ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ VE STŘEDNÍ EVROPĚ Následující studie byla otištěna ve Warmer Bulletinu, známém mezinárodním časopise pro otázky odpadů a recyklace. Napsala ji socio-ekonomka Anne Scheinbergová pro nizozemskou nezávislou organizaci Waste. Svou zkušenost z Bulharska a Maďarska v ní aplikuje na...
ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ VE STŘEDNÍ EVROPĚ
Následující studie byla otištěna ve Warmer Bulletinu, známém mezinárodním časopise pro otázky odpadů a recyklace. Napsala ji socio-ekonomka Anne Scheinbergová pro nizozemskou nezávislou organizaci Waste. Svou zkušenost z Bulharska a Maďarska v ní aplikuje na celý region. Studie přináší pohled, který je pro nás někdy zajímavý, v některých případech ale takřka nepřijatelný. Právě to bylo důvodem, proč jsme se rozhodli text přetisknout.
Odpadové hospodářství ve střední a východní Evropě (SVE) je ve stadiu hluboké přeměny. Politické změny, případné členství v Evropské unii (a tudíž tlak na změnu norem životního prostředí), změny toku odpadů a nejasný vztah veřejnosti k této problematice představují výzvu pro budoucnost.
I přes zděděnou neefektivnost je odpadové hospodářství v SVE dobře organizováno a spadá víceméně pod zodpovědnost vlád bez ohledu na zapojení soukromých firem, poskytujících speciální služby.
TUHÝ KOMUNÁLNÍ ODPAD
I když se složení tuhého komunálního odpadu (TKO) v jednotlivých zemích značně liší, má některé obecné rysy:
[*] TKO obsahuje v průměru 30-50 % organických materiálů, které jsou v něm nerovnoměrně rozděleny podle roční doby. Nejvíce jich je v TKO obsaženo v dubnu až listopadu, v letních měsících tvoří až 100 %.
[*] TKO obsahuje málo papíru, ten se sbírá pro nové použití. V malých a středních obcích (bez ústředního topení) se dřevo, uhlí a téměř všechen papír spalují. Tok odpadů od listopadu do března obsahuje až 30 % dřevného popela a škváry z kamen. Část teplého popela se při tom vyhazuje do individuálních kontejnerů na odpad, kde může vyvolat hoření plastů.
[*] TKO obsahuje poměrně vysoký podíl plastů (až 10 %), hlavně LDPE (nízkohustotní polyetylen) a kelímky od jogurtů z neexpandovaného styrenu.
Bez ohledu na to, jak to vidí západní novináři, je odpadové hospodářství v SVE v mnoha aspektech dobře organisované. Všechny residenční oblasti (včetně většiny obcí) mají zajištěny sběrné služby. Panují zde jasné administrativní vazby. I relativně vzdálené obce jsou "obsluhovány" z nejbližších velkých obcí, pod jejichž pravomoc spadají.
Sběr většinou provádějí zkušení řidiči a party, pracující na známých trasách s přiměřenou frekvencí - 2x nebo 3x týdně ve středu měst, 2x na okraji, 1x týdně ve velkých zástavbách a několikrát měsíčně ve vesnicích. Většina obyvatel platí sběr odpadu v rámci daní. Placení podle objemu není časté.
Většinu běžných administrativních systémů odpadového hospodářství představují společnosti v majetku obcí, působící jako oddělené jednotky s vlastní strukturou řízení a rozpočtem. Město má často zvláštní inspektory, jejichž úkolem je kontrolovat a monitorovat chod společností. Čistění a úklid ulic po sběru jsou účinné, takže ulice jsou čisté a denně se ručně metou.
I když tyto systémy fungují, jsou podle západních norem značně neefektivní. To však v této části světa, kde politickou prioritou bylo udržet zaměstnanost, nepřekvapuje. Ceny pohonných hmot byly uměle snižovány, zařízení a materiály byly podporovány nebo přímo poskytovány obcím ústřední vládou za výhodných podmínek.
