ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ V PRAZE Systém komunálního odpadu v Praze se vyvíjel od primitivních počátků až k dnešnímu komplexnímu systému tříděného sběru, který omezuje potřebu prvotních a neobnovitelných přírodních surovin a devastaci životního prostředí při jejich těžbě. Organizovaný sběr a svoz...
ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ V PRAZE
Systém komunálního odpadu v Praze se vyvíjel od primitivních počátků až k dnešnímu komplexnímu systému tříděného sběru, který omezuje potřebu prvotních a neobnovitelných přírodních surovin a devastaci životního prostředí při jejich těžbě.
Organizovaný sběr a svoz odpadů byl v hlavním městě zaveden počátkem století. Předpokládal aktivní účast obyvatel - odpad se shromažďoval přímo do koňského potahu, jehož příjezd oznamoval "vyzváňkou" v předstihu kráčející zřízenec. Odpad se odvážel na 21 smetišť na perifériích města.
Hygienické problémy ve 20. letech donutily radní města, aby zajistili odpovídající způsob zneškodnění odpadu. V roce 1923 byl zaveden nový způsob svozu, tzv. výměnný. Koňský povoz přivážel prázdné popelnice a vyměňoval je za popelnice plné.
V roce 1925 začalo město nahrazovat koňské potahy vozy Škoda - Sentinel. Plné popelnice se odvážely na holešovické nádraží, kde se odpad překládal do železničních vozů a byl odvážen na skládku v 35 km vzdálené Jenči.
V roce 1930 se rozhodlo o stavbě první pražské spalovny odpadů ve Vysočanech. Ve stejném roce se v ulicích metropole objevily první vozy Praga NT - Kuka. Do dvou let jich zde pracovalo již 32.
SKLÁDKY A SPALOVNY
Novou etapu v pražském odpadovém hospodářství zahájilo zprovoznění spalovny Vysočany v roce 1934. Její technologie umožňovala termické i materiálové využití odpadů. Odpad, který byl vysypán do zásobníku (bunkru) spalovny, byl drapákem dopravován na prosévací dopravník. Zde byly separovány bioodpady, které si prý odváželi zahradníci pro svoji potřebu. Další cenné suroviny byly získávány magnetickou separací na třídícím pásu. Kovy se lisovaly a předávaly k dalšímu zpracování, kůže a hadry ručně třídily tři ženy. Zbytek odpadu se smíchal s uhlím, aby se zvýšila energetická hodnota při spalování.
Zařízení působilo jako spalovna komunálního odpadu třicet let. V roce 1964 byl provoz začleněn do podniku Pražské teplárny a začalo převažovat energetické využití. Praha tak byla opět postavena před problém zajistit zneškodnění pro zhruba 140 tisíc tun odpadu ročně.
Na území města vznikaly skládky (nejvýznamnější Slivenec, Libuš a Dolní Chabry). Toto období trvalo 18 let. Na jeho konci - v roce 1992 - se Praha dostala do svízelné situace. Byla zavřena poslední skládka v Dolních Chabrech. Město ale nemělo náhradu na svém území ani v dopravně dostupné lokalitě.
Urychleny byly přípravy stavby nové, evropským standardům odpovídající, skládky v Ďáblicích, s kapacitou 1,85 mil. m3. V krizovém období před zprovozněním nové skládky bylo 300 tisíc tun odpadu odváženo i na velké vzdálenosti, například komprimovaný odpad se odvážel až do brněnské spalovny SAKO.
V roce 1995 skončila privatizace tehdejších Pražských komunikací a vznikla akciová společnost Pražské služby, ve které je hlavní město Praha majoritním akcionářem. V říjnu 1998 byla uvedena do trvalého provozu spalovna komunálního odpadu Malešice s kapacitou 320 tisíc tun komunálního odpadu za rok. Stala se tak hlavním a nejvýznamnějším zařízením k nakládání s odpady v Praze.
Z dnešního pohledu můžeme hodnotit jednotlivé vývojové etapy nakládání s odpady jako méně či více moderní (s ohledem na evropské standardy v daném období). Skutečností je, že ve 20.-30. letech tohoto století byl zde provozován vyspělý systém, který plně odpovídal ambicím i potřebám metropole.
Technologický útlum 50.-80. let doznal výrazných změn po roce 1989. S otevřením ekonomiky se i do Prahy dostaly moderní technologie. Pro potřeby obyvatel jsou dnes k dispozici kvalitní sběrné nádoby (označené druhem odpadu a termínem svozu odpadu) a moderní svozová technika.
V roce 1994 proběhl projekt sledování množství a složení domovního odpadu a ochoty obyvatel jej třídit. Zároveň ve stejném období další projekt zjišťoval složení komunálního odpadu včetně ověřování jeho fyzikálních vlastností.
Oba projekty byly vyhodnoceny na počátku roku 1995. V jeho průběhu byl zpracován navazující projekt obsahující návrh zavedení tříděného sběru v Praze. V letech 1994-1996 byly prakticky ověřovány i možnosti mobilního sběru nebezpečných složek komunálního odpadu ("zastávkový způsob sběru" a "sběr dům od domu").
Po vyhodnocení všech získaných informací byl zpracován a v lednu 1996 městskou radou schválen "Projekt hospodaření s odpady v hl. městě Praze". Podle tohoto projektu byla řízena i příprava nového systému. Jeho zavedení bylo vyvoláno potřebnou naplnění obecně uznávaných principů nakládání s odpady:
[*] předcházení vzniku odpadů,
[*] omezování nebezpečných vlastností odpadů,
[*] materiálové využití odpadů,
[*] termické využití směsného odpadu,
[*] odpovídající zneškodnění nevyužitelných odpadů.
