Je zajímavé, že když se řekne "obnovitelné zdroje", nejméně se v této souvislosti mluví a diskutuje o spalování biomasy. Většina z nás si představí vrtuli větrné elektrárny nebo solární panel. Nabízí se otázka, proč tomu tak je?
Faktem je, že velkou část větrných elektráren se u nás snaží postavit rakouské a německé společnosti. Faktem je také to, že velká část těchto elektráren je stavěna z repasovaných dílů větrníků rušených u našich jižních a západních sousedů. Je to jedinečná šance, jak ještě využít zařízení, které v těchto zemích již dosloužilo a je tam nahrazováno modernějším.
BIOMASA NA DRUHÉM MÍSTĚ
V roce 2004 bylo v obnovitelných zdrojích v ČR vyrobeno 3,3% elektřiny. Největší podíl mají samozřejmě vodní elektrárny (více než 75 %). Biomasa zaujímá s téměř 24 % druhé místo. Jen na okraj uveďme, že vítr se podílí na výrobě obnovitelných zdrojů čtyřmi desetinami procenta. Přesvědčivá výhoda biomasy spočívá v tom, že na rozdíl od vodních elektráren, které už možnosti ČR téměř vyčerpaly, a větrných, které nemá u nás téměř smysl stavět, má obrovský potenciál. Odborníci říkají, že nebude problém dosáhnout podílu biomasy na výrobě z obnovitelných zdrojů 40 %.
Už dnes se biomasa, odpady ze dřeva a další materiály při výrobě elektřiny a tepla hojně využívá. V roce 2004 společnost ČEZ spálila ve svých elektrárnách 150 tisíc tun biomasy. Jde o spoluspalování v kombinaci s hnědým uhlím. Společnost ČEZ by byla sama proti sobě, kdyby nevyužila štědrosti zákona na podporu výroby z obnovitelných zdrojů. Projekty na energetické využívání biomasy u nás rostou jako houby po dešti. A to především díky státní a evropské podpoře. Zajímavostí je, že například na Slovensku, kde zákon na podporu výroby z obnovitelných zdrojů neexistuje, provozuje společnost Termonova v Nové Dubnici kotelnu na spalování biomasy zcela bez podpor a dotací.
SPALOVÁNÍ NESE I PROBLÉMY
Se spalování biomasy je však také spojeno mnoho problémů. Je třeba říct, že při energetickém využívání biomasy je možné snížit podíl oxidu uhličitého - pěstovaná biomasa odčerpává oxid uhličitý z ovzduší. Biomasa obsahuje pouze zanedbatelné množství síry, při spalování nevzniká oxid siřičitý. Méně už se ví, že pokud dojde ke spalování za teploty nižší jak 500 stupňů, uvolňují se nespálené dehtové plyny. Vědecké studie ukázaly, že spaliny z biomasy jsou vskutku bohaté na škodlivé látky, odborníci jich nalezli ve spalinách na dvě stovky druhů.
A jsou to většinou velmi zajímavé látky - polycyklické aromatické uhlovodíky, polychlorované bifenyly a především dioxiny. V přepočtu na kubík spalin jich tam je o řád více, než povoluje evropská norma pro velké spalovny komunálního odpadu. Produkce dioxinů při spalování biomasy není žádnou novinkou, o to je zajímavější, že pro menší energetické zdroje neexistuje emisní limit pro tyto látky. Energetické využívání biomasy není jednoduché ani z pohledu ekonomického. Problematická je doprava biomasy, ukazuje se, že se ji nevyplatí svážet z okruhu většího než 50 až 70 kilometrů. Z tohoto důvodu je biomasa odsouzena jen k lokálnímu energetickému využití.
Většímu rozšíření pěstování energetické biomasy paradoxně brání i politika EU. Na jedné straně poskytuje ministerstvo zemědělství dotace na založení porostů rychle rostoucích dřevin na zemědělské půdě určených pro energetické využití, na straně druhé však společná zemědělská politika Evropské unie štědře dotuje zemědělce v méně příznivých oblastech za to, že nechávají ležet půdu ladem. Znáte lepší příklad paradoxů přicházejících z EU?
Pokud chceme naplnit cíl vyrábět 8 % elektřiny v obnovitelných zdrojích, který si ČR stanovila, je naší jedinou možností využití biomasy. Je to jediný z obnovitelných zdrojů, který můžeme brát v podmínkách ČR vážně, a má potenciál růstu. Na druhou stranu si musíme přiznat, že s jeho příspěvkem ke zlepšování životního prostředí je to více než diskutabilní.
