Prvního června začalo platit nařízení vlády č. 148/2006 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Na první pohled se zdá, že naše vláda pozorně sleduje vývoj poznání o škodlivosti hluku a vibrací na lidském zdraví a bezprostředně reaguje.
Minulé nařízení vláda vydala pod číslem 88/2004 před dvěma lety, a to bylo jakousi novelou nařízení vlády č. 502/2000 Sb., které u nás poprvé v nové době naformulovalo bezpečnostní hlukové hygienické limity. Skutečností ovšem je, že jsme byli již v loňském roce vázáni povinností zanesení směrnice 2002/49/EC Evropského parlamentu a Rady o hodnocení a nakládání s hlukem pocházejícím ze životního prostředí do národní legislativy.
Jelikož se tak nestalo, Evropská komise na nás u Evropského soudního dvora podala již v prosinci loňského roku žalobu, což bude jistě znamenat nemalý výdaj z kapsy každého daňového poplatníka. Snad mezinárodní soud české politiky konečně přiměje, aby se tomuto závažnému problému ve větší míře věnovali. Pak pravděpodobně také zaniknou všelijaké výjimky v podobě korekcí a podobně.
A tak je to správně. Vždyť hluk v životním prostředí je v naprosté většině případů odpadní produkt z nějaké činnosti člověka. Rozebereme-li si zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, pak se jedná minimálně o skupinu Q11 přílohy 1 a skupinu H5 přílohy 2 citovaného zákona. Ano, hluk v životním prostředí je odpad, s nímž je třeba nakládat podle zákona o odpadech.
VLIV HLUKU NA OBYVATELSTVO
Hluk je v ČR, obdobně jako v jiných vyspělých zemích, vážným problémem životního prostředí, jehož závažnost a naléhavost soustavně narůstá. Stále v hojnější míře jsou proto prováděna opatření k ochraně obyvatelstva, vesměs velmi nákladná. Při rozhodování o jejich povaze a realizaci vystupuje do popředí otázka, zda sociální prospěch, který takto vznikne, je úměrný vynaloženým nákladům.
Ve vědecké literatuře posledních desetiletí se setkáváme s řadou studií, které usilují různými způsoby o kvantitativní a pokud možno i ekonomické vyhodnocení různých expozic hluku a efektů navrhované či prováděné ochrany. Směřují hlavně ke zjištění poměru nákladů a získaného prospěchu (cost-benefit analysis, CBA) při plánování různých protihlukových opatření. Jsou rozvíjeny snahy o finanční vyhodnocení přímých i nepřímých škod, k nimž vlivem hluku dochází a hledány hodnotové jednotky hluku, tj. koeficienty přepočtu ekonomicky vyjádřených škod na 1 dB, na postiženou osobu resp. domácnost apod. Takto je studován hluk uliční (automobilový), železniční i letecký. Výsledky jsou využívány v praxi komunální politiky.
U nás takové studie nemáme k dispozici a protihluková opatření jsou do jisté míry prováděna ekonomicky "naslepo". Vzniká tak reálné riziko volby nevhodných priorit, zbytečně vynakládaných prostředků, a na druhé straně nedostatečná ochrana v místech, kde by byla prokazatelně a ve zjistitelné míře efektivní.
CHARAKTERISTIKY A ZDROJE HLUKU
V komunitní praxi se nejčastěji uplatňuje hluk dopravní, který se dělí do tří hlavních skupin:
Uliční (silniční) produkovaný hlavně motorem vozidel a jejich třením s vozovkou a se vzduchem.
Železniční hluk je dán hlučností pohonné jednotky, odvalováním ráfku kola po kolejnici a přenosem vibrací z kola do vozidla a z kolejnice do trati. Při velmi vysokých rychlostech nad 250 km/hod. může být průjezd vlaku vnímán jako zvukový ráz podobný přeletu tryskového letadla. Letecký hluk je generován především turbulencí při míchání plynů z tryskového motoru s okolním vzduchem. Hluková zátěž pro okolí narůstá při startu a přistávání letadel.
Ostatní zdroje - značné hlukové zátěže obyvatel mohou vznikat z ostatních zdrojů hluku v souvislosti s komunálními aktivitami v obcích: stavebními pracemi (jeřáby, míchačky, sváření, zatloukání, vrtání aj.), čištěním ulic, odvozem odpadků a sečením trávníků.
