V době od 1. do 3. února tohoto roku se v německém Hannoveru konala mezinárodní konference s názvem "Mechanicko-biologická úprava v praxi". Konference se zúčastnilo 344 účastníků z 15 evropských zemí. Chtěli bychom se podělit o nejzajímavější postřehy.
Konference, kterou pořádalo německé sdružení ASA (Arbeitsgemeinschaft Stoffspezifische Abfallbehandlung, zastupující kolem 70 % provozovatelů zařízení na mechanicko-biologickou úpravu) se konala sedm měsíců poté, co se v Německu významně zpřísnila legislativa ve vztahu k úpravě odpadů a také v období, kdy většina v posledních letech vybudovaných zařízení na mechanicko-biologickou úpravu (MBÚ) byla uvedena do provozu. Přednášky by se daly rozdělit do tří tematických skupin. Jedna se týkala vše-obecně situace v EU ve vztahu k aplikaci technologie mechanicko-biologické úpravy komunálních odpadů, resp. naplnění cílů směrnice 1999/31/ES, o skládkách, pomocí technologie mechanicko-biologické úpravy. V další skupině přednášek byly představovány konkrétní příklady aplikace v zahraničí a převážná část přednášek se, jak se dalo očekávat, zabývala zkušenostmi z Německa, resp. událostmi posledních měsíců ve vazbě na metodu mechanicko-biologické úpravy.
OBECNÉ VYUŽITÍ METODY V EU
Podle informace Evropské kompostárenské sítě ECN/ORBIT činí v současné době celková kapacita pro úpravu směsných komunálních odpadů metodou mechanicko-biologické úpravy v Evropě kolem 20 milionů tun. To je minimálně tolik, kolik mají kapacitu zařízení na úpravu odděleně separovaného bioodpadu. Cílů ze směrnice 99/31/ES, o skládkách, bude u členských států dosaženo převážně kombinací odděleného sběru a povinností předúpravy odpadů s obsahem biologicky rozložitelných složek. Podíl biologicky rozložitelných složek ve směsných komunálních odpadech se v průměru v Evropě pohybuje okolo 32 %.
Odhadovaný podíl připojení občanů na systém nakládání se směsnými komunálními odpady v zařízeních na mechanicko-biologickou úpravu se napříč Evropou liší. Do kategorie s více než 25% podílem se dostala Itálie a Rakousko. V kategorii 5-25 % bylo Španělsko, Portugalsko, Německo, Polsko, Nizozemí a Lucembursko. Méně než 5 % bylo u Francie, Belgie, Velké Británie, Maďarska a některých skandinávských zemí. Ve Švýcarsku, Dánsku, České a Slovenské republice se technologie MBÚ neužívá. Země z bývalého Svazu sovětských republik a další východoevropské země nebyly hodnoceny.
V Portugalsku bylo v posledních letech vybudováno několik zařízení na MBÚ, největší zařízení v Cascais má kapacitu 400 t/den. Tamní legislativa rozděluje tři kvalitativní třídy kompostů, přičemž ta nejhorší pro komposty z odpadů (kam spadá i výstup z biologické úpravy z portugalských zařízení MBÚ na směsné komunální odpady) se smí používat v zemědělství do roku 2008, a poté se bude moci využívat jen k rekultivačním účelům.
Malta má z pohledu odpadového hospodářství ještě hodně co řešit. Po dlouhých diskuzích spalovna versus MBÚ by mělo být v roce 2006 realizováno první zařízení na mechanicko-biologickou úpravu směsných komunálních odpadů s anaerobním stupněm biologické úpravy.
Ve Velké Británii je realizováno nebo je těsně před realizací asi 10 MBÚ zařízení. Zde je nutné podotknout, že v souvislosti s BSE krizí je kladen velký důraz na hygienické aspekty.
V Irsku bylo v roce 2003 uděleno stavební povolení k výstavbě prvního zařízení na MBÚ, nicméně celkově je postoj k této technologii zdrženlivější než v Anglii.
Z nových přidružených zemí do EU má technologie kompostování asi nejdelší tradici a rozšíření v Polsku. To se promítá i do využívání technologie MBÚ. V současné době je kolem 10 % komunálních odpadů zpracováváno v asi 20 zařízeních MBÚ. Je ovšem nutno podotknout, že tato zařízení mají velmi odlišné technické vybavení a standardy. Nicméně několik větších a modernějších zařízení je ve fázi výběrových řízení a většina bude finančně podpořena z finančních prostředků EU.
KONKRÉTNÍ PŘÍKLADY
Chtěli bychom představit dva projekty, které na nás pozitivně zapůsobily:
Úprava odpadů regionu středního Dunaje v Maďarsku
V současné době je kolem 80 % komunálních odpadů v Maďarsku ukládáno na skládky. Nicméně na základě evropské směrnice o skládkách si Maďarsko klade za cíl do roku 2014 omezit ukládání biologicky rozložitelných složek odpadů na 35 %, vztaženo na množství v roce 1995. V zákoně o odpadech a oběhovém hospodářství je stanovena povinnost komunální odpady před uložením na skládku upravit, avšak zatím není stanoveno, jakým způsobem.
