Trvale udržitelný způsob nakládání s pevnými odpady musí být ekologicky efektivní, ekonomicky dostupný a společensky přijatelný. Integrovaný systém zpracování odpadů zaujímá k této problematice komplexní přístup.Za užití metod vyhodnocení životního cyklu (Life Cycle Assessment - LCA) můžeme...
Trvale udržitelný způsob nakládání s pevnými odpady musí být ekologicky efektivní, ekonomicky dostupný a společensky přijatelný. Integrovaný systém zpracování odpadů zaujímá k této problematice komplexní přístup.
Za užití metod vyhodnocení životního cyklu (Life Cycle Assessment - LCA) můžeme stanovit zatížení životního prostředí, které je s tímto integrovaným systémem spojeno (Integrated Waste Management - IWM).
Několik studií, které máme již k dispozici, potvrzuje, že tyto metody překonaly svou počáteční "teoretickou" fázi. Aby přístup k otázce nakládání s pevným komunálním odpadem za užití LCA tvořil funkční celek, je nutné porovnat výsledky několika odlišných způsobů nakládání s ním. Existující systém lze využít jako měřítko, kterým je možné zkoumat odlišné přístupy. Jedna z možností je například porovnávat metodu recyklace a metodu spalování s využitím energie.
Optimální přístup k problematice odpadů by měl být v konečné fázi vybrán s ohledem na lokální přírodní podmínky, ekonomii oblasti a obyvatelstvo. Model, který s pomocí metod LCA vznikne, nepředstavuje nutně nejlepší přístup k problematice zpracování odpadů. Přináší však podrobné informace, které mohou zásadním způsobem ovlivnit konečné rozhodnutí.
Odlišné přístupy
Přístupy k problematice zpracování odpadů se v různých částech Evropské unie významně odlišují. Procentuální množství odpadu, který je v konečné fázi skládkován, se zásadním způsobem liší v zemích jako například Dánsko a Řecko. Efektivní systém odpadového hospodářství v Dánsku se s největší pravděpodobností nikdy nepodaří vytvořit v Řecku.
Co mohou tedy manažeři pro odpady využít, aby byli schopni sestavit vhodnější systém zpracování odpadů? Autoři článku navrhují vytvořit udržitelný systém zpracování odpadů za pomoci komplexního přístupu k problematice zpracování odpadů. Využívání metod LCA by mělo umožnit optimalizovat funkci těchto integrovaných systémů zpracování odpadů.
Šetrný, přijatelný, dostupný
Systém zpracování pevných odpadů by měl být ekologicky šetrný, společensky přijatelný, ekonomicky dostupný:
Ekologická šetrnost: je třeba minimalizovat negativní vlivy zpracování odpadů na životní prostředí. Jedná se zejména o spotřebu zdrojů (včetně energie) a množství emisí vypouštěných do ovzduší, vody a země.
Ekonomická dostupnost: náklady spojené se zpracováním odpadů musejí být přijatelné pro celé společenské spektrum, včetně domácností, obchodní sféry, průmyslu, institucí a vlády.
Společenská přijatelnost: systém zpracování odpadů musí vycházet vstříc požadavkům dané společnosti a respektovat její hodnoty a priority.
Je stále jasnější, že není možné nakládat s komunálním odpadem ekologicky šetrným způsobem za užití pouze jediné metody. Je nezbytné zabývat se různými způsoby shromažďování odpadů, stejně jako celou škálou možností jejich následného zpracovávání. To zahrnuje i způsoby zpětného získávání zdrojů, biologického zpracování (kompostování/bioplyn), termického využití (využívání paliva z odpadů a/nebo spalování s využitím energie) a kompostování. Všechny tyto metody dohromady tvoří to, co nazýváme integrovaný systém nakládání s odpady (Integrated Waste management Systém -IWM) (obr. 1). Charakteristickým znakem IWM je komplexní přístup, který zahrnuje kombinování více možných postupů zpracování odpadů. Hierarchie nakládání s odpady
Dřívější postupy při řešení otázky nejvhodnějšího způsobu zpracování odpadů a uspořádání systémů zpracování odpadů nějakým způsobem předpokládaly hierarchii způsobů zpracování odpadů. Ačkoliv se v detailech liší, byl přijat obecný model, kde jsou jednotlivé způsoby zpracování odpadů upřednostňovány v následujícím pořadí: snížení množství produkovaného odpadu, opětovné využití, recyklace materiálů, kompostování, spalování s využitím energie, spalování bez využití energie, skládkování. Ačkoliv se na první pohled zdá toto dělení jako nejsprávnější, má v praxi mnohá omezení.