Zvláště neefektivní se jeví:
- kontejnery, které se nedovírají a odpad vypadává na ulici,
- použití hořlavých kontejnerů, které mohou být zapáleny horkým popelem,
- pozdní svoz, který způsobuje, že automobily na odvoz odpadu narušují pouliční dopravu,
- neefektivní zařízení,
- neexistence podnětů pro zvýšení efektivnosti,
- nepřesné nástroje měření množství odpadu, který se často ani neváží, ani neměří,
- různé zálohy, které znemožňují stanovit přesné náklady za sběr komunálního odpadu,
- omezený přístup k informacím o účinnosti sběru.
Infrastruktura odpadového hospodářství je často západními pozorovateli posuzována špatně, neboť kladou na roveň efektivnost a organizaci. V důsledku toho západní poradci nebo cizí investoři mají snahu zaměřit své úsilí a aktivity na technickou pomoc v oblasti organizace a ne přímo v oblasti efektivnosti. Často tak narušují organizaci existujícího systému, aniž by zlepšili jeho dlouhodobou efektivnost.
ZNEŠKODŇOVÁNÍ
V zemích SVE se zneškodňování provádí často na divokých skládkách nebo výsypkách. Zpravidla jsou umístěny v geologických proláklinách, močálech, hliništích nebo vytěžených lomech. Jsou většinou neohrazené, obvykle blízko tekoucích vod, bez kontroly u vjezdu (plot je obvykle ukraden a prodán). Tyto výsypky jsou zpravidla 5-15 km vzdáleny od středu správního města, často jsou spojeny s obdělávanými pozemky a téměř vždy tekutý odpad odtéká do důležitého povrchového toku.
Státy, které mají naději stát se členy EU, vybudovaly v posledních pěti letech velký počet moderních zařízení.
Zkušenosti s recyklací komunálního odpadu v zemích SVE jsou nepřesvědčivé, provedení je polovičaté a výsledky jsou špatné. Existují 2 typické přístupy k recyklaci: model "importované iglú" a model "poloprovozní (pilotní) projekt".
MODEL "IMPORTOVANÉ IGLÚ"
Tento model spočívá v nákupu kontejnerů typu iglú "z druhé ruky", které se umístí do středu obydlených oblastí, často aniž by se změnily nálepky v původním jazyce. Většinou ani není snaha zjistit, zda proud recyklovatelného materiálu, pro který je kontejner určen, skutečně existuje, a jaký je jeho objem. Tak např. se často instalují kontejnery typu iglú na hnědé sklo, i když v odpadech v SVE hnědé sklo není.
S ohledem na to nepřekvapuje, že množství sebraného materiálu je minimální, kontaminace vysoká, účinnost nulová, příjmy zanedbatelné a výsledné náklady na regeneraci astronomické. Recyklace má proto špatný zvuk a tyto projekty osiří nebo se uzavírají jako příliš nákladné.
MODEL "POLOPROVOZNÍ PILOTNÍ PROJEKT"
Tento model obvykle zahrnuje cizího konzultanta s bilaterálním dárcem peněz ze zahraničí, který zavede způsob recyklace, jenž funguje dobře v zemi, ze které je importován. Tento postup se instaluje do nějakého města v rámci SVE, které je vystaveno tlaku vlastního ministerstva životního prostředí, aby vyzkoušelo nějaký způsob recyklace. Dárce zajistí financování, koupí zařízení a doplňky, podporuje komunikaci s veřejností a sběrový systém je často úspěšný.
Problémem je doba fungování. Tyto programy jsou navrženy tak, aby se po 4 - 5 měsících zastavily, bez ohledu na to, zda jsou úspěšné nebo ne a nic po nich nezbude.
Doba provozu je příliš krátká na to, aby se dala měřit jejich skutečná účinnost. Čtyři až šest měsíců provozu neřekne nic o tom, jak to bude vypadat dlouhodobě. K tomu by bylo zapotřebí nejméně 18 měsíců testování.
Druhým problémem je to, že postup je určen pouze pro malý počet domácností (500 - 1500). Poloprovozní projekty pro méně než 10 000 domácností stěží poskytnou dostatek ekonomických informací o tom, zda postup je únosný.
Poloprovozní postupy často vedou k závěru, že recyklace je nákladná, zbytečná a irelevantní. A obyvatelé jsou nabádáni k tomu, aby na krátkou dobu změnili své chování a pak (i když je projekt úspěšný) se během několika měsíců vrátí ke starým postupům.
