Hlavním důvodem nových legislativních požadavků na čistírenské kaly aplikovatelné na zemědělskou půdu je redukce patogenních mikroorganismů. Problematická mohou být například rezidua léčiv a jejich metabolity, hormony a další prostředky zdravotní a veterinární péče. Vyhláška se tak pro kaly z ČOV enormně zpřísňuje, zatímco například chlévská mrva aplikovaná na zemědělskou půdu, která je rovněž plná mikroorganismů, žádné takové limity před aplikací na pole splňovat nemusí.
Přitom pozitivní vliv aplikace kalů je zřejmý a týká se tvorby zemědělských výnosů, ale například i zvyšování okamžité půdní vlhkosti, pórovitost a sorpční kapacity půdy.
Co to bude znamenat pro jednotlivé zpracovatele?
Například kompostárny se mohou ve větší míře stát cílovou stanicí kalů z ČOV. Dá se to očekávat vzhledem k tomu, že kompostárny mohou mít příjem kalů povolen. Činnost takových kompostáren to ovlivní hlavně ve dvou aspektech: v kvalitě a v objemu. Kompostárna je skvělé zařízení pro využití bioodpadů a v ČR je kompostáren pro příjem a zpracování kalů dostatek. Otázkou je, jaké budou kaly kvality a jak se to podepíše na výsledném kompostu. Také je třeba si uvědomit, zdali budou mít kompostárny pro kaly skladovací prostory. Průmyslové kompostárny si s nimi zřejmě poradí, ale pro kapacitně menší kompostárny to může znamenat značný problém v zapracování do jednotlivých zakládek. Obavy pramení z technologického požadavku nové vyhlášky č. 273/2021, podle kterého biologicky rozložitelné odpady o sušině nižší než 40 % musí být zapracovány neprodleně po přijetí do zakládky tak, aby nedocházelo k anaerobnímu procesu a znehodnocení suroviny. Aby mohla kompostárna tento požadavek splnit, musí mít připravenu rezervu suroviny o vyšší sušině. Důležitý je také požadavek, že kal z čistíren odpadních vod nesmí tvořit více než 40 % z celkové hmotnosti odpadů a dalších surovin v zakládce.
V sušárnách kalů, které se začaly stavět jako zajímavý zdroj pro získání dotací a výrobu alternativního paliva, výrazně rostou provozní náklady. Hygienizace kalu termickou cestou s využitím drahého zemního plynu je aktuálně finančně v podstatě neúnosná.
Jsou řešením bioplynové stanice? Je na každém z provozovatelů, zda čistírenský kal do svého zařízení přijme, nebo nepřijme. Bioplynová stanice jako zařízení na výrobu energie z odpadu by mohla být cestou a zároveň úsporou fosilních paliv, ovšem musí vyřešit nakládání s digestátem, ale bohužel i nižší energetickou výtěžnost.
Pravidla a problémy při nakládání s kaly
• S neupravenými kaly musí být nakládáno s ohledem na zdravotní rizika, tedy jako s nebezpečným odpadem a oznamovat vše do Systému evidence přepravy nebezpečných odpadů.
• Úprava kalu je možná jen v čistírnách vod nebo v zařízeních na úpravu kalů, kterých je ale v Česku nedostatek. Po úpravě kalů před jejich prvním předáním k využití na zemědělské půdě je třeba vypracovat program použití kalů a předložit jej ke schválení Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému.
• Do biologicky rozložitelného odpadu o sušině nižší než 40 % musí být kaly založeny neprodleně po přijetí do zakládky. K tomu však nemusí být vždy dostatek jiných surovin ani dostatek místa na skladování kalů.
• Kal z čistíren odpadních vod nesmí tvořit více než 40 % z celkové hmotnosti odpadů a dalších surovin v zakládce.
• Od začátku příštího roku už na zemědělskou půdu nebude možné ukládat kaly II.kategorie, ale pouze kaly kategorie I. Dá se tak předpokládat, že se zvýší poptávka na jejich zpracování v kompostárnách, bioplynových stanicích a ve spalovnách. Poslední dvě jmenovaná zařízení však nemají o kaly velký zájem.
Zemědělcům rostou ceny umělých hnojiv. Přitom máme přírodní zdroj živin pro půdu – kaly, o který mají zemědělci zájem. Dosud se na zemědělskou půdu mohly použít kaly první i druhé kategorie, s novou vyhláškou se toto mění a s narůstající cenou umělých hnojiv odpírá nová vyhláška zemědělcům část hnojiva, které se přirozeně nabízí. Je nelogické, že limity pro množství mikroorganismů v čistírenském kalu nejsou uplatňovány při aplikaci hnojení chlévskou mrvou, či kejdou. Přitom tento produkt živočišné výroby obsahuje mikroorganismů o hodně více, než je tomu u čistírenských kalů. Nedává smysl uplatňovat tento dvojí metr. V půdě chybí organická hmota, která ovlivňuje kvalitu půdy.
Spalování? Spalovat lze pouze kaly, které obsahují spalitelné složky, které se v kalu mohou vyskytovat jak v tuhé, tak i v kapalné fázi. Energie produkovaná spalováním kalů je závislá na složení kalu a způsobu spalování. Pokud však spalovaný kal obsahuje velké množství nespalitelných složek, není často ani možné proces spalování realizovat. Spalovaný kal musí být také co nejdokonaleji odvodněn, aby vzniklá tepelná energie nebyla vynakládána na ohřev a odpařování zbytkové vody. I přesto je v případě přímého energetického využívání surového kalu (bez procesu vyhnívání) energetická bilance příznivější než energetická bilance v případě aerobní stabilizace s výrobou bioplynu, s jeho energetickým využíváním a s následným termickým zpracováním zbylého vyhnilého kalu.
Cesta nulového rizika
Jak už bylo řečeno výše, živočišné kaly jsou běžně zapravovány do zemědělské půdy, aniž by podléhaly limitům na množství mikroorganismů. Naopak kaly pocházející z čistíren odpadních vod podléhají stále přísnějším a přísnějším limitům. Důvodem je riziko nebezpečných látek, které kaly obsahují.
Pokud je nepřekonatelnou překážkou aplikace kalů na zemědělskou půdu to, že jsou zdrojem škodlivin, které by se mohly dostat do potravního řetězce, je tedy na místě hledat jiná řešení, jak s kaly nakládat. Stávající technologické a kapacitní možnosti v konfrontaci s právním rámcem a aktuální energetickou situací jsou nedostatečné a další zpřísnění limitů povede k zahlcení technologií, jejich ekonomické neudržitelnosti či falšování hodnot látek obsažených v kalech.*
Ing. Michaela Svobodová,
Recovera Využití zdrojů a. s.
