V zemích, které zavedly zálohové systémy na nápojové obaly, se za hlavní důvody pro jejich zavedení uvádí omezení tzv. litteringu a podpora recyklace všech odpadů.
Termínem littering se označuje pohazování odpadu na veřejném prostranství a ostatní nelegální způsoby nakládání s nápojovými obaly (např. spalování PET v domácích topeništích). Na úvod je třeba zdůraznit jednu zcela zásadní skutečnost: ze zahraničních studií jednoznačně vyplývá, že zálohy na jednocestné nápojové obaly přispívají k řešení problému povalujících se odpadků na veřejném prostranství, ale nikoli k jeho vyřešení. Z tohoto tvrzení vyplývají dvě skutečnosti: za prvé - zálohy nejsou jediným účinným nástrojem řešení problému a za druhé - littering netvoří pouze odpad z nápojových obalů, a proto ani 100% vyčlenění nápojových obalů z litteringu problém jako takový nevyřeší.
Podívejme se nejprve na otázku, jaký odpad tvoří littering, neboli jakou část problému umožňují zálohy na jednocestné nápojové obaly řešit. Výsledky analýz v rámci jednotlivých studií se někdy značným způsobem liší, přičemž rozhodujícím faktorem pro povahu výsledků je zvolená metodika výzkumu - tzn. zda je littering sledován podle hmotnosti, objemu či koncentrace (počet kusů/1000 m2) jednotlivých materiálů na celkovém množství odpadů.
ZÁLOHY ŘEŠÍ PROBLÉM ČÁSTEČNĚ
Například studie AGVU dospívá k závěru, že: "(zálohy) redukují littering způsobený nápojovými obaly pouze do určité míry, ale ve skutečnosti nenapomáhají k udržení čistoty veřejných prostranství" (AGVU, 2007; s. 57). Tento závěr se opírá o data ze studie RWTÜV z roku 1999 (Littering in Deutschland - Zahlen, Daten, Fakten), která na základě svých analýz odhadla podíl nápojových obalů na litteringu na 6 %. Na celkovém množství odhozeného odpadu se podle této studie více než 52 % podílí neobalový odpad.
Tyto závěry však kvůli zvolené metodice (v úvahu jsou brány odpady, které "jsou vidět na dané ploše") byly zpochybněny studií vypracovanou v roce 2002 univerzitou v Kolíně nad Rýnem. Autoři této studie se pokusili přepočítat tyto výsledky na počet kusů a došli k závěru, že podíl nápojových obalů na celkovém objemu odhazovaných odpadů činí přibližně 21 %. Autoři závěrem své studie konstatují, že pozitivní dopad záloh na řešení problému litteringu je možné potvrdit, ale odhadované snížení litteringu se odhaduje na max. 20 %. Své tvrzení se snaží autoři doložit i zkušenostmi ze zahraničí (USA, Kanada a Švédsko) a současně zdůrazňují, že snížení litteringu je rovněž důsledkem doprovodných informačních kampaní.
Je zajímavé porovnat tyto výsledky se závěry studie, kterou vypracovala ARA, a. g., ve spolupráci s MA 48 (Magistratabteilung) ve Vídni, která porovnávala littering ve vybraných městech Evropy (vč. Prahy). Z této studie vyplývá, že největší podíl odpadu tvořící littering představují cigaretové nedopalky (58,3 %), dále pak plasty (11,6 %), organický odpad (9,8 %), papír a karton (8,8 %), sklo (7,3 %) a kovy (3,9 %). Specifikem této studie je skutečnost, že předmětem analýzy nebyl objem či hmotnost jednotlivých materiálů tvořících littering, ale počet kusů na 10 000 m2. Budeme-li odlišovat obalový odpad, neobalový odpad a ostatní odpad, pak na základě této studie dospějeme k závěrům uvedeným v tab. 1.