Toto hierarchické dělení nenachází oporu v žádné vědecké nebo technické teorii. Neexistuje vysvětlení, proč by měla být vždy upřednostňována metoda recyklace před metodou spalování s využitím energie. Hierarchie ztrácí smysl ve chvíli, kdy je využívána kombinace několika možností.
To platí zejména pro integrovaný systém zpracování odpadů (IWM). V případě IWM nelze za pomoci hierarchického dělení určit, zda by kombinace kompostování a spalování byla účinnější než třeba kombinace recyklace a skládkování. Navíc se toto hierarchické dělení obvykle nezabývá problematikou spojenou s finančními náklady.
Každý systém je třeba posuzovat v jeho celku. Řídit se pouze hierarchickým dělením způsobů zpracování odpadů nemůže tedy být dostačující. Využitím LCA v kombinaci s dalšími postupy je však možné zahrnout do konečného rozhodnutí jak ekonomické, tak i společenské požadavky.
Základní pravidla LCA
LCA nabízí metody, které umožňují sledovat, jaké vlivy mají výrobky nebo služby na životní prostředí. Tento postup zkoumá každou jednotlivou etapu životního cyklu. Začíná u získávání surovin a pokračuje zpracováním, distribucí, využitím, možností opětovného využití/recyklování až ke způsobu odstranění. V rámci zkoumání průběhu každé etapy jsou brány v úvahy jednotlivé aspekty, které jí tvoří: vstupní veličiny (suroviny, zdroje a energie) a výstupní veličiny (emise do ovzduší, vody a množství pevného odpadu).
Společně pak tvoří tzv. inventář životního cyklu (Life Cycle Inventory). Tyto vstupní a výstupní veličiny jsou začleněny do struktury životního cyklu a všechny otázky ohledně životního prostředí, které jsou s nimi spojené, mohou být následně řešeny metodou vyhodnocení dopadu na životní cyklus (Life Cycle Impact Assessment).
Závěry LCA nemusí vždy nutně nabízet ideální řešení. Umožní však, aby byly zahrnuty všechny důležité okolnosti, které musí vzít zodpovědný pracovník v úvahu. S ohledem ke složitosti problematiky zpracování odpadů nelze předepsat, která metoda má být využita a která nikoliv. Všechna rozhodnutí, která vzniknou na základě informací shromážděných LCA, musí brát v úvahu konkrétní lokální podmínky včetně ekonomických a společenských okolností.
Využití v legislativě EU
Možnost využívat metody LCA se setkala s pozitivním ohlasem i na politické scéně. Například Evropská komise vyvíjí tzv. integrovanou politiku výrobků (Integrated Product Policy), kde mají být významně uplatněny metody LCA. Prostor by mělo LCA získat i v rámci směrnice k obalům a obalovému odpadu (94/62/EC). Tendence je zde taková, že by měly být co nejdříve dokončeny studie LCA, aby bylo jasně určeno, které způsoby zpracování použitých obalů jsou nejvhodnější.
Velká Británie začlenila metody LCA do svého programu Best Practicable Enviromental Option (BPEO), který se týká nakládání s odpadem. Systém BPEO tedy zahrnuje i ekonomická, sociální a ekologická kritéria.
Výhody
LCA je specifická svým komplexním přístupem k problematice odpadů. Posouzením inventáře životního cyklu je řešena ekologická stránka celého systému. Jsou brány v úvahu všechny důležité vstupní a výstupní činitele různých fází životního cyklu. Těmi však nejsou pouze konkrétní výchozí a konečné podmínky výroby, distribuce, užívání a odstranění výrobku. Jedná se i o nepřímé činitele, které souvisí s výrobou energie, která byla přímo užita při výrobě produktu.
