Rozhovor s Ing. Karlem Bláhou, CSc., ředitelem odboru environmentálních rizik Ministerstva životního prostředí ČR.
Jaké nejdůležitější úkoly řeší v současné době odbor environmentálních rizik?
Náš odbor má na starosti chemické látky, prevenci závažných havárií a geneticky modifikované organismy. To jsou témata, která jsou mediálně živá a jsou středem pozornosti, ale jsou přitom obtížná, protože jde o technické záležitosti. Navíc se dynamicky vyvíjejí jak v Bruselu, tak i poté v členských zemích. Naše legislativa je harmonizovaná s právem Evropské unie, ale zejména v oblasti chemických látek je na cestě revoluční změna. Počítám, že každý čtenář Zpravodaje už slyšel o zkratce REACH, která znamená Registration, Evaluation, Authorisation of CHemical substances. V současné době je projednáván návrh nařízení Evropské komise, tedy jediné právní úpravy, která nahradí přibližně 40 dílčích právních úprav v této oblasti. Této normě se budeme muset přizpůsobit přímo a prakticky okamžitě, protože nařízení je aplikováno přímo, netransponuje se do národní legislativy.
Kdy se očekává, že by nařízení o REACH mohlo být přijato?
To je složitější otázka. Věc se projednává již od roku 2001. Nejdřív to bylo formulováno formou strategie, tzv. Bílé knihy. Po dvou letech intenzivních a emotivních diskuzí byla Komisí připravena právní úprava - tzv. legal text, který byl vystaven na Internetu v květnu 2003. Byly ponechány tři měsíce k veřejné diskuzi. Přišlo přes 6000 připomínek, které Komise vzala v úvahu. 29. října 2003 pak publikovala tzv. Druhý návrh. Současně Evropská rada ustavila Pracovní skupinu, do které už jsme tehdy byli pozváni jako přistupující země EU. Tato skupina od ledna 2004 projednává návrh s frekvencí nejprve jednou za tři týdny a nyní už jednou za 14 dní. Návrhem se zabývá rovněž Evropský parlament. Má tři hlavní garanční výbory, uspořádal dvě veliká veřejná slyšení. Zpravodajové garančních výborů jsou velmi aktivní a jsou v kontaktu s Pracovní skupinou.
Kdyby šlo všechno ideálně, tak by nařízení o REACH mohlo nabýt účinnosti někdy začátkem 2. pololetí roku 2006. Tento termín nazývám referenčním datem, protože mimochodem jedním ze základních rysů nařízení je absence přechodných opatření. Jinými slovy, existující chemická legislativa zanikne a tentýž den začne platit nová, což bude neskutečně těžké a zatím si to ani nedovedu představit.
Co konkrétně přinese REACH nového v nakládání s chemickými látkami?
Z mého pohledu nejdůležitějším rozdílem je, že REACH stírá rozdíl mezi tzv. existující čili obchodovanou látkou a látkou novou. Stávající chemická legislativa tyto dvě skupiny striktně rozlišovala. Už před mnoha lety byl sestaven seznam zvaný EINECS, kde je uvedeno více než 100 000 látek, které byly vyráběny, obchodovány a používány. O těchto látkách bylo ve srovnání s těmi novými známo velmi málo, někdy prakticky nic. Pro nové látky existující legislativa později nastavila mnohem tvrdší režim zvaný "notification". My jsme ho zavedli pod názvem "registrace". Tento režim ukládá výrobci nebo dovozci, aby shromáždil veškerá data o možných nežádoucích účincích na lidské zdraví i životní prostředí, veškerá data o fyzikálních i chemických vlastnostech té látky atd., včetně detailních instrukcí, jak s látkou bezpečně nakládat. Registrace ale do značné míry omezovala uvádění nových látek na trh. Často se stalo, že výrobce, když si zhodnotil náklady potřebné k provedení tohoto kroku, si nebyl jist, že se mu vynaložené peníze vrátí, když novou látku začne vyrábět a prodávat. Starých látek, kterých se přísné podmínky netýkají, je přitom drtivá většina, řekněme 95 %. A o některých víme s vysokou mírou pravděpodobnosti, že jsou velmi škodlivé a v budoucnu by neměly být vyráběny.
Mezi obrovským balíkem už používaných látek může být podle odhadů až 1500 sloučenin, o nichž se neví s jistotou, zda jsou karcinogenní, mutagenní, toxické, ale žádným omezením tyto látky nepodléhají. Až na výjimky, jakou jsou POPsy, tedy persistentní organické polutanty - ale těchto látek je jenom 12! REACH tedy bude vyžadovat proces, který stávající legislativa nařizovala jen u nových látek, pro všechny látky.
Znamená to, že výrobci budou muset udělat dodatečnou registraci i pro látky, které už vyrábějí?