Realizace projektu začala 1. ledna 1998, kdy nabyl účinnosti zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech. Cílem bylo zavést celoplošné třídění sběru využitelných složek komunálního odpadu - papíru, skla a plastů.
V roce 1998 byla schválena i nová obecně závazná vyhláška hl. města Prahy o odpadech, která upřesnila povinnosti vlastníků (správců) nemovitostí, fyzických osob (obyvatel) a svozových společností při nakládání s komunálním odpadem. Třídění odpadů se tak od 1. 7. 1998 stalo nejen možností, ale i povinností Pražanů.
Tříděný sběr před rokem 1998 vznikal spontánně v některých městských částech. V 80. letech a na počátku 90. let se na území některých městských částí objevily kontejnery zejména na sklo čiré a barevné, místy na papír a zřídka na plasty. V tomto období nebyl připraven ani zpracovatelský průmysl. Proto se čas od času objevily zprávy o tom, že se vytříděný odpad odvezl na skládku. To se projevilo i na důvěře obyvatel k třídění.
REALIZACE PROGRAMU
V roce 1998 bylo zřízeno téměř 700 nových stanovišť tříděného sběru v odvozném systému v bytových objektech na území pražské památkové rezervace. Dále byl zaveden donáškový způsob (veřejná kontejnerová hnízda) tříděného sběru. Do konce roku bylo nově zřízeno 1400 kompletních stanovišť. Jejich počet se na konci roku 1999 zvýšil o 1000.
Jedno sběrné stanoviště nyní připadá v průměru na 500 obyvatel. V roce 2000 přibude dalších 600 nových stanovišť rozmístěných v zástavbě rodinných domů.
Letos bude dosaženo cílového stavu první etapy: v donáškovém systému bude 3000 a v odvozném systému 1200 kontejnerových stání. Jedno sběrné místo bude po dokončení připadat v průměru na 400 Pražanů (pokud započítáme i odvozný způsob, pak bude na jedno sběrné hnízdo připadat asi 285 obyvatel).
SPOLUPRACUJÍCÍ FIRMY
O oddělený svoz vytříděných odpadů se na území Prahy stará osm svozových společností. Každá odpovídá za svoz odpadů a úklid stanovišť (tříděného sběru) na přiděleném území. Smluvním partnerem města jsou však pouze Pražské služby, a. s., které plní funkci operátora systému.
Systém tříděného sběru nahrazuje rozpadající se síť sběren surovin, v nichž byl vytříděný odpad vykupován. Ekonomické vztahy, restituce, privatizace a další procesy způsobily rozpad této sítě i v Praze. Z původních zhruba 160 sběren zůstalo na počátku roku 1998 pouze 36 a jejich počet dále klesal.
SBĚRNÉ DVORY
Nově vznikající nebo privatizované původní výkupny se soustřeďují na jiné odpady než komunální. Náhradou tohoto systému se také stává vznikající síť sběrných dvorů. Dnes město zajišťuje provoz čtyř sběrných dvorů (v Praze 6, 8, 12 a Horních Počernicích) a letos bude zprovozněn pátý. Zařízení mají minimální rozlohu 2000 m2 a jsou v provozu šest dnů v týdnu. Zařízení jsou určena i pro živnostníky. Jediný rozdíl je v tom, že za využití musí zaplatit provozovateli sběrného dvora v souladu s ceníkem. V průměru se odevzdá na sběrném dvoře 600-800 tun odpadu za rok. Současně se ukazuje, že množství odpadu odevzdávaných ve sběrných dvorech roste s dobou provozu.
Celkově se předpokládá provoz 15-20 těchto zařízení, kde budou moci Pražané odkládat (bezplatně) objemný odpad, dřevo, odpad ze zeleně, elektrošrot, stavební odpad, kovy, plasty, papír a sklo apod.
Dalším druhem tříděného odpadu je sběr papíru ve školách. Do tohoto sběru je zapojena více než třetina pražských základních škol. Zajímavým údajem je množství vytříděného (kvalitního) sběrového papíru: jedna desetina papíru z kontejnerového sběru. Město tento projekt, který je doprovázen soutěží žáků i škol o hodnotné ceny, spoluorganizuje.
NEBEZPEČNÉ ODPADY
Tříděný sběr nebezpečných odpadů byl v Praze zaveden v roce 1999. Vychází ze zkušeností, které město získalo během dvouletého pilotního projektu v letech 1994-1996 v Praze 8. Definitivní podoba tříděného sběru nebezpečných odpadů se skládá ze tří druhů sběrů:
[*] Mobilní sběr (zastávkový způsob) probíhá na 252 trasách od 10 do 48 týdne roku. Každá trasa má osm zastávek. Během 38 týdnů tedy speciální svozová vozidla zastaví na 2016 zastávkách (po dobu 20 minut). Sbírá se celý sortiment nebezpečných odpadů, s výjimkou chladniček a mrazniček.
[*] Stabilní sběr je prováděn v 21 sběrnách. Od obyvatel jsou odebírány všechny druhy nebezpečných odpadů. Vyškolená obsluha je následně ukládá do speciálních převozních kontejnerů vytříděné podle druhů. Na pěti místech jsou odebírána i zařízení s obsahem chlorfluoruhlovodíků (ledničky, mrazničky).
[*] Sběr léků a rtuťových teploměrů v lékárnách. Tímto pro obyvatele bezplatným způsobem sběru je obsluhováno 230 lékáren na území města.
Od roku 1998 je systém nakládání s komunálním odpadem budován o komplexně systém (viz obr.). Je složen z jednotlivých vzájemně se doplňujících modulů.
(Příště: Statistika pražského odpadového hospodářství)
PETR ŠULC,
vedoucí odboru infrastruktury města
Magistrátu hl. města Prahy
FOTO ARCHÍV
