Jak dostat biologicky rozložitelné odpady ze skládek?

Pro případové studie byly tyto dvě země vybrány, protože je v nich méně než 20 % BRO ukládáno na skládky, dobře u nich fungují separační systémy, využívají různých způsobů nakládání s odpady, ale liší se přístupem. Dánsko má například nejnižší míru skládkování poměr v Evropě a dosahuje vysoké míry spalováním s výrobou energie. Zároveň však podporuje separovaný sběr určitých materiálů, především papíru a zahrádkářského odpadu.

Nizozemí dosahuje vysoké míry skládkování se znatelným snižováním ukládání BRO na skládkách. V roce 1995 se ukládalo 28 %, v roce 1998 již jen 13 % BRO na skládkách. Důvodem byl důraz na spalování, které vzrostlo z 26 % v roce 1995 na 37 % v roce 1998. Nizozemí má rovněž rozvinuté systémy separace a znovuvyužití určitých materiálů, zejména papíru, kuchyňských odpadů a zemědělského odpadu.

Dánsko - málo skládkování

Dánsko příliš nespoléhá na skládkování a využívá jiné možnosti jak nakládat s BRO. Jde především o spalování s využitím energie (zejména odpadu sbíraný do pytlů) a kompostování, které se používá pro zahradní a zemědělský odpad.

Klíčovými body dánské strategie jsou:

Národní politika ve vztahu ke spalování s využitím energií komunálních odpadů.

Odpadní daň na skládkování i spalování, která podporuje recyklaci a znovuvyužití surovin.

Zákaz skládkování odpadů, které jsou vhodné pro spalování.

Právní podpora sběru novin a časopisů pro recyklaci.

Národní politika, která podporuje recyklaci BRO.

Rozvoj separovaného sběru kuchyňského odpadu z domácností by měl vyústit v rozvoji anaerobní digesce (tzv. bioplynové stanice).

Domácí kompostování

V roce 1998 mělo kolem 179 tis. domácností možnost využívat systém domácího kompostování a zhruba 150 tisíc se na něm skutečně aktivně podílelo. Domácí kompostéry byly dodávány zdarma nebo za minimální poplatky. Při fungujícím domácím kompostování se snižuje množství komunálního odpadu, zejména pokud se sbírá v pytlích. Na to mohou obce reagovat snižováním poplatků za sběr komunálního odpadu. Ročně se tímto způsobem odděluje 22-23 tisíc tun kuchyňského odpadu. Počet zapojených domácností vzrostl mezi lety 1993-1998 trojnásobně.

Separace, doprava

V Dánsku existují relativně vysoké míry separace. Od roku 1990 všechny obce zavedly separovaný sběr papíru a papírových lepenek, v roce 1998 se již sbíralo kolem 39 % tohoto materiálu. Zákon o odpadech č. 619 z 27. června 2000 požaduje, aby se od roku 2002 separovaně sbíralo a bylo recyklováno na 55 % papíru a lepenek. Pokud místní úřad není schopen dosáhnout této míry separace nebo když není schopen prokázat, že těchto hodnot dosahuje, musí zavést sběr těchto komodit od dveří a vytvořit fixní systém pro sběr lepenky pro každou oblast s více než 1000 obyvateli. Tento sběr vyžaduje další poplatky v hodnotě zhruba od 8,0 - 13,42 eur pro každou domácnost v závislosti na typu domu a vybraném systému. Obecně je kolem 50 % domácností obsluhováno systémem sběru pro papír a papírové lepenky a zbývajících 50 % má přístup k tomuto sběru v recyklačních centrech nebo ve sběrných dvorech.

Municipality požadují, aby firmy, které produkují více než 50 kg papíru nebo 50 kg lepenky za měsíc, je vytřídily pro recyklaci a zajistily jejich odvoz.

Zahradní odpad

Většina obcí má systém na trvalý sběr zahradního odpadu tak, aby nedocházelo k nakládání nelegálním způsobem. V současnosti 50 % domácností má přístup k separačnímu systému, zbývajících 50 % může umísťovat tento odpad v recyklačních centrech. Sběrné systémy jsou podobné jako u papíru a lepenky.

Cílem je v roce 2004 recyklovat 95 % zahradního odpadu. Ukazuje se, že množství sbíraného separovaného zahradního odpadu se stále zvyšuje a dřívější odhady byly příliš nízké.