Po vyloučení nedopalků cigaret je zřejmé, že se podíl jednotlivých materiálů významně mění. To je patrné ze studie, kterou vypracovala v roce 2005 univerzita v Basileji. Při analýze složení odpadu, který vytváří littering, vychází nikoli z hmotnosti, ale opět z počtu kusů, neboť hmotnost považují autoři studie u některých materiálů jako zavádějící a za příčinu snížení vypovídací schopnosti výsledku (také z tohoto důvodu byly z šetření vyloučeny následující odpady - cigarety, části obalů, víčka od piva, malé papírové a plastové části jako papírek od žvýkačky, žvýkačky jako takové apod.). Tato studie uvádí, že z celkového počtu odhazovaných odpadů končí 70 % v odpadkových koších a 30 % pohozeno na veřejném prostranství, a to i přesto, že naprostá většina (96 %) odpadkových košů zůstává poloprázdných. Z odpadů tvořících littering představuje 52 % odpad z rychlého občerstvení a nápojové obaly.
DEFINOVAT SLOŽENÍ
Uvedené studie samozřejmě nejsou vyčerpávajícím přehledem všech aktivit, které byly v minulosti na tomto poli výzkumu učiněny. Bylo by možné zmínit studie ze Slovenska či jiných zemí Evropské unie, které využívají jinou metodiku sledování litteringu a jež mohou dospět (např. slovenská studie Technické univerzity ve Zvolenu) k vyšším podílům nápojových obalů na litteringu. Vždy je však třeba zvážit řadu faktorů, které ovlivňují systém sběru odpadu v té které zemi a které mají následně vliv i na littering (např. spotřební návyky apod.). Z tohoto důvodu by bylo vhodné udělat analýzu litteringu i v České republice. I přestože se výsledky těchto studií liší, pak lze na jejich základě učinit jeden společný závěr - hledáme-li komplexní řešení litteringu, pak zálohy nejsou vhodným nástrojem, protože se zaměřují pouze na nápojové obaly. Slovy studie, kterou si nechalo vypracovat švýcarské Ministerstvo pro životní prostředí, les a krajinu: "Zálohy sice budou mít za následek méně odpadu povalujícího se na veřejném prostranství, ale problém littering vyřešen nebude, protože nápojové obaly (vč. PET lahví) tvoří pouze relativně malý podíl odhazovaného odpadu. Ten, kdo bude chtít odpad odhazovat, pak tak bude činit dále s odpady bez záloh."
Vedle analýz, jejichž cílem je definovat složení odpadu, který tvoří littering, existuje řada studií, jež si kladou za cíl identifikovat vhodné nástroje a problém litteringu jsou schopny vyřešit komplexně. I přes veškerou snahu však řada studií dochází k přesvědčení, že neexistuje žádný zaručený recept, který by univerzálně řešil problém litteringu. Navržená řešení mají povahu nejen technických, ale i informačních a vzdělávacích opatření.
Řada studií např. považuje za vhodný nástroj k řešení litteringu informační a vzdělávací kampaně. Ze zkušeností zemí, které tento nástroj využívají, přitom vyplývá, že stejnou účinnost mají jak pozitivní, tak negativní kampaně. S postupem času se však účinnost snižuje. Současně doporučují, aby informační kampaně doplněné o práce v terénu (úklidové akce) byly pravidelné, nikoli jednorázové velké akce. Informační resp. vzdělávací kampaně mohou mít podobu billboardů, informací ve sdělovacích prostředcích (noviny, televize či rádio, reklamy v kinech apod.), přičemž za účinnou je považována i účast slavných osobností na informační kampani. Samozřejmostí jsou vzdělávací akce pro školy, přičemž tyto kampaně v různé míře zohledňují věk cílové skupiny.
V roce 2004 si švýcarské Ministerstvo pro životní prostředí, les a krajinu nechalo vypracovat studii, jež analyzovala littering ve švýcarských městech (51 měst). Z této studie vyplývá, že vhodným opatřením proti odhazování odpadu na veřejném prostranství je zvýšení počtu sběrných nádob na jedné straně doplněné o výuku správného nakládání s odpady na školách. Význam počtu, velikosti, resp. nápaditosti sběrných nádob na problém litteringu potvrzují i zkušenosti z Německa. Naopak ze studie vypracované univerzitou v Basileji vyplývá, že littering se nedá vyřešit pouhým zvýšením počtu sběrných nádob a hlídáním původců takového jednání. Řešení by se mělo podle této studie zaměřit na opatření u zdroje - tj. při prodeji produktů nebo při jejich zpětném odběru (účast provozovatelů rychlého občerstvení na nákladech za úklid a odstranění obalových odpadů, zavedení předběžného poplatku za odstranění odpadu na obaly rychlého občerstvení, kampaně proti litteringu zaměřené na specifickou cílovou skupinu).