Hluk ze zařízení domů je nejčastěji působen ventilačními a klimatizačními systémy, čerpadly topení, potrubními systémy a výtahy. Hluk z domácností je velmi častým předmětem stížností lidí na rušení hlukem. Většinou jde o bezohledné používání elektrických spotřebičů, hlasité reprodukce hudby atd.
Hluk z rekreačních aktivit rovněž narůstá: motorky, terénní vozidla, motorové čluny, ale také diskotéky, rockové koncerty.
VLIVY NA OBYVATELSTVO
Hluk může postihovat lidské zdraví a pohodu mnoha cestami, vyvoláváním rozmrzelé reakce a poruch spánku, rušením komunikace, zhoršováním koncentrace a výkonu, rušením odpočinku a rekreace, ovlivněním sociálního chování a ztrátami sluchu. Lidé exponovaní vyšším úrovním hluku (zejména v blízkosti letišť a podél frekventovaných komunikací) si ve srovnání s méně exponovanými, častěji stěžují na bolesti hlavy, častěji utrpí drobné úrazy, častěji užívají uklidňující a uspávací léky a častěji jsou přijímáni do nemocničních oddělení pro mentální zdraví. Hlavní účinky spojované s hlukem jsou působeny emocionálními reakcemi, založenými na odporu, nelibosti a rozmrzelosti. Zdravotní vlivy mohou být přímé (akutní) i kumulativní.
Všechny udávané účinky jsou multifaktoriální, kromě hluku mohou mít i řadu dalších příčin v oblasti jiných škodlivin životního prostředí, faktorů životního stylu a zaměstnání. Mnohé chronické účinky (nemoci) mají často dlouhé předchorobí, vyvíjejí se řadu let, takže jejich prvotní příčiny neleží v současnosti, ale v různě vzdálené minulosti. Tím je nesmírně zkomplikován výzkum, který by měl spolehlivě odlišit důsledky hluku od všech četných ostatních vlivů.
Řešení nemohou poskytnout průřezové epidemiologické studie, neboť obyvatelé jsou po více stránkách odlišní (v sociálním postavení, způsobu života, prioritách aj.).
Větší možnosti poskytují studie longitudinální, ale i zde výsledky záleží na tom, jak se hlukové expozice mění v průběhu let ve vztahu k sociálním, ekonomickým a politickým změnám. Jestliže ovšem výzkum zatím definitivně neprokázal závislost mezi uličním hlukem a dlouhodobými zdravotními účinky, neznamená to, že neexistují. Tato závislost se nadále předpokládá a je předmětem soustavného výzkumu.
VLIVY PSYCHOSOCIÁLNÍ
Hluk vyvolává různé psychologické symptomy, nikoli však definované psychiatrické nemoci. Hlavními efekty v oblasti psychosociální jsou rozmrzelost, zhoršování výkonnosti, rušení řečové komunikace, změny sociálního chování.
Miedema a Oudshoorn (2001) vypracovali matematický model pro hodnocení rozmrzelosti (včetně intervalů spolehlivosti), který naplnili daty ze studií rozmrzelosti z hluku leteckého, uličního a železničního. Podkladem byla metaanalýza studií z různých evropských zemí (kromě jižních), USA, Kanady a Austrálie, zahrnovala celkem 58 tis. osob. Výsledkem je dělení rozmrzelých do tří kategorií: "vysoce rozmrzelí", s hranicí 72 na škále 0-100, "rozmrzelí", s hranicí 50 a "lehce rozmrzelí", s hranicí 28 na uvedené škále. Procento vysoce rozmrzelých má nulu pod úrovní 40-45 dB(A), pak narůstá. Největší je růst u hluku leteckého, menší u silničního a ještě menší u železničního.
Graf je doporučován při hodnocení různých projektů měnících dopravu. Má být využit i při zpracovávání hlukových map, které požaduje Evropská unie (European Commission, 2000).
Lidské společenství je závislé na řečové komunikaci, jejíž ztěžování nelibě snáší. Hluk, zejména kolísavý a intermitentní, srozumitelnost narušuje. Řečové signály se pohybují mezi 100 a 8000 Hz, většina akustické energie řeči je mezi 100 a 6000 Hz, nejdůležitější energie přenášející signály je mezi 300 a 3000 Hz. Interference hluku s řečí je maskovací proces, v němž z hlukového pozadí nelze řečové signály extrahovat. Během uvolněné konverzace v domácnosti je hluková hladina řeči asi 55 dBA. Roste-li hluk pozadí, zvyšují lidé hlas, aby překonali maskovací efekt.
