samozneškodňování mají naději na úspěch jedině tehdy, když se sejdou různé pozitivní okolnosti. Systém samozneškodňování má ekonomický význam pouze v případě, že je levnější než postupy dosavadní.
- ha -
(Zpracováno na základě zahraničních materiálů)
