Menu
e-shop
Českou energetiku letos ovlivní hned několik klíčových faktorů. Prvním z nich je rozvoj bateriových úložišť. Předpokládám, že řada investorů bude zklamaných, protože často uváděná tříletá návratnost investice není reálná. Část připravovaných projektů se proto nezrealizuje. Naopak poroste počet projektů doplňujících stávající fotovoltaické elektrárny o bateriové systémy přiměřené velikosti, určené především pro tzv. energy shifting. Samostatné projekty volně stojících fotovoltaických elektráren jsou dnes již spíše minulostí.
Pokračovat budou také projekty výstavby plynových elektráren. Vzhledem k několikaletým dodacím lhůtám klíčových komponent, zejména plynových turbín, však vstoupí do provozu až po roce 2030. Významný dopad bude mít i postupné odstavování uhelných elektráren. Při nižších cenách plynu a vysokých cenách emisních povolenek bude výroba elektřiny z plynu výhodnější než z uhlí. Očekávám rovněž pokračování modernizace distribučních sítí a přípravu změn tarifní struktury regulované složky cen.
Klíčovým tématem pro Evropu i globální energetiku zůstane geopolitická situace, která bude zásadně ovlivňovat ceny zemního plynu a s nimi i velkoobchodní ceny elektřiny. V posledních týdnech sledujeme největší pokles cen plynu v kontinentální Evropě na úroveň před rokem 2022. Významný dopad může mít také finální rozhodnutí Německa o kompenzacích nákladů na elektřinu pro energeticky náročné podniky. To by mohlo podpořit růst spotřeby v celé Evropě, včetně Česka. Otázkou zůstává, zda půjde o izolované opatření, nebo o krok, který se promítne do jednotného evropského trhu.
Z globálního pohledu bude energetiku ovlivňovat zejména ekonomická kondice největších světových spotřebitelů a poptávka po komoditách v Číně a Indii. Sledovat se vyplatí i vývoj ve Venezuele. Očekávám zpomalení tempa výstavby obnovitelných zdrojů, a naopak další oživení projektů výstavby jaderných elektráren.
Tržní ceny elektřiny a plynu budou nadále ovlivňovat dva zásadní faktory. Prvním je – doufejme – konec válečného konfliktu na Ukrajině, kdy již samotný výhled na mírová jednání přinesl výrazný pokles cen obou komodit. Ceny plynu na úrovni 20–25 EUR/MWh jsme dlouho neviděli. U regulovaných cen za distribuci naopak nelze očekávat pokles. Náklady spojené s dekarbonizací a rostoucím podílem nestabilních zdrojů vyžadují masivní investice do přenosové a zejména distribuční infrastruktury, které se vždy promítnou do cen pro konečné zákazníky. Významný vliv na snížení celkové ceny elektřiny bude mít avizovaný přesun plateb za podporu obnovitelných zdrojů ze zákazníků na státní rozpočet.*
Václav Skoblík, obchodní ředitel UCED
