Klíčovou roli u stavebních firem hrají materiály

Letos v lednu uplynulo pět let od doby, kdy Evropský parlament schválil Green Deal – Zelenou dohodu pro Evropu[1]. Firmy napříč odvětvími hledají efektivní způsoby, jak s podporou nových technologií, obnovitelných zdrojů energie a cirkulární ekonomiky přispět k větší udržitelnosti a ochraně klimatu. Stavebnictví nevyjímaje. To se podílí na celosvětových emisích oxidu uhličitého z 39 %[2], a proto je jeho zapojení do těchto iniciativ naprosto zásadní. Dekarbonizace a zvyšování energetické účinnosti budov vyžaduje úsilí, ovšem je zřejmé, že tlak na snižování emisí ze strany klientů, bank i legislativy do budoucna jenom poroste. Proto má smysl inspirovat se příkladem firem, které se odhodlaly k proaktivnímu přístupu a v současnosti již úspěšně realizují svou klimatickou strategii. Jak konkrétně vypadá situace u jednoho z předních generálních dodavatelů českých staveb, hodnotí a komentuje Jakub Škaloud, projektový manažer a vedoucí týmu
Building Differently společnosti VCES.

Využívané materiály: beton a ocel

Mezi hlavní překážky, proč některé stavební společnosti stále váhají nad zavedením jakýchkoliv změn, patří obavy z vysokých počátečních investic, složitosti moderních technologií anebo nedostatečné podpory od veřejných institucí. Přitom první krok je snadný: stačí se soustředit na volbu vhodných materiálů. „Emise CO_{2 ekv.}[3]ve stavebnictví pocházejí z 97 % z nepřímých zdrojů. Zhruba 55 % z těchto emisí připadá na provoz hotových budov, zatímco zbytek tvoří emise spojené s materiály použitými při realizaci. Z podstaty naší práce vidíme největší možnost, jak ovlivnit výslednou uhlíkovou stopu, právě u materiálů, a proto zaměřujeme naše kroky především na tuto oblast,“ Vzhledem k tomu, že dominantní materiály ve stavebnictví, které mají velkou uhlíkovou stopu, jsou beton a ocel, vyplatí se začít právě u nich.

Různé druhy cementů pomáhají snižovat uhlíkovou stopu

Nejčastěji používaným druhem cementu je portlandský cement CEM I, který ovšem vykazuje také nejvyšší uhlíkovou stopu. Emise lze snadno snížit využitím jiných druhů s odlišným obsahem příměsí a nižší uhlíkovou stopou. Pro srovnání: CEM II (portlandský směsný cement) má o 17,3 % nižší uhlíkovou stopu, CEM III (vysokopecní cement) o 37,5 % a CEM V (směsný cement) až o 50 %. „Je pravdou, že nejekologičtější cement CEM V není možné uplatnit plošně u všech typů stavebních konstrukcí, protože například u stropů narážíme na limity. Při jejich dalším zatížení by totiž mohlo dojít k nežádoucím průhybům a dotvarování stropní konstrukce. Naše zkušenosti nicméně ukazují, že při správném návrhu jej lze použít opravdu v celé řadě případů.“  „Od roku 2021 jsme dosáhli snížení objemu betonových směsí s obsahem cementu CEM I o 99,3 %. V kombinaci se zvýšeným podílem ostatních druhů cementu jsme do roku 2024 snížili uhlíkovou stopu našich betonových směsí o 22,3 %, což znamená úsporu téměř 2 430 tun CO_2ekv.”. 

Vývoj jde dopředu

Budoucnost je přitom ještě slibnější: mateřská společnost Bouygues Construction spolupracuje již od roku 2019 s firmou Hoffmann Green Cement Technologies na vývoji a testování receptur betonu s využitím nového cementu vyráběného pomocí průlomové technologie nazvané H-EVA. Na rozdíl od většiny běžných nízkouhlíkových cementů, které využívají vysokopecní strusku získávanou z omezených ložisek nerovnoměrně rozmístěných po celém světě, je tato geopolymerní technologie založena na využití kalcinovaných jílů, jejichž potenciál je mnohem větší a univerzálnější. Cílem této technologie je dosáhnout uhlíkové stopy o 70 až 80 % nižší než u tradičního portlandského cementu. Tato nová receptura byla již úspěšně vyzkoušena na 15 projektech developerské společnosti Bouygues Immobilier v různých částech Francie.

U oceli je rozhodující způsob výroby

Dalším materiálem, který díky svému rozsáhlému využití nabízí výraznou možnost snížení emisí CO₂, je ocel. Klíčovým faktorem pro snižování její uhlíkové stopy je především způsob její produkce. Ocel se tradičně vyrábí zkujňováním surového železa s přísadou ocelového šrotu ve vysokých pecích. Ekologičtější variantou jsou elektrické obloukové pece, které používají k roztavení hlavních vstupních surovin, pevného odpadu a/nebo přímo redukovaného železa, elektrickou energii. Ta může navíc pocházet z obnovitelných zdrojů, ať už ze slunečních nebo větrných elektráren. „Ocel produkovaná v obloukových pecích má o 35,3 % nižší uhlíkovou stopu než ocel vyrobená tradičním způsobem ve vysokých pecích. Vzhledem k tomu, že od roku 2023 nakupujeme 81 % ocelové výztuže na naše stavby z obloukových pecí, snížili jsme uhlíkovou stopu v této oblasti o 28,6 %.“

Více informací viz: https://www.europarl.europa.eu/topics/cs/article/20190926STO62270/uhlikova-neutralita-dosahneme-ji-do-roku-2050.

[1] Ten slouží jako klíčový nástroj pro snižování dopadů klimatických změn, ochranu přírodních zdrojů a posílení energetické bezpečnosti členských zemí EU včetně tuzemska. Jeho hlavním záměrem je dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Koncept čisté nuly neznamená úplné odstranění všech emisí, ale spíše vyvážení vypouštěných emisí prostřednictvím opatření, která nějakým způsobem odstraňují nebo kompenzují ekvivalentní množství skleníkových plynů.

[2]Zdroj: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0378778819311387.

[3] kg CO_{2 ekv.} (ekvivalentní) je jednotka používaná k vyjádření vlivu různých skleníkových plynů  na globální oteplování.

/zr, Zdroj: Výsledky průzkumu analytické společnosti CEEC Research ve spolupráci s Českou podnikatelskou radou pro udržitelný rozvoj z prosince 2024 (více informací viz dokument „Závažný stav dekarbonizace ve stavebnictví“ dostupný na https://ceec.eu/media/?rok=2024)/