Pro přípravu a projednávání žádosti o integrované povolení si hodně firem zve konzultanty, kteří mají v tomto oboru zkušenosti. Ing. Jiří Švachula, CSc., a RNDr. Irena Dvořáková ze společnosti Ekonox, s. r. o., Pardubice, se účastnili již pilotních projektů přípravy žádostí ještě před nabytím účinnosti zákona o IPPC a do současnosti se firma podílela/podílí na přípravě téměř padesát žádostí o integrované povolení. Zeptali jsme se proto na jejich zkušenosti.
Jak probíhá vlastní proces přípravy žádosti o integrované povolení?
Ing. Švachula: Zpracování žádosti o integrované povolení (IP) probíhá v podstatě ve dvou kolech. První kolo se odehrává u provozovatele. Buď zpracovává žádost sám nebo si pozve konzultační firmu. U některých provozovatelů vznikl dojem, že jde o jednoduché vyplnění formuláře, které zvládnou sami. Když pak zjistili, co všechno zpracování žádosti obnáší, změnili názor.
Po zpracování se žádost předává na krajský úřad. Vždy se nám vyplatilo ještě před odevzdáním žádosti pozvat pracovníka krajského úřadu přímo na prohlídku zařízení. Prohlédl si provoz, udělal si prvotní představu, zkontroloval pracovní verzi žádosti, zda má všechny náležitosti, vyplývající ze zákona a příslušné prováděcí vyhlášky. Je vždy lepší žádost předjednat s krajským úřadem, protože přístupy k integrovanému povolení se v každém kraji mohou lišit.
RNDr. Dvořáková: Předjednáním se dá zabránit, aby po odevzdání žádosti nedošlo k přerušení řízení a vrácení žádosti k doplnění.
Několikrát jsme se setkala s názorem, že to, co směrnice EU vnímá jako doporučené, u nás se bere jako povinné. Jaká je vaše zkušenost?
Ing. Švachula: Netvrdil bych, že se doporučení směrnice berou jako závazná, resp. povinná. U všech zainteresovaných stran je vidět snaha vyhovět požadavkům zákona č.76/2002 Sb., i když jednotlivé zákony v členských zemích EU mohou být odlišné a mohou v některých případech jít nad rámec směrnice.
Máte přehled, kolik z povinných firem má své povolení zpracované?
Ing. Švachula: Zhruba 30 %, z toho zhruba tři čtvrtiny mají už vydáno IP. Naše společnost sleduje pro MPO stav podání v kategorii 1.1 - Velká spalovací zařízení - do níž spadá přes 120 zařízení. Žádost o IP podalo nebo zpracovalo kolem 20 provozovatelů, a z toho je téměř polovina podniků ČEZ! Mám obavy z termínu 30. 10. 2007, kdy provozovatelé budou muset mít právoplatné integrované povolení. Brzy začnou podávat žádosti firmy, které její zpracování oddalovaly z nejrůznějších důvodů, a pak to bude asi velice složité.
Je třeba vzít v úvahu, že zpracování běžné žádosti (když jsou k dispozici všechny potřebné podklady atd.) trvá 3-4 měsíce. Ve složitějších případech až půl roku, vlastní projednávání může podle zákona trvat 5-6 měsíců. Na vydání IP tedy potřebujete zhruba rok. Takže spekuluji, že se udělá opatření, které termín posune.
RNDr. Dvořáková: Spíše předpokládám, že k legislativní úpravě nedojde, ale bude mlčky tolerováno, že se žádosti i po tomto termínu projednávají, tj. IP nebudou vydána, ale budou v procesu rozhodování.
Proč to firmy odkládají?
Ing. Švachula: Za prvé nemají striktní příkaz vedení, kdy začít. Jestliže žádost připravuje třeba ekolog v rámci svých jiných povinností, nemůže na ni mít dost času. Příprava žádosti chce soustředěnou a cílevědomou práci s plným nasazením. Pokud chce provozovatel připravit žádost o IP, bylo by lepší vyčlenit 1-2 lidi, kteří se budou věnovat jen tomu: musí získat kvalifikované údaje, porovnat je s nejlepšími dostupnými technikami (BAT), navrhnout závazné podmínky provozu, stanovit strategii projednávání s ČIŽP a krajským úřadem. Vždycky může vypadnout nějaký kostlivec ze skříně!
Není z tohoto hlediska řízení příliš komplikované?
Ing. Švachula: Zřejmě ano, ale ještě komplikovanější je pro firmy, které chtějí dělat stavební úpravy nebo stavět nové zařízení, spadající pod zákon o integrované prevenci. Ty by totiž měly mít právoplatné IP k termínu podávání žádosti o stavební povolení. Vlastně by měly s vyřizováním IP začít rok před tím, než začnou žádat o stavební povolení. To je velice krutá podmínka, která firmy blokuje. Byly snahy ji v novele zákona zmírnit tak, aby IP muselo být hotovo až ke kolaudačnímu povolení. Bohužel se to nepodařilo. Tuto komplikaci často nechápe zejména management zahraničních investorů. Mají finanční prostředky, aby provedli modernizaci nebo postavili nové zařízení, ale toto dlouhé řízení jim vše zpomalí. Když se setkají s velkými obtížemi, neváhají a přesunou své aktivity jinam.
