Nakládání s biologicky rozložitelnými odpady řeší ve většině zemí Evropy. Ve "starých" zemích EU se za rok sebere kolem 17 mil. tun těchto odpadů, ale ani zde se netřídí tak, jak by se mělo. Evropská komise však tvrdí, že do roku 2016, kdy se má vytřídit 65 % komunálního odpadu, se to lidé naučí.
O otázkách kolem nakládání s biologicky rozložitelnými odpady hovořil při nedávném semináři firmy SSI Schäfer její obchodní ředitel Ludwig Sahm, který propojil své profesionální zkušenosti se zkušenostmi regionálního politika v Německu.
Množství biologicky rozložitelného odpadu dosahuje v Evropě 35-40 % celkového objemu komunálního odpadu. V jiných částech světa je však situace velmi odlišná, v některých místech v Asii je to až 80 % množství komunálního odpadu.
"Jestli chceme bioodpady recyklovat, musíme je třídit už v kuchyni," upozorňuje Ludwig Sahm. "V Německu se před dvaceti lety dělaly pokusy s kompostováním bez předchozího důkladného třídění. Zjistili jsme, že tento kompost není použitelný, protože obsahoval nebezpečné látky. Proto říkám, že základ všeho je v důkladném třídění přímo v kuchyni a na pozemcích. Lidé potřebují mít možnost získat vhodné malé nádoby na třídění bioodpadů v kuchyních, ale musí také mít k dispozici kvalitní, provětrávané sběrné nádoby, v nichž bioodpady nezapáchají."
KOMPOSTOVÁNÍ V OBCÍCH
Od začátku loňského července platí v Německu zákaz ukládat biologicky rozložitelné odpady na skládku. To přinutilo většinu města a obcí již ve značném předstihu uvažovat o tříděním sběru bioodpadů s kompostovací koncovkou. Důvody jsou opět finanční. "Za spalování bioodpadu se platí až 180 eur, kompostování má náklady poloviční - náklady na tunu jsou jen 90 eur," vypočítává Ludwig Sahm.
Města a obce využívají různé typy kompostáren, které vyhovují jejich nárokům, možnostem a množství odpadů. Budují se jednoduché krechtové kompostárny, kde hlavní technologií je řízené překopávání v hromadách (krechtech) uloženého odpadu. Jsou vhodné především pro menší města. Budují se ale také vysoce efektivní, ale velmi nákladná a plně mechanizovaná kompostovací zařízení s boxy s nuceným větráním, v nichž se materiál zdrží pouze 8 dní a za tu dobu projde stejným procesem jako v překopávané kompostárně za 2 měsíce. Rozvíjí se i anaerobní zpracování. Ale tato zařízení mají svá rizika. "V SRN jen loni vybuchla tři anaerobní zařízení. Určitě je nutné při jejich budování vybrat osvědčeného a spolehlivého dodavatele, i když je dražší," upozorňuje v této souvislosti Ludwig Sahm.
Zpracování bioodpadů v anaerobních zařízeních s využitím energie funguje jako význačný zdroj. Z jedné tuny bioodpadu lze vyprodukovat zhruba 250 kWh elektřiny. Běžné město s 50 tis. obyvateli vyprodukuje ročně zhruba 5000 tun bioodpadů za rok, což při plném využití představuje v přepočtu nemalé množství 1 250 000 kWh elektřiny.
SROVNÁNÍ NÁKLADŮ
Výstavba kompostáren je obvykle poměrně nákladnou záležitostí. Porovnání investičních a provozních nákladů u různých typů ukazuje, že u běžné krechtové kompostárny s kapacitou rostou i investiční náklady. Provozní náklady však obvykle zůstávají stabilní bez ohledu na velikost kompostárny a v průměru lze počítat, že zpracování tuny kompostu v nich stojí zhruba 65 eur (tab. 1).
Zcela jiná situace je u anaerobního zpracování. Z porovnání dvou anaerobních zařízení s různou kapacitou vyplývá, že malá zařízení jsou absolutně nerentabilní.
Hodně se v SRN diskutuje o zařízeních MBÚ (stejně jako u nás). Ludwig Sahm říká rezolutně: "V SRN je zhruba dvacet MBÚ zařízení, viděl jsem je všechny a nefunguje ani jedno. Zajeďte se tam podívat neočekávaně, aby se neprojevil tzv. show efekt, a uvidíte. Ne, že by nefungovaly technicky, ale je nesmírně obtížné uplatit produkty tohoto zpracování. Odděleným sběrem všech komodit se dá oddělit až 70 % celkového množství komunálního odpadu. Zbytek nemá smysl dále zpracovávat, protože to vyžaduje vysoké náklady. Nač zpracovávat komunální odpad na alternativní palivo, aby se spálilo, když se dá zbytek odpadu po kvalitním vytřídění spálit rovnou?"
JAK NA OBČANY
Při sběru bioodpadů z kuchyní a zahrad od občanů je situace velmi podobná poměrům separace této komodity u nás: v rodinných domcích se sbírá až 130 kg/os., na sídlištích je to jen kolem 50 kg/os, čili asi třikrát (a vícekrát) méně. V Německu jsou kladeny vysoké nároky na čistotu získaného bioodpadu. Vložíme-li do sběrné nádoby kvalitní surovinu, vznikne z ní i kvalitní kompost. A naopak. Pro dosažení požadované čistoty jsou využívány nejen různé systémy informování občanů, ale různé systémy varování o tom, že netřídí dobře: jsou to například tzv. žluté a červené karty, případně může viník dostat pokutu až 10 000 euro.
Rozvoj kompostování snižuje náklady na hospodaření s komunálním odpadem uzavřel svou přednášku Ludwig Sahm. A na připomínky českých účastníků, že kompostování je nákladná věc a jeho rozvoj by bylo vhodné nějak dotovat, řekl: "Dotace? Po těch byste se vůbec neměli ptát. Občane, vyrábíš odpad, tak ho zaplatíš. Na druhé straně náklady, které občané platí, musí pro ně být průhledné. Na příklad v naší obci platíme za celý balík služeb zhruba 67 eur za osobu a rok, a jsou v tom všechny náklady na odpadové hospodářství, včetně kompostování."
- jhm -
