Na současnou situací v recyklaci stavebních a demoličních odpadů jsme se zeptali doc. Ing. Miroslava Škopána, CSc., prezidenta Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů.
Jaký stav recyklace stavebních a demoličních odpadů je u nás?
Trend není příliš optimistický. Produkce recyklátu je zhruba stejná jako v minulých letech, ale produkce štěrkopísku a stavebního kamene rychle roste. Poměr využívání recyklátu vůči využívání stavebního kamene je proto stále nepříznivější, ačkoliv před zhruba pěti lety vypadala situace pro recykláty poměrně nadějně. Hledali jsme důvody tohoto poklesu a definovali několik základních příčin.
Které to jsou?
Zamýšleli jsme se, kdo je hlavním odběratelem recyklátů, kam jdou materiálové proudy. Recykláty jsou používány hlavně na velkých akcích - stavbách dopravní infrastruktury a dalších, zejména plošně rozsáhlých stavbách (např. hyper a supermarkety, logistická centra). Před několika lety začali právě obchodní a logistická centra stavět hlavně soukromí investoři, kteří byli většinou ze zahraničí, respektive z Evropské unie. Recyklát byl pro ně běžný materiál, který byli zvyklí využívat. Navíc je levný a oni se snažili minimalizovat náklady.
V současné době se těžiště přesouvá ke stavbám komunikací nebo železnic, kde je hlavním investorem stát. U nich - zdá se - nezáleží, kolik stavba bude stát, není zde zájem ušetřit ani korunu. Navíc projektant dostává odměnu odvozenou z výsledné ceny stavby. V té chvíli by byl sám proti sobě, kdyby navrhoval levné alternativní materiály. Jsou zde však i další důvody. Otevřelo se velké množství malých těžebních lokalit, zejména v okolí velkých měst. Prodeje také ovlivňují marketingové možnosti producentů primárních surovin a producentů recyklátů, které jsou velmi odlišné.
Ovlivňují prodej cenové relace?
Recykláty vyjdou levněji než přírodní suroviny - samozřejmě podle druhu. Recyklát z betonu - čistý drcený beton, zejména v úzkých frakcích - může být takřka stejně drahý jako kamenivo vhodné pro daný účel, ale spíše o 20 až 30 % levnější. Cihelné recykláty na zásypy jsou zpravidla na třetině, maximálně polovině ceny primární suroviny. Uplatnění recyklátů se výrazně liší podle místní situace. Loni je v Praze, kde je recyklátů hodně, někteří producenti nabízeli zadarmo, jen za odvoz, aby se uvolnilo místo deponiím. Buduje se tu totiž řada tunelů a metro kopané shora a vzniklo obrovské množství výkopové zeminy a kameniva. Na druhé straně na Olomoucku, kde se stavěly kanalizace a vodovody, byla po recyklátech pro zásypové účely značná poptávka.
Uplatnění recyklátu je regionální záležitost. Jde o velmi levný materiál, jehož cenu silně ovlivňuje doprava. Ekonomická vzdálenost pro jeho dopravu je maximálně 35 kilometrů, ale spíše méně.
Dotýká se to nějak měst a obcí?
Města se dostávají do paradoxní situace. Před lety povolila podnikatelským subjektům vybudovat recyklační linky, aby se odpovídajícím způsobem nakládalo se stavebními odpady. Protože o výrobky z recyklátů není v některých regionech velký zájem, jsou mezideponie téměř naplněny. Je otázkou několika měsíců, kdy firmy přestanou odebírat od měst stavební odpad, protože nebude prostor pro jeho zpracování. Města budou mít problém, jak nakládat se stavebním odpadem, ale recyklační firmy to příliš neohrozí. Většinou mají mobilní recyklační linky, které převezou do prvního kamenolomu a budou pracovat dál.
Není problém také ve vlastnostech recyklátů?
Do jisté míry ano. Recyklát má dobré vlastnosti, pokud se s ním nakládá správ-ně podle technologického postupu. Nakládání s přírodními surovinami je z tohoto hlediska jednodušší, proto jim stavaři dávají přednost.
Kromě toho neexistuje pro recykláty jednotný systém posuzování vlastností. Pro certifikaci výrobku musí jeho výrobce získat potvrzení akreditované osoby, že materiál má deklarované vlastnosti - nic víc, nic míň. Nehovoří se o tom, k čemu se materiál hodí.
Při konkrétním využití, např. na stavbu komunikací, existují příslušné ČSN pro kamenivo. Jenže například cihelný recyklát obvykle nemůže splnit normu pro nasákavost, která je vždy vyšší než u přírodního kameniva. Proto by bylo třeba pro recykláty vytvořit normy, odpovídající jejich vlastnostem.
Víme, jaké procento z veškerých stavebních odpadů se u nás recykluje?
Přesné číslo bohužel neznáme. Víme přesně, kolik se vyrobí recyklátu, protože děláme roční evidenci u rozhodujících firem. Ale nikdo není schopen řícti, kolik tun SDO ve skutečnosti vznikne. Podle našich odhadů je míra recyklace nad 50 %.
Tato nejistota je dána nejednoznačnou definicí odpadů v zákoně o odpadech. Pokud se při demolici materiály na místě rozdrtí a rovnou na místě znovu použijí, ze zákona se na odpadech ani kilogram tohoto materiálu neobjeví v evidenci odpadů. Nezměnil vlastníka, takže se vlastně odpadem nestal.
Jaká je situace s využitím SDO v ostatních zemích Unie?
V některých zemích EU, zejména v jižní Evropě, je situace velmi špatná. Ve Španělsku se recykluje jen podél hranic s Francií, v Itálii jen v jižních Tyrolích, v Řecku a na Kypru není jediná technologie. V západních zemích je to zase jinak. V Belgii nebo Holandsku se recykluje hodně, protože stavební kámen je tam velmi drahý.
Jarmila Šťastná
doc. Miroslav Škopán (1953)
docent na VUT FS v Brně pro obor dopravní a manipulační technika s výzkumným zaměřením na recyklaci inertních minerálních odpadů jako zdroje druhotných surovin a optimalizaci používaných strojních technologií, od roku 1995 předseda Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR, člen předsednictva mezinárodní asociace "Federation Internationale du Recyclage" F.I.R, Holandsko, a asociace "European Quality Association for Recycling e.V." (EQAR), Německo.