Ve zmiňovaném projektu se jedná o nakládání s odpady v regionu středního Dunaje. Tento region zahrnuje 169 sídelních jednotek, což je 680 000 obyvatel. Projekt je připravován již tři roky. Z 65 % bude financován z Kohezního fondu, z 25 % ze státních prostředků, 10 % finančních prostředků dodají místní samosprávy. Základními a nejdůležitějšími kroky zatím bylo v roce 2003 uzavření smlouvy o konsorciu mezi samosprávami. Dále v roce 2004 byla založena akciová společnost "Úprava odpadů regionu středního Dunaje". V roce 2005 byly vyhotoveny dokumenty pro tender a v příštím roce by se mělo začít s realizací investice. Předpokládá se, že toto bude vzorový projekt a na základě získaných zkušeností se vytvoří podobné projekty i pro další maďarské regiony. Tabulka ukazuje seznam zařízení, která budou tento integrovaný systém nakládání s odpady tvořit.
Tento integrovaný systém nakládání s odpady je postaven na následujících hlavních principech:
- využití druhotných surovin z odděleného sběru a třídění,
- mechanicko-biologická úprava a stabilizace směsných komunálních odpadů,
- výroba alternativního paliva z biostabilizovaných odpadů pomocí různých procesně-technických metod,
- využití stabilizovaných, výhřevných frakcí jako alternativní palivo,
- vlastní monozdroj k výrobě energie.
Výroba a odbyt náhradního paliva z komunálních a živnostenských odpadů v německém Ennigerloh
Vzhledem k husté síti cementáren a také nedalekých elektráren a spaloven se představitelé okresu Warendorf začali v roce 1991 zabývat možností výroby náhradního paliva z komunálních a živnostenských odpadů z regionu. Provedení EIA ukázalo, že tento záměr, stejně jako odstranění vytříděné těžké frakce ve spalovně, je řešením, které nemá negativní vliv na životní prostředí.
Prováděné zkoušky ukázaly, že očekávané složení náhradního paliva je srovnatelné s uhlím a jeho úprava je technicky a ekologicky realizovatelná. Zařízení na mechanickou úpravu o kapacitě 160 000 t/rok bylo zprovozněno v roce 2001. Jedná se o svozovou oblast pro zhruba 1 mil. obyvatel. Se zpřísňujícími se legislativními požadavky muselo být zařízení zmodernizováno a doplněno o biologickou úpravu pro podsítnou frakci. Vyrobené náhradní palivo ze zařízení Ennigerloh obsahuje výhradně domovní a objemné odpady stejně jako živnostenské odpady podobné domovním. Asi 1/3 je předávána jako poloprodukt k dalšímu dopracování na náhradní palivo a zbylé 2/3 jsou dodávány jako hotové náhradní palivo přímo do cementáren a elektráren.
Náhradní palivo v MBÚ zařízení Ennigerloh lze vyrobit s různým obsahem vlhkosti, různým podílem biomasy a s velikostí částic <30-80 mm a hustotě zhruba 0,04-0,20 t/m3. Ve spolupráci s cementárnami a elektrárnami byla technika úpravy dále optimalizována. Díky doplnění techniky na dodatečné dotřídění drobných těžkých a škodlivých látek s nízkou výhřevností se kvalita dále zlepšila. Celkové investiční a provozní náklady systému sestaveného ze spalovny, spoluspalování, MBÚ a skládky je podle informací přednášejícího nižší než samotné spalování ve spalovně. Tato koncepce ukazuje, že odpad může být zdrojem surovin a energie, se kterým lze na základě jeho ekonomických a fyzikálních vlastností ekologicky nakládat.
PŘÍSNÉ POŽADAVKY ZVYŠUJÍ NÁKLADY
K výraznému zvýšení nákladů u nakládání se směsnými komunálními a živnostenskými odpady přispěly i přísné požadavky na zařízení MBÚ, o některých z nich se neustále diskutuje a zpracovávají se podpůrné studie.
Jedná se například o tom, že nejzatíženější odpadní vzduch z MBÚ je nutno čistit na jednotkách pracujících na principu termicko-regenerativní oxidace (tzn. RTO). Tímto požadavkem vznikají zařízením značné provozní náklady. Ekologický smysl této povinnosti bude v blízké budoucnosti prověřovat jeden ASA projekt.
Dalším, pro zařízení na MBÚ v Německu problematickým parametrem, je DOC - rozpuštěný organický uhlík. Při stanovování parametrů pro ukládání MBÚ deponátu na skládky byla experty doporučována vyšší, tj. mírnější hodnota než dnešních 250 mg/l. ASA prováděla u 13 MBÚ průzkumy a zjistila, že hodnoty z vyhlášky o ukládání na skládky jsou dodržovány, nicméně hodnoty DOC jen velmi těsně.
