Jak nejlépe využít potenciál zákona o integrované prevenci?

Někteří z těch, kdo spadají pod účinnost zákona a budou muset žádat o vydání integrovaného povolení, tuto skutečnost považují za nárůst administrativních prací v souvislosti s přípravou žádosti, vyjádření, stanovisek, posudků a doplňkových studií. Situace však není tak kritická, existují možnosti, jak proces zefektivnit a zjednodušit, a přitom neohrozit jeho cíle.

Zkouška přístupu

Zatímco příprava žádosti o vydání integrovaného povolení prověří kvalitu řízení, míru odpovědnosti ve vztahu k životnímu prostředí a rovněž strategické uvažování provozovatelů, integrované povolení bude testovat schopnost krajských úřadů a dalších účastníků řízení. Budou muset hledat a nalézt rovnováhu mezi nároky na provozovatele, přínosy pro životní prostředí a rovněž rozumnou míru administrativní náročnosti, která může vydávání povolení zbytečně zatížit.

S trochou nadsázky lze říci, že čím více starostí a potíží bude provozovatel při sestavení žádosti o vydání integrovaného povolení zažívat, tím více by si měl klást otázky, zda nezavedl systém environmentálního managementu pouze formálně, zda je systém funkční a obsahuje klíčové parametry, které jsou zárukou dlouhodobého trendu snižování dopadů na životní prostředí.

Na druhé straně -čím více obecných dokumentů, podkladů a studií bude povolovací orgán vyžadovat, tím menší má představu o tom, čeho chce v daném povolovacím procesu dosáhnout.

Cíl integrovaného povolování

U příležitosti Mezinárodního roku vody byly prezentovány zajímavé údaje o spotřebě vody v České republice. Spotřeba vody poklesla z 300 l na osobu a den včetně průmyslu (domácnosti 170 l) v roce 1991 až na zajímavou hodnotu 170 l na osobu a den v roce 2001 (domácnosti 110 l). Pro srovnání: Německo zaznamenalo v devadesátých letech pokles ze 145 na 128 l na osobu a den včetně průmyslu. Na dramatickém poklesu spotřeby vody se vedle snížené průmyslové produkce podepsala rovněž opatření prevence znečištění a inovace v průmyslu a zemědělství.

Podobné příklady lze nalézt i u ostatních přírodních zdrojů a energií. Cílem systému integrovaného povolování je zajistit příznivé trendy snižování spotřeby zdrojů pomocí tzv. nejlepších dostupných technik. Ty by měly představovat referenční standard technologie, která má v porovnání s podobnými technikami nejnižší vliv na životní prostředí, včetně jejího provozování (vyjadřuje se zpravidla formou environmentálních indikátorů například emisí vztažených na jednotku výroby).

Určení závazných hodnot environmentálních indikátorů bude jedním z klíčových momentů integrovaného povolení. Je nutno zdůraznit, že se bude jednat o hodnoty naměřené před vstupem znečištění do koncových zařízení jako jsou čistírny, filtry a další technologie, které brání přenosu znečištění do životního prostředí (tzv. koncové technologie), i když jsou v majetku provozovatele a jsou v areálu provozu. Hlavní prioritou je tedy zvýšit celkovou efektivitu výrobního procesu. Možností využití koncových technologií bude posuzována až po vyčerpání možných opatření v provozu.

Inventura podkladů

Shromáždění podkladů pro integrované povolení může být velmi složitý a náročný úkol, pokud podnik reaguje na zákonné požadavky ad-hoc a nemá vytvořen systém environmentálního managementu (EMS). Nemusí se nutně jednat o certifikovatelný EMS. Pro potřeby integrovaného povolení stačí funkční systém mechanismů a dokumentů, které tvoří základní kameny každého environmentálního managementu.

Základními kameny EMS použitelnými pro proces vydání integrovaného povolení jsou:

zavedené odpadové hospodářství odpovídající požadavkům ze zákona,

registr environmentálních aspektů provozu,

funkční systémy pořizování a uchovávání záznamů o environmentální výkonnosti (vztah produkce emisí, odpadů a výroby; vztah spotřeby surovin a produkce),

existence environmentálních programů (obsahují plány snižování environmentálních dopadů řízením environmentálních aspektů),

dostatečná řídicí dokumentace k výše uvedeným požadavkům,

plány investic a jejich potenciální vliv na environmentální profil provozu.

