Jedním z diskutovaných záměrů legislativních změn v oblasti odpadového hospodářství v České republice je i sjednocení stávajících tří typů plateb do jedné platby, která by účinně kombinovala silné stránky a současně minimalizovala slabé stránky stávajících plateb.
Zjednodušeně řečeno je cílem navrhnout takový typ platby, který umožňuje pokrýt skutečné náklady obcí na odpadové hospodářství a současně bude jednoduše vymahatelný s možností zavedení systému úlev podle sociální situace domácností (důchodci, rodiny s dětmi, studující a další), nebo úrovně třídění.
Jaké další nároky by měla platba splňovat? Především by se mělo jednat o platbu spravedlivou, která odráží reálné environmentální chování domácnosti (úroveň produkce směsného komunálního odpadu, úroveň třídění využitelných složek, domácí kompostování, předcházení vzniku odpadu, či jeho opakované použití). Dále by se mělo jednat o platbu transparentní, jednoduše pochopitelnou a tudíž i akceptovatelnou cílovou skupinou, tedy především domácnostmi. Mělo by se jednat o platbu, která zohledňuje lokální specifika a zvyklosti domácností. V neposlední řadě by se mělo jednat o platbu, která je jednoduše aplikovatelná, akcentující ekonomickou efektivnost obecního systému nakládání s odpady a samozřejmě platbu, jejíž základní parametry jsou jednoznačně definované právním předpisem.
Jakkoli je v současné době akcentován především motivační charakter plateb za komunální odpad, je třeba si uvědomit, že z pohledu obcí je to především nástroj, jehož primárním smyslem je pokrýt (alespoň částečně, nejlépe plně) náklady celého systému nakládání s komunálními odpady. Platba za komunální odpad placená občanem má tak povahu ceny za službu, kterou je sběr, svoz a využití (resp. odstranění) komunálního odpadu, a jako taková je různým způsobem reflektována obcemi na jedné straně a domácnostmi na straně druhé.
PLATBY Z POHLEDU OBCÍ
Česká republika je v porovnání s ostatními zeměmi EU poněkud specifická v tom, jakým způsobem jsou občané motivováni k tříděnému sběru, snižování produkce směsného komunálního odpadu, k prevenci, resp. k opakovanému využití odpadu. Zatímco v podmínkách řady zemí EU (Německo, Rakousko, Holandsko, Belgie, Dánsko) jsou nedílnou součástí motivace právě poplatkové systémy (mají zde svou tradici, lidé jsou s nimi dlouhodobě konfrontovániy, znají je a jsou s nimi ztotožněni), pak Česká republika vsadila na jinou kartu - informační a komunikační kampaně (resp. dostupnost sběrných nádob, podpora třídění na školách, tlak dětí na rodiče apod.). Výchova a vzdělávání je jinou cestou k cíli, avšak jak se zdá z měřitelných výsledků systému odpadového hospodářství v České republiky, nikoli cestou horší. Poplatkové systémy v podmínkách ČR jsou tak "pouze" doplňkovým nástrojem ve vytváření motivace k environmentálně žádoucímu chování, který může k třídění odpadu přitáhnout především ty, kteří jsou vůči informačním a vzdělávacím kampaním dlouhodobě rezistentní (tzv. notoričtí netřídiči).
ROZDÍLY MEZI ČR A NĚMECKEM
Motivace tak v rozhodování obcí o volbě platby za komunální odpad (z pochopitelných důvodů) není rozhodující (na druhou stranu především malé obce, které mají zavedené známkové systémy, přiznávají, že místní poplatek neplánují zavést mimo jiné proto, že by byla ohrožena motivace odpad třídit). Klíčové je generovat příjmy do veřejných rozpočtů a snaha prostřednictvím platby za komunální odpad uhradit náklady provozu obecního systému nakládání s komunálními odpady.
I v tomto ohledu jsou patrné rozdíly mezi českými a např. německými obcemi. Německé obce mají povinnost nastavit výši plateb za komunální odpad tak, aby příjmy pokryly náklady celého systému. V podmínkách České republiky je rozhodování o výši platby pro občana ovlivněno politickými zájmy, či sociální situací rodin (především v strukturálně ohrožených oblastech ČR a perifériích, kde výdaje na bydlení vč. odpadů tvoří významný podíl na výdajích z rozpočtu domácnosti a kde již v současné době obce vykazují velký podíl neplatičů).
Na rozdíl od České republiky, německé obce zvažují při výpočtu výše platby za komunální odpad charakter nákladů - zda se jedná o náklady variabilní (náklady, které rostou s rostoucími výkony - např. množství komunálního odpadu, počtem výsypů. apod.), nebo fixní (nejsou vázány na výkon systému a vzniknou vždy). Cílem poplatkové politiky je nastavit konstrukci výpočtu platby tak, aby byly pokryty především fixní náklady systému, jejichž případné nepokrytí by mohlo ohrozit fungování celého systému nakládání s komunálními odpady. Tento přístup ke konstrukci plateb za komunální odpad má jednu významnou výhodu - umožňuje pracovat i s motivační částí platby, aniž by bylo ohroženo financování systému. Základní platba je nastavena tak, aby pokryla fixní náklady systému (čím vyšší jsou fixní náklady systému, tím vyšší musí být i základní platba), doplňková platba sleduje pokrytí variabilních nákladů, které jsou vázány na výkon systému. Tato část platby může být nastavena progresivně, lineárně či degresivně, opět závisí na prioritách obce v podpoře různých (sociálně slabých) skupin obyvatel (degresivní platba může zvýhodňovat domácnosti s vysokým počtem členů, viz graf).