Oprávněný cíl pro MBÚ deponát je omezení mikrobiologické aktivity na skládce a snížení produkce skládkových plynů. Nicméně parametr DOC nedává žádnou konkrétní výpověď o biologické aktivitě a s ní spojené produkci skleníkových plynů.
Parametr TOC byl jedním z kritérií hodnocení škváry ze spaloven a při diskuzi spalovny versus zařízení na mechanicko-biologickou úpravu bylo politicky tlačeno na to, aby obě technologie měly stejné podmínky. V době, kdy se vedly diskuze o stanovení parametrů pro MBÚ deponát, panovala mezi experty shoda o respirační aktivitě (AT4 ≤ 5 mg/g) a o stupni tvorby plynu ve fermentačním testu (GB21 ≤ 20 l/kg). Velké diskuze se vedly právě o hodnotě TOC ve výluhu.
Nakonec bylo stanoveno právě 250 mg/l namísto 200 mg/l, které původně navrhoval německý úřad pro životní prostředí (UBA). Různí experti a spolkové země předkládali hodnotu 300 mg/l. Sdružení ASA poslala v říjnu 2005 při připomínkování implementace rozhodnutí Rady 2003/33/ES doporučení na změnu DOC ve vyhlášce o ukládání na skládku spolkovému ministerstvu životního prostředí. Důvodem bylo, že rozhodnutí Rady 2003/33/ES nestanovuje žádné hodnoty DOC pro odpady předupravené mechanicko-biologickou úpravou a zároveň se v praxi ukázalo, že dodržení hodnoty 250 mg/l je obtížné.
Je třeba poznamenat, že v České republice podle platné vyhlášky č. 294/2005, o podmínkách ukládání odpadů na skládky, jsou nejvýše přípustné hodnoty ukazatelů pro jednotlivé třídy vyluhovatelnosti ještě přísnější (I třída 50 mg/l, IIa a IIb 80 mg/l, III 100 mg/l). Zvláštní parametry pro výstupy z MBÚ, tak jak stanovuje Německo či Rakousko, nestanovujeme.
Závěr konference patřil pódiové diskuzi o německém politickém cíli pro rok 2020, kterým je ukončení povrchového ukládání komunálních odpadů a jejich kompletní a ekologické využití. Tento politický cíl, který byl prvně prezentován v roce 1999, nemá v Německu, ani na úrovni EU zatím žádný právní základ. Každopádně otázka jeho aplikovatelnosti, smysluplnosti a ekologičnosti je určitě dobrým podnětem pro zamyšlení nad tím, jakým směrem by se v horizontu několika desítek let mohlo či mělo odpadové hospodářství ubírat.
Ing. Josef Durdil, CSc.
Ing. Terezie Kovaříková
ETC Consulting Group, s. r. o.
Aktuální situace v Německu
Situace v nakládání s odpady v Německu je regionálně různě napjatá a pociťujeme to v posledních měsících i v ČR. Nicméně podle vyjádření politiků v rámci konference by kapacity pro nakládání s domovními a objemnými odpady měly být dostatečné. Velký problém však existuje u živnostenských odpadů. A právě v současné době je vnímán silný vzestup množství živnostenských odpadů, které se tlačí do veřejnoprávních zařízení. Tyto živnostenské odpady, které byly do června 2005 "levně" ukládány na skládky, nebyly zdaleka všechny započteny do odhadů nutných kapacit zařízení na úpravu odpadů.
Mnoho zařízení na třídění a využívání živnostenských odpadů ukončilo provoz před červnem 2005 z důvodu nedostatečného naplnění kapacity a nyní chybí v celkovém systému nakládání s odpady. Z toho důvodu vzniká nespočet meziskladů, ve kterých v poslední době došlo opakovaně k požárům a také se zvyšuje počet žádostí o export odpadů.
V několika případech také došlo k relativně pozdnímu rozhodnutí o výstavbě zařízení, což mělo další vliv na nedostatečné kapacity. K citelnému uvolnění napjaté situace asi nedojde dříve než v roce 2007. Z důvodu povinnosti předúpravy odpadů před uložením na skládky byla zprovozněna vedle zařízení na mechanicko-biologickou úpravu směných komunálních odpadů také mnohá zařízení na zpracování živnostenských odpadů s výstupem náhradního paliva. V současné době se tedy na německém trhu pohybuje velké množství takto vytříděných a upravených náhradních paliv různé kvality.
Ke zlepšení situace přispěje uvedení do provozu několika monozdrojů na spalování těchto náhradních paliv, a to např. ve Witzenhausenu (kapacita monozdroje na náhradní paliva 240 000 t/rok), Frankfurtu (500 000 t/rok) či Hamburku (750 000 t/rok).
Předpokládá se, že s vývojem trhu náhradních paliv se bude vyvíjet i technika úpravy, a to směrem ke standardizaci kvality těchto paliv, potřebné právě pro odběratele jako jsou cementárny či elektrárny.