ČISTOTA PROSTŘEDÍ
Důležitým faktorem pro řešení problému s litteringem je i čistota prostředí. Podle různých studií byla litteringem více dotčena místa, která byla již znečištěná - neboli odpad vytváří další odpad (teorie "rozbitých oken"). Právě z tohoto důvodu byly v některých městech zprovozněny tzv. horké linky, které na ohlášení občanů nečistoty ihned odstraní. Tyto aktivity jsou doplněny o pravidelný úklid, který zvyšuje čistotu města, a tím i působí jako psychologická bariéra proti odhazování odpadu.
V některých městech byly zavedeny i pokuty za littering. Obyvatelé však musí rozumět, proč dostali pokutu a musí jí akceptovat, jinak nedojde ke změně celkového povědomí. Bez doprovodné kontroly na místě bude littering pokračovat i nadále. Současně se ukazuje i význam sociální kontroly - neboli lidí, kteří upozorňují příslušné orgány na problém litteringu. Smyslem pokut pak není naplnění obecní kasy, ale spíše poukázat na společenské odmítnutí chování spojeného s litteringem.
Ve stále větší míře je zřejmé, že je v případě realizace opatření nutné dbát i na psychologické a sociální aspekty tohoto problému. Je např. zřejmé, že littering se týká především sociálních skupin nad 15 let, sociální skupiny pod 25 let odhazováním odpadu na veřejném prostranství prezentují svůj sociální status ke konkrétní skupině (znak rebelie), starší sociální skupiny pak provozují littering spíše o samotě (během výletu apod.). Bylo by však možné definovat i další znaky litteringu, které jsou zcela zásadní při koncipování informačních a vzdělávacích kampaní.
Shrneme-li výsledky analýz zahraničních studií, pak jsou uvedené nástroje považovány za účinné v boji proti litteringu. Je však třeba tyto nástroje využívat s ohledem na národní či lépe lokální podmínky.
Jak je patrné, zálohy na jednocestné nápojové obaly jsou nástrojem politiky ochrany životního prostředí, který je do určité míry účinný ve snaze snížit littering. Je však třeba zvážit výsledný environmentální efekt ve vztahu k vynaloženým nákladům. Jak vyplývá především ze zahraničních zkušeností, pak se odhaduje, že zálohy by mohly vést ke snížení litteringu o zhruba 20 %, a k omezenému naplnění těchto cílů dojde pouze za cenu vysokých nákladů. Nedojde tedy k vyřešení problému s odhazováním odpadu na veřejném prostranství, ale pouze k vyčlenění nápojových obalů z celkového toku odpadu. Jak je zřejmé z doporučení zahraničních studií, pak národní systémy záloh na jednocestné nápojové obaly je třeba vnímat jako jedinečné a výlučné. To znamená, že zkušenosti ze zemí, které již systémy záloh zavedly, je třeba vždy vnímat pouze jako doporučující, a nikoli jako přesný návod na aplikaci v té které zemi. Za zahraničních zkušeností vyplývá, že nejlepším environmentálním přístupem je soustředit se na sběr a recyklaci všech obalů z plastu. Pro předcházení litteringu je však třeba odděleného programu. Vláda by si proto měla dát pozor na to, aby měla k dispozici spolehlivý monitorovací systém a vědět co dělat v případě, že nejsou dosahovány cíle politiky. Je zcela zřejmé, že k totožným závěrům došla i studie IREAS, kterou si Ministerstvo životního prostředí nechalo vypracovat v roce 2006.
Ing. Jan Slavík
IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s.