V podmínkách ČR zatím není tato nákladová perspektiva příliš aktuální, nicméně ze zahraničních zkušeností vyplývá, že vyšší fixní náklady vykazují především větší obce s vlastní odpadovou infrastrukturou (vlastní vozový park na svoz odpadu, vlastní zařízení na nakládání s odpady apod.), naopak způsob kalkulace ceny pro malé obce (cena dle počtu výsypů, počtu najetých km, množství komunálního odpadu apod.) vede k tomu, že náklady mají povahu variabilních nákladů. Z hlediska konstrukce plateb platí, že čím vyšší jsou fixní náklady systému, tím menší je prostor pro zavedení doplňkové (motivační části) platby. Naopak, vyšší podíl variabilních nákladů vytváří prostor pro obce pro konstrukci plateb dle skutečného výkonu systému, a tím motivovat občany k preferenci menších nádob, nižší frekvence svozu, třídění využitelných složek apod.
PLATBY Z POHLEDU DOMÁCNOSTÍ
Z pohledu domácností nejsou platby za komunální odpad ničím jiným, než jedním z výdajů z rozpočtu, který se váže na bydlení. Stejně jako tomu bylo v 90. letech v Německu, pak i v ČR se začíná prosazovat přístup domácností, které chtějí platit za odpady podle toho, kolik odpadu vyprodukují a jak s ním nakládají (předcházejí vzniku, opakované používají, třídí), neboli aby byly platby spravedlivé. Výdaje na odpadové hospodářství se v uvažování domácností začínají přibližovat výdajům za elektřinu, plyn, teplo, či vodu, neboli za služby, které domácnosti vnímají jako standardní součást bydlení. Čím více služby domácnost spotřebuje, tím více za danou službu platí.
Tento proces v uvažování domácností klade významné nároky i na konstrukci plateb za komunální odpad, který musí obce reflektovat. V budoucnosti lze očekávat tlak ze strany domácností na přechod od plateb dle trvalého bydliště (místní poplatek) k platbám, jejichž konstrukce je závislá na množství vyprodukovaného odpadu, objemu sběrné nádoby nebo frekvenci svozu. Aby platby za komunální odpad tato očekávání naplnily a současně generovaly dostatek prostředků pro financování celého systému nakládání s odpady je však úkolem obcí.
Reakcí na uvedená očekávání domácností jsou již dnes programy v některých obcích, které i v systému místních poplatků umožňují domácnostem uspořit výdaje z rozpočtu tím, že se účastní různých slevových programů (slevy z místního poplatku v případě třídění využitelných složek komunálního odpadu - pytle vybavené čárovými kódy jako identifikátory domácností). Obce s těmito programy uvádí nižší produkci směsného komunálního odpadu, vyšší výtěžnost tříděného sběru, ale i příklady tzv. pozitivní odpadové turistiky, kdy se systému odměn (nepřímo) účastní i obyvatelé okolních obcí.
POLITIKA OBCE
Vztah mezi obcí a domácnostmi v odpadovém hospodářství je do značné míry determinován poplatkovou politikou obce. Volba způsobu zpoplatnění (konstrukce plateb) v sobě zahrnuje nejen rozhodnutí obce o míře, kterou domácnosti spolufinancují fungování obecního systému nakládání s odpady, ale i do jaké míry budou domácnosti odpovědné za jednotlivé odpadové toky (směsný komunální odpad vs. využitelné složky komunálního odpadu). Současná praxe českých, ale i zahraničních obcí ukazuje, že existuje celá řada více či méně efektivních a environmentálně účinných poplatkových systémů, z kterých je možné zvolit ten, který je pro danou obci v daném místě i čase nejlepší. Poplatkový systém by však měl být za každých okolností volen tak, aby nevytěsňoval individuální motivace domácností k třídění odpadu, prevenci jeho vzniku a opakovanému použití.
Ing. Jan Slavík, Ph.D.
Text shrnuje některé informace, prezentované na semináři "Ekonomika odpadového hospodářství obcí a měst", který proběhl na podzim minulého roku v Brně a Praze.
JAKÁ BY MĚLA BÝT PLATBA?
Spravedlivá
Transparentní
Zohledňující lokální specifika a zvyklosti
Jednoduše aplikovatelná
Akcentující ekonomickou efektivnost
Jednoznačně definovaná
"V budoucnosti lze očekávat tlak ze strany domácností na přechod od místního poplatku k platbám podle množství vyprodukovaného odpadu, objemu sběrné nádoby nebo frekvenci svozu," říká Ing. Jan Slavík.