Skupiny až 15 lidí všeho věku "čistí" skládku tak, že prohrabují odpad, vysypaný z vozů a každý se specializuje na "regeneraci" určitého druhu odpadu (textil, plasty apod).
Neomezují svou činnost na skládky. Jsou nejaktivnějšími sběrači papíru a lepenky z obchodů nebo nádob na odpady na ulicích, odkud vybírají různé ještě použitelné věci.
V dobách "za komunistů" byla recyklace strategickou činností a stát ji podporoval ve formě placeného sběru papíru apod. Pro řadu lidí je dosud recyklace nějak spojena se souhlasem komunistů a používají to jako omluvu pro to, že veřejný sektor v této oblasti tak špatně funguje.
Existuje trh s celými skleněnými lahvemi a nádobami pro opětné použití, spojený se systémem záloh pro lahve od nápojů. Systém recyklace je však poměrně nerozvinutý. Existují továrny na zpracování plastů, avšak trh je slabý. Postkomunistický průmysl recyklace je spojován s tendencí zlodějů krást kovové mříže a ploty a odřezávat telefonní a elektrické dráty a prodávat je pro recyklaci.
V této oblasti prakticky neexistuje aktivita nevládních organizací. Není zájem obhajovat recyklaci nebo třídění zdrojů a chybí i předpisy.
Chléb a pečivo se nebalí nebo se prodává v papírových sáčcích nebo s kouskem šedého balicího papíru. Vejce se prodávají na kusy, nebo v malých sáčcích z HDPE nebo LDPE. Ovoce a zelenina se prodávají nebalené, i když zde se situace rychle mění. Prodávající dávají ke zboží volně plastové sáčky raději, než by účtovali zvýšenou cenu. Sycené nápoje a pivo se prodávají ve vratných, zálohovaných lahvích.
Roste tendence prodávajících dávat kupujícím k disposici plastové sáčky, které se několikrát znovupoužijí.
Většina toho, co zůstává na výsypkách po "vyčištění" a rozkladu, jsou víceméně jen plastové sáčky. Kavárničky a podniky rychlého občerstvení podávají teplé i studené nápoje v kelímcích z PVC, HDPE nebo neexpandovaného polystyrenu. Papírové kelímky jsou zcela neznámé.
Slogan "Chceš méně odpadu: konzumuj méně" není přijímán se sympatiemi. Lidé cítí, že spotřebovávají málo, ekonomika je křehká a nejprve potřebují zvýšit kupní sílu a mít vyšší životní úroveň než budou moci dodržovat toto omezení.
PERSPEKTIVY
Rychlé změny spotřebitelských zvyklostí povedou k tomu, že situace s odpady v zemích SVE se nejprve zhorší, než se začne zlepšovat. Zatímco množství a různorodost obalů stoupají, recyklovatelnost a degradovatelnost klesají, a tím stoupá množství odpadu.
Na druhé straně existuje daleko větší ochota spolupracovat na nových schématech a pravděpodobnost, že dobré recyklační programy budou dobře fungovat.
Spotřeba je nízká, lidé si produkují řadu surovin ve vlastních zahrádkách, konzervují je doma a je zvykem šetřit - to vše může znamenat, že množství odpadů neporoste rychle.
Co se dá podniknout? To záleží na tom, kdo se ptá. Západní pozorovatelé v roli profesionálních rozvojových pracovníků, konzultantů a advokátů by se měli naučit lépe interpretovat to, co vidí. Veřejní činitelé by měli mít odvahu inovovat.
Sponzorské organizace by se měly vyhnout chybám při budování poloprovozních modelů a prosazovat projekty, které mají naději na úspěch a snažit se, aby tyto projekty pokračovaly i bez vnější podpory.
Soukromé firmy, možní investoři a výrobci zařízení by se měli držet přísnějších etických i provozních norem a banky by měly lépe zvažovat investice a ujišťovat se o tom, že finanční struktury jsou únosné pro všechny zúčastněné, nejen pro investory. Orgány EU hrají důležitou roli při racionalizaci a harmonizaci postupů.
ANNE SCHEINBERG
FOTO ARCHÍV
(Přetištěno se svolením Warmer Bulletinu)
