Energetické produkty registrované podle nařízení (ES) č. 1907/2006 (nařízení REACH) a uváděné na trh jsou v současné době podle evropské legislativy definovány jako chemické látky.
Mezi energetické produkty patří několik druhů materiálů, které vznikají při spalování pevných paliv a při procesu odsiřování spalin v elektrárnách a teplárnách.
POPÍLEK
Popílek je produktem spalování práškového antracitu, černého či hnědého uhlí a je zachycován v elektrostatických nebo mechanických odlučovačích ze spalin tepelných elektráren jako sklovitý materiál. Hlavními složkami popílku jsou oxid křemičitý, oxid hlinitý a oxid železitý. Klasické vysokoteplotní popílky jsou u našich velkých elektráren produkovány ve značných objemech, většinou v podmínkách ustáleného provozu energetického zdroje.
Vzhledem k vysokému obsahu prachových částic nelze popílek volně skladovat a je nutno jej shromažďovat v expedičních silech, jejichž kapacita omezuje jeho další využití. Popílky mají dlouhodobě konstantní vlastnosti, základní chemické složení. Granulometrie popílku se prakticky nemění, obsah zbytkového nespáleného uhlíku (tzv. nedopalu) je většinou velmi nízký a pohybuje se v rozmezí 1-2 % hmot.
Požadavky na vlastnosti popílku do betonu jsou stanoveny harmonizovanými českými normami ČSN EN 450-1, ČSN EN 450-2 a ČSN EN 12620. Posuzování shody se provádí dle § 5 nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE. Popílky do betonu musí dále splňovat i základní požadavky na hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí, tzn. požadavky na obsahy přírodních radionuklidů stanovené ve vyhlášce SÚJB číslo 307/2002 Sb., o radiační ochraně.
Popílky se uplatňují ve výrobě betonů, betonových výrobků, pórobetonů, v cihlářské výrobě, při výrobě cementu, suchých omítkových, zdících, zálivkových směsí a tmelů, umělého kameniva a jako výplňový materiál prostoru po těžbě nerostných surovin (povrchové a hlubinné doly) a pro asanaci a rekultivaci antropogenní činností postižených území. Popílek, a zejména stabilizovaný popílek nalézá široké uplatnění jako náhrada přírodních surovin na stavbách pozemních komunikací.
STRUSKA
Prakticky všechny velké elektrárny spalují palivo v granulačních kotlích, které produkují strusku ve formě málo pevných, většinou natavených spečenců popílkových zrn. Struska se odlučuje ve výsypce spalovací komory kotle, kde dopadá do vodní lázně, kde dochází k jejímu ochlazení. V dalším procesu je struska odvodněna.
Vzhledem k vysokým teplotám na roštech kotlů se jedná o prakticky vitrifikovaný materiál s minimální vyluhovatelností a nízkým obsahem stopových prvků v sušině. Z těchto důvodů je struska využitelná například pro zásypy a obsypy inženýrských sítí. Další použití strusky je např. jako ostřivo při výrobě cihlářských pálených výrobků. Odvodněnou strusku lze na rozdíl od popílku volně skladovat na deponiích a následně využívat pro stavby násypů liniových staveb.
FLUIDNÍ POPÍLEK
Ve fluidních kotlích se mleté uhlí spaluje s přídavkem vápence při relativně nízké teplotě 800-850 °C. Tuhé produkty fluidního spalování jsou směsí minerálního podílu paliva s produktem odsíření. Dále je zde přítomen i nezreagovaný vápenec a zbytkové volné vápno.
ENERGOSÁDROVEC
Pro odsiřování kouřových plynů metodou mokré vápencové vypírky se používá vodní suspenze jemně mletého vápence. Vedlejším produktem procesu je síran vápenatý, nazvaný energosádrovec. Hlavní rozdíl mezi syntetickým a přírodním sádrovcem spočívá zejména v odlišných fyzikálních vlastnostech, jako je velikost zrna (granulometrické složení), tvorbě typu krystalů a hodnotách sypné hmotnosti. Energosádrovec obsahuje obvykle 90-95 % čistého síranu vápenatého, zatímco přírodní sádrovec z Kobeřic dosahuje čistoty zhruba 65 %.
Energosádrovec je jako surovina běžně využíván hlavně při výrobě sádry, dále jako regulátor doby tuhnutí cementu a pórobetonu, při výrobě omítkových směsí apod. Nově je i zkoušeno jeho využití k přípravě anhydritových maltovin. V některých zemích EU již byl energosádrovec vyjmut z katalogu odpadů (Německo) a prohlášen za sekundární surovinu rovnocennou přírodnímu sádrovci.
PRODUKT POLOSUCHÉ METODY ODSÍŘENÍ SPALIN
Princip polosuché metody odsíření spalin spočívá v záchytu oxidu siřičitého ve vodní suspenzi hydroxidu vápenatého, který je vstřikován do proudu spalin v rozprašovací sušárně.
Vedlejším produktem polosuché metody odsíření spalin je tedy směs síranu a siřičitanu vápenatého, případně i popílku, v různých poměrech dle konstrukce zařízení.
Vedlejší produkt odsíření spalin polosuchou metodou je bílý jemnozrnný prášek, který lze využívat např. v zemědělství jako hnojivo. Přidává se i jako stabilizační složka k popílku. Například na Elektrárně Ledvice z něj vyrábí stabilizát pro stavbu hrázek pro výstavbu koridorů v prostoru Fučík.
V případě, že do rozprašovací sušárny jsou zavedeny spaliny bez předchozího odloučení popílku, je výsledný produkt odsíření využitelný pouze jako výplňový materiál do dolů.
-cez-
