Například kilogram recyklovatelného plastového odpadu se dá v Nairobi prodat za zhruba 17 šilinků (0,14 USD), což je pro nejchudší vrstvu obyvatel značná suma. „Obvykle hledáme plastové lahve, kartonové krabice, pytle, kosti a krmivo pro prasata. Děláme to bez ochranných rukavic nebo holínek, takže se občas pořežeme od skla. Opravdu trpíme,“ řekla sběračka Mariam Makeba pro server Africanews.com. Stejně jako ona na skládce žije a pracuje asi pět tisíc lidí.
Skládka v Dandoře vznikla v 70. letech minulého století z prostředků Světové banky. Z původně povolené kapacity 500 tisíc tun dnes obsahuje přes 1800 tisíc tun odpadu a bude pravděpodobně ještě dál růst i přesto, že je od roku 2021 místními soudy oficiálně zavřená. Už v roce 2010 trojnásobně překročila svou kapacitu a místní vedení začalo zvažovat stavbu spalovny, jenže ta dodnes nestojí a zatím o to ani žádná společnost neprojevila zájem.
Okolí smetiště obklopuje silný pach hniloby, vrstvy odpadků se podobají spíš tekutým pískům a kromě lidí tam najdeme také řadu zvířat, ať už hospodářských, toulavých nebo volně žijících, která se zajímají nejvíc o potraviny. Největší koncentrace lidí je v místech vykládky a kolem bagrů. Denně na skládce přibudou stovky tun odpadu včetně toxického.
Program OSN pro životní prostředí (UNEP) před nezřízeným rozrůstáním skládky a jejím vlivem na zdraví obyvatel varoval už v roce 2007. Výzkumníci zaznamenali u místních kožní poruchy, rakovinu, respirační onemocnění a další poruchy, spojené s pobytem ve znečištěném prostředí. Zpráva lékařské organizace The Endocrine Society a IPEN (International Pollutants Elimination Network) také v roce 2020 prokázala, že chemikálie a další polutanty ze skládky mají negativní vliv na reprodukci a u řady lidí způsobily neplodnost.
U rtuti vykazovaly měřené vzorky odebrané ze skládky hodnotu 46,7 ppm, zatímco vzorky odebrané podél břehu řeky měly hodnotu 18,6 ppm. Obě tato čísla vysoce překračují přijatelný limit 2 ppm, stanovený Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Koncentrace olova ve vzorcích půdy se podle měření z posledních let pohybovala v rozmezí 50-590 ppm. Vzorky půdy ze skládky pak vykazovaly hodnotu 13 500 ppm. Podle UNEP je to jasná známka toho, že skládka je hlavním zdrojem vysokých hladin olova v okolí.
„Když se pokusíte změnit prostředí, můžete mít nedostatek pracovních příležitostí a vaše děti budou mít hlad – nemáte jinou možnost než se vrátit. Zdravotníci nám sice doporučili, abychom přestali pracovat na skládce, ale kam bych šla?,“ řekla pro Africanews.com matka šesti dětí Winfred Wanjira.
Od roku 2021 vstoupil v platnost keňský zákon o udržitelném nakládání s odpady, který nastínil cíle pro vlády jednotlivých okresů. Ty by měly vytvořit infrastrukturu pro nakládání s odpady, která by podporovala třídění, sběr, opětovné využití odpadů a zřizovala by centrální sběrná střediska pro materiály, které lze recyklovat.
Zrovna v Naiorobi také proběhlo v březnu 2022 zasedání OSN, kde vznikl impulz ke globální dohodě o ukončení plastového znečištění.
Smetiště v Nairobi samozřejmě není žádnou raritou. Od Antananariva po Dakar a Konakry jsou africké metropole zaplaveny tunami odpadu skladovaného pod širým nebem. Odpadky zamořují oceány i zemědělské oblasti a ohrožuje zvířata, rostliny i lidi. „Ty plastové sáčky jsou opravdu vražedné. Postupně zabíjejí náš dobytek, který se pase na plastem zamořené trávě,“ řekl pro agenturu AFP nigerský pastevec Hama Abdoulaye, který žije u nigerské metropole Niamey.
Program OSN pro životní prostředí (UNEP) v nedávné zprávě celkem podle očekávání konstatoval, že se v Africe plastový odpad netřídí a nejsou tam ani recyklační zařízení, takže ho tam přibývá, což ohrožuje životní prostředí i ekonomiky. V Africe navíc chybí statistiky. „Je nepochybné, že pokud nebudeme reagovat, stane se Afrika popelnicí plastového odpadu,“ řekl Ousmane Danbadji z nigerské nevládní organizace pro ochranu vod.
Když Čína v roce 2018 a po ní Filipíny a Malajsie zakázaly dovoz plastového odpadu, vyvstala obava, že se bohaté země obrátí na Afriku. Dělají to tak už s nebezpečným odpadem jako baterie nebo použité elektrické či elektronické součástky. Týká se to hlavně Ghany a Nigérie.
Většina subsaharských států od roku 2000 zavádí zákony zakazující „výrobu, dovoz, obchodování, používání a skladování plastových sáčků a obalů“, avšak tyto zákony často nejsou dodržovány vůbec nebo špatně.
Porušování zákonů však nelze zabránit, když se v tom neangažují politici. Jedním z důvodů je fakt, že sektor plastů v mnoha zemích vytváří pracovní místa – v Jihoafrické republice v něm pracuje 65 000 lidí. „Bude velmi těžké sjednotit se na zákazu dovozu odpadu, protože pro mnoho zemí je to zdroj příjmů. Musíme vyvíjet tlak na to, aby nebyla ohrožena budoucnost kontinentu,“ řekl šéf konžské nevládní organizace Zelená planeta Yves Ikobo.
Ani samotní Afričané však nespoléhají na mezinárodní dohody a snaží se zachovat čistotu svých měst, vesnic a pláží sběrem odpadu. Věnují se tomu zejména v gabonském Librevillu a Abidžanu v Pobřeží slonoviny. V tomto městě vznikla s pomocí UNICEF a jedné soukromé kolumbijské společnosti továrna na recyklaci plastu. Vyrábějí z něj cihly, z nichž se staví v Pobřeží slonoviny školy.*
Anna Soldatova
