O prioritách, které se vstupem do EU řeší Český ekologický ústav, jsme hovořili s jeho ředitelem Ing. Erikem Geussem.
Český ekologický ústav (ČEU) se má transformovat na informační agenturu podle evropských vzorů. Co se na jeho práci změní?
V současnosti existuje v oblasti životního prostředí na čtyřicet oddělených informačních systémů. Je zřejmé, že to je zcela neudržitelná cesta dalšího vývoje. Zjednodušeně lze říci, že musíme mít dobré a ověřené informace o všech složkách životního prostředí a ty pak poskytovat v použitelné formě jak na mezinárodní a národní úrovni, veřejné správě ve městech a obcích, průmyslu a v podstatě všem občanům.
Některé evropské aktivity už ústav vykonává. Je například národním kontaktním bodem pro Evropskou environmentální agenturu (EEA) se sídlem v Kodani.
Český ekologický ústav je tzv. National Focal Point EEA. V praxi to znamená, že musí koordinovat, metodicky podporovat a usměrňovat plnění všech takzvaných reportingových povinností, které má ČR v oblasti informací o životním prostředí k Evropské komisi. V našem ústavu si tohoto čestného úkolu velmi vážíme a hraje to významnou roli v transformaci ČEU. Ústav by měl mít v rámci státní správy ČR analogickou roli, jakou má EEA v rámci EU.
Zřizovatelem ústavu je Ministerstvo životního prostředí (MŽP), odbornou podporu státní správy má ústav přímo v náplni práce ústavu. Informační agentura však má asi dělat něco jiného...
To není vůbec v rozporu s tím, jaké úkoly máme ve zřizovací listině. Podle mého názoru by budovaná informační agentura měla plnit jak vnější, tak vnitřní úlohy ve smyslu naznačeném v předchozí odpovědi. Tři základní pilíře, na kterých bude ústav stát, jsou informační služby, odborné agenturní činnosti, např. v oblasti průmyslové ekologie a politika životního prostředí.
Jakou formou dnes ústav poskytuje veřejné informační služby?
Zdaleka nejde jen o provoz kvalitní a co do rozsahu odborných titulů nadprůměrně vybavené veřejné knihovny a studovny. Poskytujeme výstupy z různých odborných databází a informačních systémů. Konkrétně mohu jmenovat databázi ekologicky šetrných výrobků, databázi Místních agend 21, databázi projektů v oblasti životního prostředí či informační systém o chemických látkách, informační systém EIA (posuzování vlivů na životní prostředí) atd.
V rámci ústavu pracuje také agentura integrované prevence...
Tato agentura byla založená na základě zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci znečišťování. Podle něho je ústav odborně způsobilým subjektem pro přípravu vyjádření k žádostem podniků o tzv. integrované povolení. Tato vyjádření zpracováváme pro krajské úřady, které na jejich základě podniku vydají či nevydají povolení k činnosti. Agentura má ze zákona ještě další úkoly a samozřejmě poskytuje odbornou podporu ministerstvu životního prostředí.
MŽP připravuje podle uvedeného zákona Integrovaný registr znečištění. Jakou roli v tom hraje váš ústav a kdy bude tento registr přístupný veřejnosti?
Jde o jednu z našich aktuálních priorit. Tento registr, který je ze zákona informačním systémem veřejné správy, bychom měli v ústavu vést od roku 2005. Musí být tedy přístupný veřejnosti a přitom odpovídat všem požadavkům standardu pro informační systém veřejné správy. Konkrétní podobu integrovaného registru znečištění zadává ministerstvo životního prostředí, náš ústav je provozovatelem registru, a zejména pak jeho vstupní brány, tzv. centrální ohlašovny. Právě v tomto centrálním ohlašování vidíme perspektivní prvek, který může pomoci sjednotit dosavadní informační systémy o životním prostředí a postupně vytvořit systém jednotný.
Asi by to bylo také levnější...
Z hlediska daňových poplatníků, z jejichž kapes jsou všechny informační systémy hrazeny, jde o žádoucí vizi. Sjednocení informačních systémů totiž zákonitě vede k úsporám finančních prostředků. Právě tyto možné úspory však paradoxně představují značnou bariéru při sjednocování: ubylo by totiž míst, kde lze získat veřejné, ne vždy zcela průhledné zakázky. Vlastně nevím, zda nejsem v představě sjednocení systémů přes svůj celkový optimismus pesimistou...
O vašem ústavu se na veřejnosti málo ví. Není chybou, že svoji činnost dostatečně nepropagujete? Neměli byste např. zveřejňovat stanoviska k různým horkým problémům?
Problémových oblasti v životním prostředí je samozřejmě mnoho. Poskytovat stanoviska v jednotlivých konfliktech však náš ústav může pouze na zcela odborné bázi a neměl by se tím nechat vtáhnout do politických konfliktů. Je proto zcela nemyslitelné, aby jednotliví pracovníci ústavu vydávali svá osobní, odborně neoponovaná stanoviska za stanoviska ústavu, jak se dříve dělo. Odborně fundovaná stanoviska a konzistentní informace však ústav poskytovat musí a vidím v tom náš velký úkol - zejména pro zmiňovaný třetí pilíř budoucího profilu ústavu.
Připravujete nějaké balíčky komplexních dat o životním prostředí a rozbory situace v jednotlivých oborech?
Vysoce ceněná je Statistická ročenka životního prostředí, kterou vydává MŽP spolu s Českým statistickým úřadem a kterou redakčně a distribučně zajišťuje náš ústav. Výstupy z informačních systémů a databází lze též najít na internetu na www.ceu.cz. Chtěl bych upozornit také na provozování elektronické listárny, kde jsou publikovány odborné odpovědi na dotazy veřejnosti.
Co má tedy udělat člověk, když potřebuje poradit, a v čem mu poradíte nejlépe?
Prohlédnout si naše stránky na webu, navštívit naši knihovnu, případně se seznámit s některou z našich databází podrobněji. Specifickou výhodou Českého ekologického ústavu je průřezovost a práce s rozsáhlými informačními databázemi. Nejsme specializováni na jednu konkrétní složku životního prostředí, takže můžeme poradit s řešením problému v jeho vícerozměrnosti. A bude-li třeba, na odborné specializované ústavy v resortu životního prostředí zájemce můžeme nasměrovat.
