Plasty jsou po separaci z komunálního odpadu obvykle zpracovávány na produkty odlišné od původního výrobku.
Význačná složka komunálního odpadu, jako jsou lahve PET, je používána na výrobu vláken, koberců, polyesterových tkanin a dalších produktů. Podstatně méně je rozšířena technologie "bottle-to-bottle", tedy využití materiálu z vytříděných PET lahví opět na výrobu obalů na nápoje. Je totiž považována za technicky obtížnou, a zejména nákladnou. Diskuse, zda by se měl tento způsob recyklace, de facto podobný recyklaci skleněných lahví, dále rozvíjet, neustává a objevují se v ní názory pro i proti.
Záporný postoj
Joan Archer, prezident Minnesota Soft Drink Association (USA) na stránkách interentového magazínu Recycyling uvádí, že PET lahve není třeba recyklovat zpět na obaly. Vlivy trhu, které ovlivňují hodnotu recyklátu, jsou různé. Zahrnují cenu srovnatelné "panenské" suroviny a její dostupnost, kvalitu, kvantitu a výtěžnost separovaného materiálu, další náklady spojené se sběrem, transportem, tříděním a praním druhotné suroviny.
"Proklamace o tom, že PET lahve by se měly recyklovat zpět na PET lahve obvykle nejsou podložena daty ukazujícími výjimečné ekologické výhody nebo zlepšenou ekonomiku. Jde spíše o otázku filosofickou", poznamenává Joan Archer.
Povinné použití recyklovaného materiálu zpět do stejného produktu podle plničů zpomaluje inovaci. Aby mohl být recyklát použit pro výrobu potravinářských obalů (bottle-to-bottle), potřebuje více energie a finančních prostředků pro dostatečné vyčištění materiálu a dosažení kvalitativních a bezpečnostních specifikací, než když je recyklát použit pro výrobu koberců nebo průmyslových vláken. V současných ekonomických cyklech proto musejí výrobci lahví z recyklátu nabídnout více než ostatní koneční uživatelé, jako jsou výrobci koberců a nebo vláken, aby si zajistili dostatek materiálu pro potravinářské b-t-b aplikace.
Nedávno newsletter INCPEN informoval, že Dr. Helmut Schnurer z německého ministerstva pro životní prostředí varoval před vyžadováním použití sekundárních surovin v nových produktech jako prostředku zvýšení recyklace. "Tento typ státní intervence je typický pro centrálně plánované ekonomiky, a proto je těžko slučitelný s tržní ekonomikou. Závazné cíle týkající se užití určité kvality a typu sekundárních surovin během výroby nových produktů omezují soutěž a inovaci. Pokud jsou cíle stanoveny, vyžaduje to další administrativní kontrolu a dohled, aby se předešlo obcházení nařízení," uvedl.
Recyklovaný PET je komodita s mnoha možnostmi konečného užití. Pokud by bylo použití pro b-t-b proces povinné nebo byly uměle stanoveny limity na recyklaci zpátky na potravinářské obaly, obchod s recyklovaným PETem by ztratil významný zdroj suroviny, což by mnohé podnikatele vyřadilo z trhu.
Co by se mělo dělat? Joan Archer říká: "Rozšířit a revitalizovat existující sběrné systémy, zlepšit provoz a výtěžnost existujících recyklačních zařízení, zlepšit výzkum rozvoje sběrových strategií a nových možností využití recyklátů PET, včetně, ale omezeně, b-t-b technologie."
Podpora technologie b-t-b
Zastánci b-t-b technologie na druhé straně argumentují tím, že výrobci, obchodníci, spotřebitelé, recyklátoři a zpracovatelé mají v rukou vývoj a rozvoj postupů, které maximálně ušetří přírodní zdroje.
Nejsilnějším argumentem pro používání recyklovaného PET (RPET) do nových lahví je to, že výrobci nápojů jsou zodpovědni za výrobu 22 mld. PET lahví každý rok jen v USA. Z nich je jen 35,6 % recyklováno, zbytek - 54,4 % - je uloženo na skládku nebo spáleno. Použitím alespoň 25 % recyklovaného PET v obalech by obalářský průmysl vytvořil pro RPET stabilní a pevný trh.
Klíčovým bodem je typ poptávky. Když průmysl tvrdí, že poptávka o RPET je silná, mluví o RPET pro výrobce koberců a vláken, kteří platí podstatně méně než výrobci lahví. Ti potřebují kvalitní surovinu, a platí tedy za ni úměrně vyšší částky. Pokud poptávka po PET vzroste v důsledku jeho použití v nových PET, vzroste také jeho hodnota. A se zvýšením ceny bude mít i průmysl nápojů přímý finanční zájem na podpoře znovuvyužití jejich lahví. Podle studií průmyslu se v USA náklady na zpracování PET zvýšily mezi lety 1992 až 1997 o 46 %. Místní úřady upozorňují, že schopnost městských systémů vstřebat a recyklovat vše, co ve formě spotřebitelských obalů přijde na trh, už je skoro vyčerpána.