Kuchyňský odpad

Města a obce nejsou povinny vytvořit speciální separační systém pro kuchyňský odpad z domácího sektoru. Ovšem přibližně 20 % těchto obcí má vytvořený separační systém, který funguje pro zhruba 13 % celkového množství domácností. Mnoho z těchto municipalit zvolilo domácí kompostování místo separačního systému. Kuchyňský odpad se nesmí ukládat s komunálním odpadem.

Po municipalitách se požaduje, aby vytvořily separační systém pro odpad s restaurací, občerstvení, které produkují více než 100 kg za týden tohoto odpadu. Podobně musí vytvořit separační systém pro BRO vznikající jako složka odpadu ze supermarketů. Tyto komodity nejsou považovány za složku komunálního odpadu.

Cílem ve vzdálenější budoucnosti je využívat větší podíl separovaných BRO v zařízeních pro anaerobní digesci. Tato technologie není v současnosti v Dánsku dostatečně rozvinutá, vláda sem však směřuje ekonomickou podporu. Do roku 2004 by proto kapacita měla stoupnou až pětkrát (z 20 tisíc v roce 2000 na 100 tis. tun).

Celkem by se mělo v Dánku v roce 2004 zpracovat celkem 150 tis. tun BRO (kolem 50 tis. tun kompostováním, 100 tis. tun anaerobní digescí). Nejvyšší prioritu má anaerobní ko-fermentace kuchyňského odpadu a zemědělských odpadů (kejdy).

Spalování s využitím energie

Spalování s využitím energie je nejrozšířenějším způsobem jak se v Dánsku zpracovávají BRO. V roce 1998 se tak zpracovalo 54,3 % tohoto odpadového toku. V posledních letech byly do většiny spaloven v Dánsku nainstalovány kogenerační jednotky.

Poplatky za odpady

V roce 1987 zavedlo Dánsko daň ve výši 5,37 eur za tunu odpadu, která jde na skládky a do spalovny. Tato daň měla podpořit přechod od spalování a skládkování k recyklaci. Dnes je daň zhruba 10x vyšší a je diferencována podle dalšího využití.

Za skládkování činí daň 50,55 eur za tunu, za odpad spalovaný s kogenerací je to 37,58 eur, ve spalovně s využitím tepla 45 eur. Za odpad pro recyklaci, kompostování a anaerobní digesci se žádná daň neplatí.

Procento odpadů ukládaných na skládky se snížilo z 39 % v roce 1985 na 16 % v roce 1997. Cílem je v roce 2004 skládkovat pouze 12 % odpadů. Největší podíl na tomto snížení má recyklace stavebního odpadu.

Zákaz skládkování BRO

Po zákazu ukládání odpadu vhodného pro spalování v roce 1997 a tlaku na jeho spalování se ukazuje, že kapacita spaloven není dostatečná. Proto se nyní některé frakce (dřevo nebo plasty) balí do plastických balíků a skladují se ve speciálně upravených kazetách skládek, kde počkají několik let až bude dosaženo dostatečné kapacity spaloven.

Konečné užití

Zásady pro použití kompostu a anaerobních produktů jsou specifikovány ve vyhlášce Ministerstva životního prostředí a energie č. 49 z roku 2000. Většina vyrobených kompostů odpovídá požadovanému standardu. Přibližně 50 % kompostovacích zařízení v Dánsku prodává kompost v ceně kolem 8,70 eur za tunu, zbytek dává kompost zdarma, obvykle ho využívá uvnitř municipality. Kompost, který je vyroben z čistého zahradního odpadu, má často vyšší ceny než kompost vyrobený z kuchyňského odpadu nebo čistírenských kalů.

Nizozemí

Ačkoliv množství komunálního odpadu se v letech 1995-1998 zvýšilo o 13,4 %, množství BRO ukládaného na skládky se v této tříleté periodě snížilo o více než 50 %. Nizozemí nemá zájem na skládkování a problém BRO i ostatních odpadů řeší jinak.

Hlavními strategickými nástroji jsou:

- Prevence vzniku odpadu a jeho minimalizace.

- Aplikování zásady "znečišťovatel platí", "výrobce platí".

- Vysoká úroveň separace odpadu.

- Zákaz skládkování biodegradabilních odpadů.

- Standardy pro kvalitu a využití kompostu.

- Poplatky za skládkování a spalování.

- Další finanční opatření.