Ano, přesně tak. A to je nadlidská záležitost, když si představíte to množství látek. Aby to vůbec bylo schůdné, tak se přistoupilo k několika limitům. Tím nejjednodušším je produkovaná tonáž. Samozřejmě lze argumentovat tím, že látka, které se vyrobí statisíce tun ročně, může způsobit méně starostí než jiná látka, které se vyrobí jenom tuna ročně, ale jejíž nežádoucí účinky jsou mnohem závažnější, ale odněkud se začít musí. A fakt, že se nějaké látky vyrábí na Zemi obrovské množství, zakládá větší pravděpodobnost poškození lidského zdraví i životního prostředí. Povinnost registrace se bude vztahovat na všechny látky produkované a obchodované v množství větším než 1 t za rok, Může jít o 25-40 tisíc látek.
A další rozdíly?
Musí se omezit množství informací, které se budou od výrobců a dovozců vyžadovat. Rozsah prostě nemohl být stejný jako ve stávající legislativě. Tento prvek autoři konceptu velmi vyzdvihují, protože tento přístup bude motivační. Bude stimulovat inovaci v oblasti objevování, vynalézání a zavádění nových chemických látek jako bezpečnějších alternativ k těm vyloženě nebezpečným, které by měly být postupně omezovány až eliminovány. Takže: byly stanoveny tonážní pásma a kategorie nejnebezpečnějších látek, které by měly být registrovány jako první. Naprostá shoda panuje v tom, že by to měly být látky karcinogenní, mutagenní a toxické 1. a 2. kategorie. Vše ostatní, co se týká registrace, je stále předmětem diskuse.
Co se bude dít po registraci?
Poté, co budou předloženy látky k registraci, provede Evropská chemická agentura vyhodnocení. Nejdříve vyhodnotí, co registranti předložili, jakou to má kvalitu, zda to obsahuje vše, co má, a zda uvedené údaje vůbec za něco stojí. To nebude jednoduché, potrvá to nejméně dva roky. Takže REACH sice nebude mít žádné přechodné období, ale ve skutečnosti už z tohoto důvodu zde bude zhruba dvouleté období do vzniku chemické agentury. Technicky se nic nestane, protože u existujících látek bude první časový milník až tři roky po nabytí účinnosti, a to u nejvíce tonážních látek. Látky vyráběné v menších množstvích přijdou na řadu jedenáct, nebo i patnáct let od nabytí účinnosti. Jinak to nejde, protože látek je opravdu hodně.
Jak se k nařízení staví průmysl? Nadšeni asi nebudou...
Průmysl se k tomu od počátku staví velice kriticky, zvlášť chemický průmysl. Byla provedena řada studií ekonomického dopadu. Dvě studie jsme provedli my na zadání vlády, třetí uskutečnil CEFIC na základě Memoranda o porozumění mezi Evropskou komisí a CEFIC jakožto vrcholným orgánem evropského chemického průmyslu. Studie ekonomických dopadů se v těchto případech mohou dosti lišit. Dopad na rozpočty to samozřejmě mít bude.
Kterých látek z těch tradičních, běžně používaných, se nové nařízení nejvíce dotkne?
Jeden základní prvek už se rýsuje: bude se to vztahovat na všechny chemické látky, látky obsažené v chemických přípravcích, a možná i na látky ve výrobcích, což by bylo novum. Přípravek je podle stávající legislativy směs dvou nebo více chemických látek, takže drtivá většina prodávaných látek jsou přípravky.
Látky ve výrobcích jsou zajímavé - požadavek na jejich zařazení je dobře motivován tvrzením, že i když kupující ví z etikety, co výrobek obsahuje a jak je to nebezpečné, tak registraci podle stávající legislativy v žádném případě nepodléhá, a to ani když je nebezpečná látka nová. Tato skutečnost je neobyčejně tvrdě kritizována nejen průmyslem, ale i většinou delegací členských zemí.
Výrobce chce být kompetitivní - čím méně informací o výrobku dává, tím lépe se mu daří s určitým výrobkem na trhu dominovat - aspoň na chvíli, dokud na to nepřijdou druzí také. To, že by měl poskytnout informace o přesném složení z hlediska obsahu chemických látek, bere průmysl velmi úkorně, bourá se tím podle jejich názoru princip zachování obchodního tajemství. Na to ale zákonodárci z EU pamatovali a tato otázka je ošetřena. Liší se ovšem názory, jak dobře je ošetřena.
Čeho se bude týkat autorizace?
Autorizace neboli schvalování jednoho konkrétního použití jedné konkrétní látky je vlastně restriktivním prvkem celého procesu. Bude se týkat zhruba 1500 nejnebezpečnějších látek. Shromáždí se všechny údaje, které budou prakticky stejné jako pro registraci. Teoreticky je sice možné, že bude podléhat autorizaci látka, která nebude registrována (třeba z důvodu tonáže), ale i zde bude už velká část informací o nebezpečných vlastnostech k dispozici. Podstatné je, že se to bude týkat určitého použití.
Našli bychom mezi těmi 1500 látkami takové, u kterých alternativa neexistuje a přitom použití je natolik významné, že se nedá vyřešit zákazem. Význam autorizace zde spočívá v tom, že i když bude uložena, bude časově omezena - návrh hovoří o pěti letech. Pět let bude mít producent na to, aby alternativu našel. A jsme opět u motivu potřeby inovace a výzkumu.