RNDr. Dvořáková: Myslím, že provozovatelé nejsou ještě dostatečně informováni. Proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) zde funguje o řadu let déle a management ví, že jím musí projít. Kdežto proces integrovaného rozhodování je nový a ještě není tolik v povědomí.
Pro fungující provoz, který má všechna složkové povolení, představuje vydání IP spoustu práce a administrativy. Jako laik si říkám, proč to vůbec musejí dělat, co integrované povolení změní?
Ing. Švachula: Kdyby šlo jen o to rozhodnutí, tak by se skutečně celý proces nemusel dělat. Krajský úřad by nahradil deset povolení jedním integrovaným povolením.
Velkým přínosem IP je, že provozovatel nebo zpracovatelská firma uvidí souvislosti mezi jednotlivými složkami životního prostředí - ovzduším, vodami, odpady a typem zařízení, zejména na základě porovnání s BAT. Odhalí se souvislosti, které firma předtím nevnímala, protože byly odděleny. K tomu je IPPC velmi dobrý nástroj. Z porovnání s BAT vyplyne pro provozovatele jakási studie o tom, jak se daná technologie/zařízení provozuje jinde.
Jakým procesem se definují nejlepší dostupné technologie (BAT)?
Jakmile vyšla v roce 1996 základní směrnice o IPPC, na jejím základě začaly vznikat technické pracovní skupiny ze zástupců členských zemí EU(TWG). Tyto skupiny začaly zpracovávat BREFy - tzv. referenční dokumenty o nejlepších dostupných technologiích (BAT Reference Documents). Skupiny se scházejí v Seville, a tam se samozřejmě licituje a rozhoduje, co je nejlepší dostupná technika. Každý stát se snaží prosadit to, co je u nich zavedeno a co ostatní nemají. Vytváří tak tlak, aby jeho technologie byla považována za nejlepší techniku. Je to pouze tlak, protože nařizovat v tomto procesu nelze. Na základě těchto jednání se vytvoří seznam doporučených technologií, který je připomínkován a posléze schválen. Po určité době mají být BREF aktualizovány. Například v BREF "Úprava železných kovů" z roku 2000 je vyloženě napsáno, že bude aktualizován v roce 2005. BREF jsou u jednotlivých kategorií zařízení zpracovány na různé úrovni. Například pro spalovací zařízení je BREF perfektní.
A jak se s těmito dokumenty pracuje?
Ing. Švachula: V kapitolách žádosti se porovnává technické řešení. Zjišťujeme třeba spotřebu surovin vztaženou na vyrobenou jednotku. Tento údaj se vypočte pro dané zařízení a zjišťuje se, zda jsou v BREF tyto údaje uvedeny. Opravdu se stává, že v BREF tyto údaje nelze nalézt. Pokud se parametr zařízení nachází v rozmezí uvedeném v BREF, lze konstatovat, že splňuje požadavky na BAT. Pokud ne, měli bychom zdůvodnit, čím to je. Ale nám se to během doby, co zpracováváme žádosti, ještě nestalo. O integrované povolení totiž zatím většinou žádaly vyspělé podniky s moderní technologií.
RNDr. Dvořáková: Požádá-li o IP podnik, jehož technologie není v určitém parametru BATem, má možnost vyjednávání. Musí hledat a navrhnout řešení, které např. zlepší vliv na jinou složku životní prostředí než je ta "problematická". Také se může pokusit argumentovat finanční náročností nové technologie.
Ing. Švachula: V tom je přínos integrovaných povolení: upozorní provozovatele, že něco nefunguje tak, jak má. Jestliže se na tunu výrobku spotřebuje víc vody, než je BAT, měl by se zamyslet, jak snížit množství odpadních vod, zlepšit ekonomiku, zavést recirkulaci vody apod., anebo navrhnout opatření ke snížení emisí do ovzduší.
Je nějaká sankce, když provoz neodpovídá BAT?
RNDr. Dvořáková: BREF jsou jen doporučení: je to tlak, aby firmy provozovaly zařízení na co nejvyšší možné úrovni.
Ing. Švachula: U nových technologií většinou problém není. Horší bude porovnání pro existující provozy, které už nechtějí investovat do modernizace. V každém případě musí splňovat zákonné emisní limity, jinak jim hrozí sankce od inspekce životního prostředí. Ale pokud plní emisní limity, nikdo nemůže provozovatele nutit, aby měl BAT. Provozuje dál své zařízení, které splňuje emisní limity, ale s tím vědomím, že jeho technologie už není moderní a že vývoj v daném oboru pokročil dál.