Hlučné prostředí také modifikuje sociální chování. Podle WHO (1995) se zhoršená ochota pomáhat projevuje od hlukové hladiny 80 dB(A). Expozice vysokým úrovním hluku v pracovním prostředí může vést k neuróze a zvýšené dráždivosti. Určité údaje ukazují i na možný negativní efekt komunitního hluku na mentální zdraví, spolehlivé průkazy však nejsou k dispozici.
Hluk postihuje již při poměrně nízkých hladinách zejména spánek. Mnoho pozornosti bylo přitom věnováno hluku leteckému, avšak z hlediska počtu postižených lidí je silniční hluk mnohem významnější. Otázka kvantitativních vztahů mezi hlukovou hladinou a rušením není zatím jednoznačně zodpovězena, mezi výsledky různých epidemiologických studií jsou veliké rozdíly.
Následné efekty (pocit snížené kvality spánku, únava, změny nálady, zhoršování výkonnosti) nastupují u citlivých osob už při úrovních 45 dB. Odhaduje se, že takové osoby představují třetinu populace. Dlouhodobé efekty byly sledovány u lidí, kteří žili mnoho let v silně exponovaných územích.
VLIVY NA TĚLESNÉ ZDRAVÍ A FYZIOLOGII
Přímé je působení hluku na ucho a na sluchový orgán. Poměrně časté je při dlouhodobém pobytu v prostředí s vysokými hlukovými hladinami chronické poškozování vnitřního ucha, projevující se nedoslýchavostí až ztrátou sluchu. V citlivosti lidí k poškození sluchu jsou veliké interindividuální rozdíly.
Podle stanoviska Evropské komise mohou dlouhodobé expozice hluku nad 80 dB trvale poškozovat sluch. Přichází to v úvahu hlavně v pracovním prostředí a snad na diskotékách, ale velmi zřídka v obytných územích.
Expozice hluku může vyvolat různé druhy reflexních odpovědí, zejména je-li hluk neznámý a neočekávaný. Cílovými orgány mohou být vnitřní orgány (srdce, cévy, střeva, endokrinní žlázy aj.).
Nejvíce se v odborné literatuře diskutuje o kardiovaskulárních efektech. Vědecké poznatky budí dojem slabého až mírného vlivu komunitního hluku na krevní tlak. Klinický význam těchto vzestupů krevního tlaku není jasný.
Průkaz vlivu hluku na zdraví je nesnadný, neboť vzestup krevního tlaku, srdeční nemoci vředy a jiné ke stresu vztahované nemoci mají multifaktoriální etiologii, kde jednotlivé faktory nelze v epidemiologických studiích dobře odlišit (zejména např. sociální třídu, osobní návyky nebo osobnostní charakteristiky). Potenciální účinky hluku na tělesné zdraví nejsou ve vztahu ke komunitním expozicím dostatečně spolehlivě doloženy. Dosavadní údaje nedovolují odvozovat definitivní závěry. Více průkazných poznatků máme k dispozici ze studií prováděných na hlučných pracovištích.
V naprostém rozporu s uvedenou zahraniční literaturou jsou některé údaje o vlivu hluku na zdraví, obsažené v publikacích Státního zdravotního ústavu v Praze (Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku, SZÚ, Praha, 1997, totéž 1998, 1999 a další roky, autor MUDr. P. Šišma). Obsahují křivky, které popisují údajný vliv uličního hluku na zvýšený krevní tlak, srdeční infarkty, výskyt katarů horních dýchacích cest a na souhrn "civilizačních chorob", do nichž jsou kromě již uvedených nemocí počítány vředová choroba žaludku a dvanáctníku, žlučové a ledvinové kameny, cukrovka, nádorová onemocnění a alergická onemocnění. Většina uvedených chorob není v solidní světové vědecké literatuře vůbec ke hluku vztahována.
Podklady k těmto křivkám byly získány zcela nevědeckým způsobem a nemají tedy obecnou platnost. Pokud jsou užívány, matou laickou i odbornou veřejnost a pokud by byly brány vážně, mohly by přemrštěnými údaji o hlukem působených zdravotních dopadech napáchat značné morální i ekonomické škody.
Ivo Vaněk
Národní hluková observatoř
1) Při impulsním hluku a hluku při nízkých letech tryskových letadel je práh o cca 12 dB nižší