Produkce

Opatření pro zabránění vzniku odpadů se pohybují od dobrovolných až po povinná. Průmyslové podniky podepsaly mnoho dobrovolných dohod, např. dohoda obalového průmyslu o snížení množství obalového odpadu. Důležité jsou také veřejné kampaně směřující se snižování množství odpadů.

Je velmi obtížné vyhodnotit efektivitu v oblasti prevence vzniku odpadů, byla však pozorována stabilizace množství odpadu, který vzniká v Holandsku v posledních letech, ačkoliv stále roste ekonomika, spotřeba a množství domácností. Předpokládá se, že je to důsledkem prevence vzniku odpadů.

Pro podporu strategie "znečišťovatel platí" existují efektivní nástroje jak přenést na výrobce větší zodpovědnost za jejich výrobky na konci životnosti. Například průmysl papíru a celulózy dosáhl dohody s místními úřady, že separovaný papír a lepenka budou odebírány bezplatně. To dává místním úřadům jistotu, že jimi posbíraný papír bude odebrán a podporuje rozvoj separačních systémů.

Sběr a doprava odpadů

Již od roku 1994 požaduje zákon, aby municipality zavedly separovaný sběr BRO z domácností. Sbírají se tři frakce - papír a lepenka, kuchyňský odpad a zahradní odpad. Pro sběr papíru a lepenky se jako nejvhodnější doporučuje sběr od dveří ke dveřím s frekvencí přibližně 1 x za dva týdny (očekávaná míra separace je 85 %).

Municipality jsou zodpovědné za separovaný sběr a jeho financování. Transport z mezideponie a další zpracování je financováno průmyslem. V případě, kdy sebraný papír má hodnotu na trhu, bude místním úřady jeho cena kompenzována. Pokud však má separovaný materiál negativní hodnotu, mohou místní úřady tento materiál předávat bez poplatků.

Zahradní a kuchyňský odpad

V Nizozemí se pro frakci BRO zahrnující kuchyňský a zahradní odpad používá termín "organický odpad". Jeho separovaný sběr začal na přelomu let 1992 a 1993 a jsou za něj zodpovědné místní úřady. Tento sběr však není povinný, pokud není možno zajistit technicky nebo ekonomicky odpovídající zpracování. Organický odpad je sbírán separovaně ve městech a obcích Holandska se zapojením přibližně 75 % populace. Domácí kompostování není součástí národní strategie.

Zákaz skládkování

V roce 1995 vstoupil v platnost zákaz skládkování organických odpadů na skládkách, který se vztahuje na 32 druhů odpadů komunálního i živnostenského charakteru. Zakazuje se skládkování odpadů, které mohou být znovuvyužity, recyklovány nebo spalovány s využitím energie. Pro jednotlivé kategorie nastává tato povinnost v různých časových obdobích. Od roku 1995 se zákaz vztahuje na komunální odpad, papír a lepenku, organický komunální odpad a obaly. Od roku 1997 se rozšířil na dřevěný odpad.

Ve skládkování je však možno pokračovat, pokud ministerstvo potvrdí, že pro municipalitu není dostupné jiné odpovídající zařízení. Dovoz spalitelných odpadů je povolen, jen pokud neohrozí spalování vlastního odpadu. Import odpadu pro skládkování není povolen.

Daně za skládkování a spalování

Poplatky za spalování jsou vyšší, jelikož jsou využívány pokročilejší, a tedy nákladnější technologie. Ceny za sládkování postupně vzrůstají prostřednictvím zvyšování daní. Daně na skládkování znovuvyužitelných spalitelných odpadů jsou nyní tak vysoké jako nejvyšší ceny za spalování. Má to pozitivní vliv na prevenci vzniku odpadů a jeho znovyužití/recyklaci, které se v posledních letech rychle zvyšují.

Sběr a nakládání s BRO je financováno místními poplatky za sběr a svoz. Používají se různé systémy: poplatek za jeden pytel, podle velikosti domácnosti, velikosti kontejneru, frekvence vyprazdňování nebo váhy sbíraného odpadu. Zatímco se stále zvyšují míry separace a recyklace, negativním jevem je vznik černých skládek.

Konečné užití

Standardy určující kvalitu kompostu jsou součástí zákona o hnojivech. Kromě těchto "oficiálních" standardů mají producenti průmyslově vyráběných kompostů zavedeny vlastní standardy, které pokrývají výrobní procesy a kvalitu výsledného produktu. V posledních letech poptávka po kompostu z BRO rychle roste. Předpokládá se, že je to výsledek propagačních kampaní a podobných aktivit.

-jhm -