Každý provozovatel bude muset specificky a detailně využít nebo vytvořit dokumenty, které formou environmentálního prohlášení popíší minulý a současný environmentální profil (environmentální aspekty vyjádřené pomocí environmentálních indikátorů), bude muset zaktualizovat plány investic, které budou mít vliv na životní prostředí a zohlednit je v žádosti o integrované povolení.

Nejčtenější kapitola

Plány investic budou pravděpodobně nejčtenější kapitolou žádosti. Uvádějí, k čemu se podnik zavazuje a jak se změna projeví v životním prostředí. Plán investic musí být dostatečně ambiciózní, aby se podnik vyhnul pokusům o externí plánování ze strany povolovacího úřadu. Na straně druhé musí být tyto plány uskutečnitelné v předem stanoveném časovém horizontu. Podnik musí být připraven rovněž prezentovat svou analýzu nákladů a přínosů (zde přínosů pro životní prostředí) při vyjednávání a při komunikaci s veřejností.

Zpracování dokumentace rozhodně nebude pro podnik jednorázovou a zbytečnou investicí. Pokud budou informace odpovídat potřebám podniku, mohou být cenným zdrojem nejen pro řízení činností, ale i pro komunikaci s veřejností (v rámci vydání povolení i po jeho vydání), státní správou a samosprávou. ¨

Veřejná část plánů a strategie rozvoje, environmentální politika, plánované investice s pravděpodobným dopadem na životní prostředí a environmentální prohlášení mohou být velmi vítanými dokumenty pro nejrůznější zainteresované strany.

Posílení důvěry

Cílem procesu vydávání povolení rozhodně není zveřejnit citlivé informace o rozvoji firmy, ze kterých lze odvodit ekonomickou efektivitu výroby a jiné ekonomické indikátory, ale především zveřejnit takové informace, které mohou posílit důvěru mezi podnikem, státní správou, samosprávou a rovněž i veřejností. V Evropě se začínají prosazovat systémy environmentálního reportingu a environmentální výroční zprávy (obdoba finančních výročních zpráv), již několik let podléhají nezávislému posouzení auditorů například ve Švédsku. Tyto aktivity jdou nad rámec norem ISO 14000.

Proces vydání integrovaného povolení je novým nástrojem evropské a státní politiky životního prostředí, která si klade ambiciózní cíl zlepšit kvalitu životního prostředí řízením velkých zdrojů znečišťování. Současně si klade za cíl zlepšit ekonomickou a environmentální výkonnost provozovatelů vyvíjením inovačních tlaků a zlepšením informovanosti o nejlepších dostupných technikách.

Zvýšené nároky, především v administrativní oblasti, budou velkou zkouškou nejlepší praxe administrativy (státních orgánů činných v procesu vydávání povolení), především toho, zda pochopí vztah mezi přidanou hodnotou nového zákona a celkovou náročností pro zúčastněné strany. Zatěžovat provozovatele neúměrnými nároky znamená nevyužít potenciálu, který integrovaná prevence představuje.

Neúměrné nároky na provozovatele mohou v konečném efektu znamenat ztrátu inovačního tlaku. Ve svém důsledku tak omezí nebo zamezí zlepšení kvality životního prostředí, které lze od systému očekávat ve střednědobém horizontu. Nalezení optimálního poměru mezi požadavky na provozovatele a přínosy pro životní prostředí bude největším oříškem. I když louskáček drží v rukou zejména povolovací orgány, bez konstruktivní a otevřené spolupráce všech zainteresovaných stran včetně veřejnosti nepřinese zákon očekávané efekty.

Jan Koubský,

České centrum čistší produkce

Seznam aktuální legislativy v oblasti integrované prevence

Zákon č. 76/2002 Sb.

Zákon č 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů.

Zákon č. 521/2002 Sb.

Zákon č.521/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů.

Vyhláška č. 554/2002 Sb.

Vyhláška č. 554/2002 Sb., kterou se stanoví vzor žádosti o vydání integrovaného povolení, rozsah a způsob jejího vyplnění.