Menu
e-shop
Globální jih se urbanizuje velmi rychlým a hlavně bezprecedentním tempem, což vytváří naléhavou poptávku po rychlém rozšiřování infrastruktury, služeb i ekonomických příležitostí. Nicméně mnoho zemí s nízkými příjmy čelí akutnímu nedostatku zdrojů, které jim brání držet krok s tímto růstem. Očekává se, že do roku 2050 budou dvě třetiny světové populace žít ve městech, přičemž většina tohoto růstu se odehrává právě v zemích s nízkými a středními příjmy. Přístup ke spolehlivým zdrojům energie, efektivním systémům nakládání s odpady, modernímu vodnímu hospodářství nebo zdravotnictví je v mnoha částech globálního jihu velmi nízký. Právě tento nedostatek a propastné rozdíly mezi chudými a bohatými, vytváří prostor pro taková neformální řešení, jako je spalování plastového odpadu. To totiž řeší jak nakládání s odpady, tak i přístup k energiím.
Mezinárodní tým vědců pod vedením australské Curtinovy Univerzity v Pertu zkoumal tuto problematiku ve 26 zemích globálního jihu. V této studii byly analyzovány odpovědi od 1018 respondentů z dotčených lokalit, kterých se výzkumníci ptali na obecný výskyt spalování plastového odpadu v jejich městě. Z 931 odpovědí uvedlo 22 % respondentů, že tato praxe je mírně rozšířená. Podle 35 % z nich jde o středně rozšířenou skutečnost, 26 % uvedlo, že je velmi rozšířená, a 8 % ji popsalo jako extrémně rozšířenou.
Celkově z odpovědí vyplynulo, že spalování plastů se používá především k likvidaci domácího plastového odpadu, nikoli jako primární nebo preferovaný zdroj energie například pro vaření nebo vytápění. I přesto však jde v obou případech o velmi častý jev.
Průzkum dále ukázal, že polyethylentereftalát (PET nebo PETE) je nejčastěji uváděným typem spalovaného plastového odpadu, následuje nízkohustotní polyethylen (LDPE). PET a LDPE jsou běžné jednorázové plasty používané v lahvích na nápoje a sáčcích. Jsou nejběžnějšími plastovými materiály nalezenými v domácím odpadu a hromadícími se v oceánech sousedících se subsaharskou Afrikou a jižní Asií. Třetím nejčastěji uváděným plastem je vysoce hustý polyethylen (HDPE), materiál často používaný pro chemické nádoby. Pátým nejčastěji používaným plastovým materiálem je polyvinylchlorid (PVC), který se nejčastěji používá v plastových vodovodních trubkách a je hlavní příčinou emisí dioxinů.
Pokud jde o původ produktu, téměř dvě třetiny respondentů uvedly, že spalují obaly od potravin, obaly od chemikálií, jako jsou hnojiva, pesticidy či nádoby na čisticí kapaliny. Mezi další běžně spalované plastové předměty patřily kbelíky a plastové tašky (35 %), stavební materiály jako trubky (32 %) a komponenty z pneumatik nebo drobné domácí elektrické spotřebiče (26 %).
Respondenti byli také požádáni, aby seřadili to, co považují za nejdůležitější řešení problému spalování plastového odpadu. Nejvíce se jich shodlo, že by pomohly lepší služby pro nakládání s komunálním odpadem. Jako další uváděli, že by pomohl přístup k lepším technologiím a levnějším energiím, a dále že je třeba zvýšit povědomí o negativních dopadech spalování plastů. Zákaz používání plastů byl rovněž hodnocen jako vysoce důležitý, i když u této možnosti byly v odpovědích značné rozdíly podle regionu. Respondenti z jižní Asie a jižní Afriky označili zákaz používání plastů za nejúčinnější řešení, pravděpodobně kvůli politice zákazu plastů. Respondenti v Latinské Americe a Karibiku však považovali lepší nakládání s odpady za důležitější. Ve východní a střední Africe byl přístup k energiím považován za nejdůležitější řešení mezi domácnostmi s nízkými příjmy. „Ačkoliv jsou tyto výsledky subjektivní a mohou být předmětem různých interpretací této otázky, výsledek zdůrazňuje potřebu kontextových strategií,” uvádějí autoři studie. Rozdíly v odpovědích a preferencích byly vidět také podle vzdělání, zázemí nebo společenské angažovanosti respondentů.
Podobná data ukázal také dřívější průzkum Světové banky v Nigérii, který primárně zkoumal energetickou chudobu, nicméně ukázal, že až 13 % nigerijských domácností používá odpady jako palivo, což zhoršuje toxické emise hlavně v lokalitách s nízkou hustotou osídlení a vysokou chudobou. Zpráva také ukázala, že méně než 5 % domácností v severozápadní Nigérii dosahuje spolehlivého a stabilního připojení k elektřině, které umožňuje domácnostem bezproblémové vaření, ohřev a svícení. Většina obyvatel má v této oblasti řadu omezení a není výjimkou, že elektřina má výpadky kolem čtyř hodin. To tlačí až 70 % venkovských domácností k alternativním zdrojům, jako jsou generátory, biomasa a nebo právě spalování odpadků. Zhruba 40 % domácností v chudých oblastech spoléhá výhradně na dřevo nebo jakoukoliv biomasu, ale při jejím nedostatku, například během deštivých období, stoupá podíl spalovaných odpadů na 10 až 15 %.
Plastového odpadu se podle studie ročně vyrobí více než půl miliardy tun. Zatímco některé státy zavádějí různá opatření pro omezení plastů nebo lepší odpadové hospodářství obecně, tak rozdíl mezi tvorbou pravidel a jejich efektivním vymáháním je obrovský, a to zejména v odlehlých lokalitách. Většina dosavadní opatření se ukázala jako neúčinná nebo nedostatečná. Plast se stále hromadí v domácnostech a lidé tak využívají nejdostupnější způsob jeho likvidace.
Anna Walterová