K závěrům se dochází holisticky tak, že veškerý inventář životního cyklu je sestavován průběžně. Tímto postupem je možné zachytit všechny vstupní a výstupní činitele bez ohledu na dobu nebo místo jejich výskytu. Změny v jednom systému nesmí způsobit zhoršení ekologické situace v budoucí době, v jiném přírodním prostředí nebo v jiné části životního cyklu.
LCA nabízí možnost mapovat v rámci celého systému přesuny energie a materiálů, stejně tak i zdrojů, pevného odpadu a emisí. Vzájemným porovnáváním takovýchto různých map, ať už produktů či systémů zpracování odpadů, je možné určit oblasti, kde lze dosáhnout zlepšení ekologické situace.
Základní výhodou metod LCA je, že zahrnují široké spektrum problémů týkajících se životního prostředí a umožňují komplexní způsob jejich řešení. Vypracováním kvantitativní metodologie poskytuje LCA spolehlivý základ pro rozhodování a snad i určitým způsobem zmenšuje emocionální náboj ekologických diskusí.
Omezení LCA
Všestranné využití LCA se zdá na první pohled velice lákavé. Novým uživatelům může LCA připadat jako ten jediný a správný prostředek, se kterým je možné dosáhnout vlastně "čehokoliv" a vždy s ohledem na životní prostředí. Mnoho lidí proto přistupuje k LCA jako k cestě, díky níž je možné vytvořit závazný posudek všech průvodních veličin nějakého produktu nebo služby. Výsledkem této představy jsou pak tendence využívat při vývoji nových výrobních programů pouze metody LCA.
Ovšem v samotném srdci LCA se skrývá určitá dvojakost. Protože LCA pracuje s údaji týkajícími se využívání zdrojů, množství pevného odpadu a emisí znečišťujících látek, je možné díky ní předvídat obecné důsledky pro životní prostředí (například problém globálního oteplování způsobovaného uvolňováním oxidu uhelnatého během celého životního cyklu).
Metoda LCA však není schopna postihnout konkrétní ekologické problémy. Jejím užitím nelze odhadnout konkrétní důsledky pro životní prostředí ve smyslu bezpečnosti, možných obtíží nebo překročení stanovených norem. Konečné množství pevného odpadu a zplodin závisí na tom, kdy, kde a jakým způsobem se dostávají do životního prostředí. Je proto nutné sáhnout k jiným postupům. Pokud například vypouští jedna továrna najednou velké množství polutantů, bude to mít vážnější ekologické důsledky, než kdyby stejné množství bylo vypouštěno po delší dobu a z několika různých míst.
LCA navíc přerozdělí všechny vstupní a výstupní veličiny výroby v továrně do několika různých produktů, tj. různých výrobních programů. Pokud vezmeme v úvahu, že LCA počítá vstupní veličiny pouze jednoho programu, bude nám jasné, že je tak podchyceno pouze malé procento z celkového množství veličin vztahujících se k jednomu produktu. Stojíme tedy před problémem, neboť LCA se jako jediná z metod pokouší zahrnout do svých kalkulací životní cyklus ve svém celku, tj. problematiku životního prostředí vztahující se k výrobě funkční jednotky.
Užitím LCA však není možné předpovědět konkrétní ekologické důsledky, které mohou nastat. Jiné metody, například odhad rizikových faktorů, jsou schopny posoudit konkrétní situaci, neberou však v úvahu zbylé části životního cyklu. Neumožňují proto propojit funkční jednotku s případnými důsledky. Z toho je patrné, že nelze obsáhnout vše pouze za pomoci jediné metody. Vždy jen kombinací několika navzájem se doplňujících přístupů je možné vytvořit komplexní a funkční systém.
Forbes McDougall,
Klaus Draeger,
Procter & Gamble
Neexistuje vysvětlení, proč by měla být vždy upřednostňována metoda recyklace před metodou spalování s využitím energie.
